Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 6.9.2002
Svátek má Boleslav




  Výběr z vydání
 >ŽIVOT: Nemáte číslo konta?
 >SPOLEČNOST: První dámy
 >ZAJÍMAVOST: Pes jako válečný kurýr
 >POLITIKA: Proč svrhnout Saddáma Husajna
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kupuju si motorku 2.
 >PSÍ PŘÍHODY: Neviditelný zajíc opět řádil
 >KULTURA: Pazourkáři - jak se hraje na střeva
 >INFO: Pražský dům fotografie prosí o pomoc
 >HUDBA: Moc milí, moc povědomí
 >POVODEŇ : S tím nikdo nepočítal II.
 >NÁZOR: Proč budu v referendu o vstupu do EU hlasovat proti - II.
 >NÁZOR: Majetková daň- blaho pro levicového voliče.
 >PENÍZE: Globalizace ve středověku
 >PŘÍRODA: Sopky
 >ZDRAVÍ: Zákeřná "borůvka"

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
6.9. POVODEŇ : S tím nikdo nepočítal II.
Dušan Hrazdíra

Není tomu dávno, co jsem říkal, že věty: Kdo to mohl tušit? S tím nikdo nepočítal? To jsme nemohli předpokládat a další, jsou novodobou alibistickou formou zbavování se odpovědnosti za stav, který při a po povodni nastal. Také jsem byl celý nedočkavý, kolik zajímavých věcí ještě vyplave na povrch a co se všechno nedozvíme.
S odstupem času se mi vybavují mnohé detaily, kterých jsem byl svědkem a dostávají se tak do nepříjemné konfrontace s novými skutečnostmi, o kterých čtu, sleduji a poslouchám v médiích. Vezmeme-li si kupříkladu metro, které se honosilo puncem nepropustného bunkru, které mělo odolat téměř všemu, musíme konstatovat, že mnohé naše představy a ideje vzaly za své. Ptám se proč? S ohledem na dobu, kdy se metro budovalo, a kdy jsme všichni každou chvíli čekali vpád ukrutných imperialistů se musím ptát, kde jsou všechny krizové a evakuační plány, které se stavbou metra nutně musely vzniknout. Ono postavit kryt v podobě dopravního prostředku je věc jedna, ale aby tento monstrózní bunkr mohl plnit svůj účel, musely někde být i plány, jak dovnitř dostat v co nejkratší době lidi a uchovat je pak naživu. Tedy nějaký harmonogram, kde se jasně píše, co dělat a při jaké situaci.
Takže: Kde je?
Asi skončily na smetišti, jako spousta jiných projektů a plánů, které v porevolučním entuziasmu vzaly za své zejména proto, že komouši padli a není čeho se již bát, protože už na sebe budeme hodní, nikdo nás vojensky atakovat nebude a všichni budeme žít v míru a přátelství. I těch věznic bylo tehdy zbytečně mnoho… Napadá mne, jestli bezpečnostní předpisy ochrany metra a s nimi související krizové plány (třeba uchránění hlavy státu), nebyly omylem považovány za plevu a razantně odděleny od zrna? Během krize jsem sledoval události; sám jsem si je hodnotil. Po krizi, když voda odpadla, dostávám další a další informace, které se mnohdy od těch původních značně liší - a má mysl si je opět vyhodnocuje. Co mi vychází?
Že jsme se nepoučili. Od roku 1997, kdy se přišlo na to, že neexistuje žádný koordinační systém a všude je zmatek, chaos a bordel, jsem si myslel, že by již mohl být vytvořen plán, který v případě ohrožení jasně diktuje, co je zapotřebí, co se má dělat a hlavně (!) kdo, jmenovitě, například funkcí, je za přidělený úkol odpovědný. Připadá mi, že ani nyní nic neexistovalo, a že krizový štáb (jestli se má takto nazývat, protože by bylo možná výstižnější jej pojmenovat jako zoufalý štáb) jednal a reagoval pouze na základě aktuální situace, která zrovna v tu chvíli nastala. A jestliže nějaký plán byl a štáb se podle něj řídil, byl nedokonalý, a zcela nevyhovující. Jako by někdo napsal slohovou práci na téma: "Přijde velká voda. Co a jak uděláš, abys měl nejméně škod?" Ona sice přišla velká voda, ale byla sakra velká, dokonce pětisetletá, a všichni, kteří se řídili podle výše zmíněného slohového cvičení, se museli naučit říkat báječnou frázi: S tím nikdo nepočítal. S tím nikdo nic dělat nemohl, nedalo se to předpokládat.
A já tvrdím, že dalo. Proč? Protože jsme se celou tu dobu připravovali na atomovou válku. (Vzpomínám na cvičení CO.) Takový nukleární výbuch smete všechno kolem, jenže voda smete jen to, co je jí v cestě a není tu radioaktivní spad. O to je situace jednodušší. Naštěstí byly prázdniny. Chtěl bych vědět, jak by krizový štáb jednal a reagoval, kdyby byl normální školní rok?
Já nechci shazovat práci, upřímně řečeno vynikající práci, všech, kteří spolupracovali a dokázali, že škody na životech byly co nejmenší, ale není mi skutečně jasné, jak je možné, že se obhajujeme tím, že s takovou povodní počítáno nebylo, a že úřady a komise musí vyšetřit pochybení při zaplavení nejen metra, ale i tajných místností k němu přilehlých. O Spolaně nemluvě. Žádné pochybení není! Je to selhání lidského faktoru. A tento odpovědný člověk by měl podle mého figurovat v krizovém plánu. Jestliže máme evakuační, či jiné krizové plány, nemusíme ustanovovat žádné komise, ale jednoduše se do nich podíváme a tam si přečteme, kdo je zodpovědný za to či ono, a proč a kým nebylo rozhodnuto onohle. Já jsem žádný plán neviděl, nikoho jsem o něm neslyšel hovořit a myslím, že ani neexistuje a všichni improvizovali. (Jestli je to pravda, klobouk dolů.)
Další věc, která mne přesvědčuje, že plány nejsou a nikdy nebyly je fakt, že zasedání krizového štábu se mohli účastnit i soukromí podnikatelé a dostat se tak k informacím, které poté dokonale dokázali využít. Toto není myslitelné. Ve štábu přeci musí být jasně určení lidé včetně pana prezidenta, protože on je nejvyšší velitel ozbrojených sil. Respektive jsem o tom přesvědčen. Ale vzhledem k tomu, že čerpal inspiraci k sepsání svého proslovu k národu na slunné dovolené, tak se mýlím.
Ještě jedna myšlenka na závěr. Absence krizových plánů je také patrná na průběhu likvidování povodňových škod. Na mnoha místech docházelo ke koordinačním zádrhelům a vakuu. To je jedna věc. Druhá, mnohem závažnější, je nárůst bankovních kont, které mají pomoci lidem zasažených povodněmi. Ptám se sám sebe, proč neexistuje jen jedno konto, nebo pár účelových (jako konto pro ZOO)? S tím by se taky mělo počítat a předcházet tak aktivitám podvodníků.


Další články tohoto autora:
Dušan Hrazdíra

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: