Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 6.9.2002
Svátek má Boleslav




  Výběr z vydání
 >ŽIVOT: Nemáte číslo konta?
 >SPOLEČNOST: První dámy
 >ZAJÍMAVOST: Pes jako válečný kurýr
 >POLITIKA: Proč svrhnout Saddáma Husajna
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kupuju si motorku 2.
 >PSÍ PŘÍHODY: Neviditelný zajíc opět řádil
 >KULTURA: Pazourkáři - jak se hraje na střeva
 >INFO: Pražský dům fotografie prosí o pomoc
 >HUDBA: Moc milí, moc povědomí
 >POVODEŇ : S tím nikdo nepočítal II.
 >NÁZOR: Proč budu v referendu o vstupu do EU hlasovat proti - II.
 >NÁZOR: Majetková daň- blaho pro levicového voliče.
 >PENÍZE: Globalizace ve středověku
 >PŘÍRODA: Sopky
 >ZDRAVÍ: Zákeřná "borůvka"

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
6.9. HUDBA: Moc milí, moc povědomí
Adam Javůrek


Nejslušnější britská skupina Coldplay vydala své druhé album

"Nejúspěšnější vykradači Radiohead" psalo se s posměškem o britské skupině Coldplay před třemi lety.
A ačkoli jim časopis Melody maker udělil nejhorší možné hodnocení hned dvakrát v jediném čísle, jsou
to nakonec Coldplay, kteří se dožili dnešních dnů. V pozici jedné z nejpopulárnějších ostrovních
kapel právě vydali nové album A rush of blood to the head.
Články o Coldplay byste si mohli třídit podle toho, jak rychle se objeví ono srovnání s
Radiohead. Většinou to publicisté stihnou během prvních dvou vět. Coldplay jsou totiž na první pohled
pouze jednou z přemnoženého plemene britských "kytarovek", takže při poslechu jejich nahrávek si
můžete vzít tužku a hned vypisovat velmi zřetelné předchůdce a vzory: Radiohead, U2, Travis, The
Verve, Echo and The Bunnyman…
Jejich nechuť přijít s něčím novým začíná již u názvu. Dlouho se nemohli na žádném shodnout,
takže když se rozpadla kapela jejich spolubydlícího z universitních kolejí, jednoduše zahozené jméno
recyklovali.
Melancholický hlas zpěváka Chrise Martina a melodické, avšak většinou nijak urážlivě
podbízivé písničky čtveřici rychle vydobyly účast na koncertě "nezadaných" kapel v Manchesteru, kde
je viděl i hledač talentů z vydavatelství Parlophone. V květnu 1999 (po anabázi u značky Fierce
panda) se této pobočce EMI upsali. Jejich první nahrávací sekvence s producentem Chrisem Allisonem,
kterého věnčil čerstvý úspěch s Beta Band, dopadly mizerně. "Měl svou vlastní představu, jak má deska
znít. Chtěl z toho mít svůj vlastní podnik - a my nebyli zrovna nadšeni jeho metodami," řekl o
Allisonovi Martin. Netrpěliví chlebodárci přidali ke třem hotovým skladbám dvě starší a vydali je na
EP The blue room.

Matky Terezy

Druhý pokus, tentokrát s producentem Kenem Nelsonem, vyšel lépe. Skupina sice několikrát
posunula termín vydání desky, ale v červenci 2000 nakonec vyšlo album Parachutes. Redaktor z listu
The Independent si zavěštil, že s tímhle mají milionový prodej zaručený. Vysmáli se mu. Avšak stačilo
jedno vydařené vystoupení na prestižním festivale v Glastonbury a deska se ocitla na první příčce
ostrovní hitparády. Dnes se celosvětový prodej Parachutes odhaduje na pět milionů kusů.
Tím ovšem příběh nekončí, naopak začíná. Coldplay jsou totiž čtyři mladí muži, kteří se stali
slavnými rockery, ač jsou učiněnou antitezí rokenrolu. "Většina kapel si začne píchat až kolem třetí
desky," mohli jsme si nedávno přečíst o Mercury Rev v týdeníku Respekt. Chris Martin to zatím
nedotáhl ani k alkoholu. Jeho velmi zdvořilé vystupování mu vyneslo výstižnou přesmyčku vlastního
jména "Mr. Christian" ("pan Křesťan" či "pan Slušný"). Vnucená image bezproblémové skupiny vede k
paradoxní reakci ze strany Coldplay. Čas od času o sobě prohlásí, že jsou nejlepší na světě, a to jen
proto, že nechtějí, aby se stále mluvilo o jejich pokoře. "Týrám malá zvířátka," prohlásil kdysi
kytarista Jonny Buckland v naději, že tím se nálepky dobráků zbaví. A Chris se přidává: "TÝRÁME MALÁ
ZVÍŘÁTKA, ŘÍKAJÍ COLDPLAY. Dejte to s velkými písmeny na konec článku. Třeba vám to prodá víc
výtisků."
Deska Parachutes jim zajistila přízeň části kritiků. Skladby jako Don't panic jsou totiž
mistrovskými kousky. Velmi posmutnělý zpěv se zde dostává do ostrého kontrastu s refrénem "Žijeme v
překrásném světě". I razantní píseň Yellow má své jednoduché poselství ("Víš, tak moc tě miluju"), a
přesto nemá nic společného s prázdnými texty popových chlapeckých kapel. Za albem plném smutku i víry
ve změnu se skrývá jedna idea vyjádřená v názvu alba Parachutes (Padáky). "Dostanou tě z kritické
situace," odpovídá Chris na dotazy, proč se deska jmenuje zrovna takto.

Impulsy do hlavy

Svou ideu má i nové album A rush of bood to the head. "Ta fráze vyjadřuje, když uděláš něco
impulsivně," vysvětluje frontman název novinky. "Když si najednou řekneš 'tak, dnes vyrazím do
Paříže' nebo 'zeptám se (herečky) Rachel Weiszové, jestli si mě nevezme'. Prostě když se najednou
cítíš opravdu při životě."
Titulní skladbu Politik ovlivnil vskutku silný impuls - nahrávali ji dva dny po jedenáctém
září. Začíná údernou, pochodovou hrou kytary a bicích, pak se ale vše zklidní a Křesťan, jenž se
doprovází na piano, zpívá: "Pohlédni na Zemi z vesmíru / tady přece musí každý najít své místo."
Kapela se nezdržuje metaforami a spustí jednoduchý prosebný refrén: "Otevři oči!" Píseň nereaguje
pouze na americké události, je v ní i cítit názor lidí, kteří buklet tohoto alba věnovali propagaci
hnutí jako Make trade fair, Future forests či Amnesty international.
Skladbě Politik se ještě vyrovná podobně naléhavá píseň Whisper, avšak ostatní nahrávky kráčí
přespříliš zřetelně ve stopách U2 a spol. Pak už jen záleží na tom, jak vhodně se svými vzory
zacházejí. Singlový hit In my place patří k těm, kde se jim inspirace podařilo naroubovat na vlastní
styl. Naproti tomu z písně Daylight nepřirozeně trčí pokus o jakousi kašmírskou melodiku. Takovou
skladbu (s textem "K mému překvapení a potěšení / zahlédl jsem svítání, zahlédl jsem úsvit") raději
vnímejme jako poctu Chrisově prapradědovi, jímž prý byl William Willet, autor pamfletu Mrhání denním
světlem (1907), milovník brzkého vstávání a především "vynálezce" letního času.
A rush of the blood to the head je velmi upřímná deska, ostatně upřímností si můžete být u Coldplay
jisti vždy. Přesto se zdá, že větší vliv na nás má přeci jen onen Chrisův prapraděd... A hlavně:
COLDPLAY TÝRAJÍ MALÁ ZVÍŘÁTKA!

Coldplay: A Rush of blood to the head. Parlophone / EMI, 2002, 54:08 min.



Další články tohoto autora:
Adam Javůrek

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: