Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 6.9.2002
Svátek má Boleslav




  Výběr z vydání
 >ŽIVOT: Nemáte číslo konta?
 >SPOLEČNOST: První dámy
 >ZAJÍMAVOST: Pes jako válečný kurýr
 >POLITIKA: Proč svrhnout Saddáma Husajna
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kupuju si motorku 2.
 >PSÍ PŘÍHODY: Neviditelný zajíc opět řádil
 >KULTURA: Pazourkáři - jak se hraje na střeva
 >INFO: Pražský dům fotografie prosí o pomoc
 >HUDBA: Moc milí, moc povědomí
 >POVODEŇ : S tím nikdo nepočítal II.
 >NÁZOR: Proč budu v referendu o vstupu do EU hlasovat proti - II.
 >NÁZOR: Majetková daň- blaho pro levicového voliče.
 >PENÍZE: Globalizace ve středověku
 >PŘÍRODA: Sopky
 >ZDRAVÍ: Zákeřná "borůvka"

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
6.9. ZAJÍMAVOST: Pes jako válečný kurýr
Libor Budař

Na počátku první světové války hledali vojenští odborníci spolehlivé doručovatele zpráv a rozkazů mezi jednotlivými liniemi fronty. Tehdejší prostředky spojovací techniky jako polní telefon, telegraf, světelná a jiná signalizace se totiž často stávaly cílem nepřátelských zbraní. Vojáci - kurýři byli nadto ještě v bojových podmínkách značně pomalí. Doručované zprávy tak mnohdy ztratily svoji aktuálnost a důležitost.
V roce 1915 bylo na francouzské frontě nalezeno řešení tohoto problému. Jako nositelé zpráv byli úspěšně použiti služební psi. Bylo potvrzeno, že jsou velmi nadějným prostředkem spojení jak v obraně, tak i v útoku, často naváží spojení i tam, kde všechny ostatní prostředky selhávají. Pro výcvik spojovacích psů byl vypracován program výuky, který se skládal ze dvou částí. První se zabývala vlastním specializovaným odborným výcvikem, zatímco druhá napodobovala reálné bojové podmínky, aby si pes zvykl na hluk války. Po skončení výcvikového kursu skládal každý pes zkoušku před odbornou komisí. Teprve po jejím úspěšném složení mohl být přidělen k vojenské jednotce na frontu.
Na tento výcvik se nejlépe hodí velcí, robustní, bojovní, odvážní a rozhodní psi, ne však feny. Používali se němečtí ovčáci, dobrmani, eldelteriéři, kolie, flanderští bovieři a beauceroni. Každý útvar mohl mít psy pouze téhož plemene.
Optimální vzdálenost pro přenesení zprávy se pohybovala od 3 do 10 kilometrů, přičemž pes byl schopen absolvovat 1 kilometr této trasy v bojových podmínkách zhruba za 4 minuty. Předpokladem toho, aby pes přenášel zprávy a depeše, jinak řečeno pobíhal sem a tam mezi dvěma psovody, je stejný vztah k oběma psovodům. Oba ho tedy krmili, střídavě chodili venčit a museli jednat se psem se stejnou láskou a péčí, aby se pes vracel stejně rád ke každému z nich.
Pro svou funkci byl každý spojovací pes zpočátku vybaven zvláštním postrojem se dvěma brašnami a pouzdrem na obojku. Později byl tento postroj nahrazen pouhým obojkem s kovovým nebo koženým pouzdrem pro úschovu zpráv. Protože spojovací psi přenášeli kromě zpráv i poštovní holuby z vojenských holubníků do zákopů, měli pro tento případ místo brašen na každém boku malý proutěný košík s párem holubů.
Pro kontakt se psy kurýry platila přísná pravidla. Nikdo, kromě psovodů je nesměl krmit, nebylo dovoleno volat na psa nesoucího hlášení, hladit jej a nazývat ho zdrobnělým jménem. Koncem první světové války měla německá armáda ve svém stavu 20 000 psů, rakousko - uherská 14 000, francouzská 12 000, britská 6 000 a belgická 4 000 psů.
Po vzniku Československa se služebním výcvikem psů armáda v mírové době nezabývala. V roce 1922 však vzniklo výcvikové středisko služebních psů čs. četnictva v Pyšelích. Jeho zakladatel, pozdější generál četnictva Josef Ježek, sloužil jako okresní četnický velitel v roce 1919 v Jindřichově Hradci, odkud pak odešel do vyšších funkcí. Kromě četnictva používal služební psy ještě Ozbrojený sbor ochrany železnic ČSD a od druhé poloviny 30. let v malé míře i Finanční stráž.
Největším uživatelem služebních psů v Československu však bylo četnictvo, které své psy cvičilo nejen pro použití v policejní praxi, ale vzhledem ke svým úkolům i pro vojenské použití. Předpokládalo se, že v případě válečného konfliktu budou četničtí psi se svými psovody působit v řadách armády. Z těchto důvodů byli i tito psi cvičeni v doručování zpráv. Tento výcvik byl poprvé popsán v naší odborné kynologické literatuře v roce 1921 v příručce obvodního policejního inspektora Václava Matouška z Pardubic ,,Policejní pes, jeho výchova a výcvik pro obranu a policejní službu", vydané Zemědělským knihkupectvím A. Neuberta v Praze.
V roce 1923 bylo do výstroje četnických služebních psů zavedeno kožené pouzdro na zprávy, válcovitého tvaru, které se pomocí dvojice karabinek připínalo na obojek psa. Pouzdro bylo vyrobeno z přírodní hlazené vepřovice hnědé barvy. Ve výbavě policejních psů se udrželo až do počátku šedesátých let 20. Století, kdy ho tehdejší SNB jako nepotřebné vyřadil.
Naše četnictvo používalo jako služební psy s oblibou zejména dobrmany, které později svými počty postupně převýšili němečtí ovčáci. V malém počtu byli do služby zařazeni i eldelteriéři a rotvajleři, ojediněle začátkem 20. let i kolie.
Doručování zpráv četnickými psy se v praxi používalo zejména v hraničních horských oblastech, kdy pes zpravidla nosil zprávu od svého psovoda v terénu na četnickou stanici. V roce 1938, při zářijovém boji družstev Stráže obrany státu se sudetoněmeckým Freikorpsem bylo také zaznamenáno použití četnických a finančnických psů při doručování zpráv mezi stanovišti družstev SOS a nadřízeným velitelstvím i mezi jednotlivými družstvy. Při bojích s maďarskými separatisty na Podkarpatské Rusi v době září 1938 do března 1939 doručoval zprávy mezi dvěma družstvy SOS i obyčejný ,,voříšek" Blesk. I když tato oblast použití služebních psů při obraně našeho státu v letech 1938 - 39 není příliš zmapována a pamětníků pomalu ale jistě ubývá, zachované vzpomínky četníků a financů z této těžké doby se zmiňují i o zásluhách služebních psů. I oni se tedy zařadili mezi statečné obránce Československa a byli spolu se svými pány v četnických a finančnických uniformách připraveni postavit se na odpor nacistickému Německu.



Další články tohoto autora:
Libor Budař

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: