7.9. ZAMYŠLENÍ: Solidarita
Povodně jsou strašná živelní pohroma, protože lidem bere. Odnáší majetek, zdraví, někdy životy.
Povodně však vzaly většině obyvatelstva tohoto státu ještě něco - ILUZE.
Začalo to tím, že vláda "šikovně" využila povodní k tomu, aby mohla zvýšit daně. Pokud by se jednalo
o dočasný krok, nebylo by snad až tak zle. Jenže dočasnost může v tomto geografickém pásu znamenat o
mnoho déle, než je zdrávo, milo a třeba.
Začínám mít pocit, že si s námi mocní tohoto státu hrají. Není to moc příjemná hra. Dokázali jsme se
smířit s tím, že poplatky z užívání dálnic slouží nikoli ke zvelebování dálniční sítě, ale k zalepení
děr ve státním rozpočtu. Budeme se asi muset smířit s tím, že "sbližování" dvou sazeb DPH skončí
nikoli na jejich průměru, ale ta nižší složka bude pravděpodobně vytrvale růst.
To, co přišlo po povodních jako návrh - z principu solidarity, že by měli ti, co se Z VLASTNÍCH, již
jednou ZDANĚNÝCH peněz nechali pojistit zaplatit (35%) do státního fondu pro odškodnění těch, co se
pojistit nenechali (i když byl tento pranávrh zrušen), to už si z nás snad dělají srandu.
Platím zdravotní a sociální pojištění a daně. A mimo to i penzijní připojištění. Fajn. A teď se
vlastně snažím marně dopátrat proč...
Zdravotní pojištění - nemocný bývám málokdy. Z principu solidarity tedy přispívám na ty, kteří
stonají častěji. S tím nemám až takový problém. I přesto, že většina léků, které jsem v poslední době
měl možnost dostat na recept jsem musel ještě doplácet, ale budiž.
Nepočítám do toho situace, kdy jsem v zimě nachlazený a sám si kupuju paralen nebo jiné věci, které
mi pomůžou. Nenechám se zneschopnit, protože potom by můj měsíční příjem rapidně poklesnul. Nechci
mít 100% náhradu mzdy, ale pokud si máme být všichni rovni, pak nechápu, že zákonodárci takovou
náhradu mají.
Sociální pojištění a penzijní připojištění - jeho význam mi uniká, protože jsou již vysílány signály
o tom, že kdo nebude penzijně připojištěn, bude mít smůlu a důchod se mu asi vyhne. Proto si platím
penzijní připojištění. A teď mne napadá, že až budu v důchodovém věku, některý z ministrů by mohl
navrhnout, že ze solidárního principu musím třetinu částky, kterou jsem si celý život šetřil odevzdat
do státního fondu, ze kterého poplynou peníze těm, co se nepřipojistili. Zní to celkem logicky.
Děkuji, ale nechci žít v takovém státě, kde mne v jednom kuse odírají o vydělané peníze, a vyhazují
je oknem za naprosto zbytečný senát, za hospitalizaci nepojištěného ministra zahraničí při státní
návštěvě, za ...
... a tak by se dalo pokračovat.
Petr J. Drahovzal
| 
