Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 7.9.2002
Svátek má Regína




  Výběr z vydání
 >SERIÁL: Příběh zapeklitého starce 22
 >NÁZOR: Opravdu jim cosi dlužíme?
 >PRAHA: Letěla Kačenka, spadla do potoka
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Spojenci dnes i zítra
 >TÉMA: Dynosauři.
 >ZAMYŠLENÍ: Solidarita
 >HISTORIE: O Housce - čili hradu
 >ŽIVOT: Nemáte číslo konta?
 >SPOLEČNOST: První dámy
 >ZAJÍMAVOST: Pes jako válečný kurýr
 >POLITIKA: Proč svrhnout Saddáma Husajna
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kupuju si motorku 2.
 >PSÍ PŘÍHODY: Neviditelný zajíc opět řádil
 >KULTURA: Pazourkáři - jak se hraje na střeva
 >INFO: Pražský dům fotografie prosí o pomoc

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
7.9. HISTORIE: O Housce - čili hradu
Jan Vanden

Je tomu pár dní, co jsem navštívil hrad nebo taky zámek (v tomto případě platí obojí) s podivným jménem Houska, který se nachází v trošku zapomenutém kraji mezi Mšenem, Dubou a Doksy. Samotný hrad, ač je prakticky bez jakéhokoliv vnitřního zařízení, zaujme návštěvníka určitě v mnoha směrech. Nechal ho postavit ve 13. století Přemysl Otakar II., král železný a zlatý, a z této doby pochází také hradní kaple s fantastickými dobovými malbami, jaké se hned tak někde nevidí. Další historie hradu, kterou nás provedl místní kastelán ve svém tajemném výkladu, byla ovšem neméně zajímavá. Hrad, který přežil husitské války, třicetiletou válku i dvě války světové se jen těžko probírá z čtyřicetileté vlády lidu. Zatímco husité, Švédové a konečně i fašisté se k památce chovali vcelku ohleduplně, nelze už totéž říci o dalším dobyvateli hradu, kterým se stal jeho socialistický vlastník. Tím ovšem nebyl nikdo jiný než - světe div se - Spolana Neratovice. Vedení tohoto podniku se rozhodlo proměnit hrad na "noční lázně" (ten termín jsem si nevymyslel a neptejte se mě, co to mělo být). Projekt předpokládal dvě hlavní věci. Za prvé nalezení vody pod hradem, kde žádný pramen ani studna nikdy nebyli a za druhé zbourání hradní věže. Je těžko pochopitelné, proč bourat část hradu k účelu natolik hloupému a který primitiv mohl něco takového navrhnout, neřku-li schválit. Leč stalo se. Obraz feudální minulosti musel ustoupit světlým zítřkům (byť asi jen velmi omezeného okruhu návštěvníků budovaného zařízení). Co se týká nalezení vody, i to se podařilo. Bohužel (z dnešní pohledu ovšem bohudík) v hloubce několika set metrů. Voda byla nejen trošku hluboko, ale také mírně radioaktivní, takže se celý vrt zase rychle zasypal a od původního záměru se upustilo. Hradní věž však v té době byla již neodvratně zbourána.

Přestože by se dalo z tohoto článku usoudit, že pisatel hodlá ukázat pokračující válečné tažení jednoho podniku českou zemí, není tomu tak. Skutečnost, že tentýž podnik nám otravuje vzduch i dnes, je jistě náhodná a lidé, kteří ho řídí, se určitě již mnohokrát vyměnili. Chtěl jsem pouze zavzpomínat na doby, kdy historické památky (a nejen je) neničili pouze povodně, ale také bezbřehá arogance komunistických bosů a jejich nadšených stranických přisluhovačů. A ačkoli ta arogance i ti bosové jsou stále mezi námi, je tu přece jenom jedna změna k lepšímu - o většině důležitých věcí (mezi které počítám i bourání hradů) už nerozhoduje pouze jediná strana.


Další články tohoto autora:
Jan Vanden

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: