Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 7.9.2002
Svátek má Regína




  Výběr z vydání
 >SERIÁL: Příběh zapeklitého starce 22
 >NÁZOR: Opravdu jim cosi dlužíme?
 >PRAHA: Letěla Kačenka, spadla do potoka
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Spojenci dnes i zítra
 >TÉMA: Dynosauři.
 >ZAMYŠLENÍ: Solidarita
 >HISTORIE: O Housce - čili hradu
 >ŽIVOT: Nemáte číslo konta?
 >SPOLEČNOST: První dámy
 >ZAJÍMAVOST: Pes jako válečný kurýr
 >POLITIKA: Proč svrhnout Saddáma Husajna
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kupuju si motorku 2.
 >PSÍ PŘÍHODY: Neviditelný zajíc opět řádil
 >KULTURA: Pazourkáři - jak se hraje na střeva
 >INFO: Pražský dům fotografie prosí o pomoc

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Historie  
 
7.9. NÁZOR: Opravdu jim cosi dlužíme?
Jan Beneš

Opravdu už se mi nechce vracet se k přetřásání debat o tom, že jsme našim Němcům cosi dlužni a znovu dokazovat proč ne. Opakovaně se nám tu vrací rovněž argument o tom, že jsme si udělali republiku a naši Němci se tam ocitli proti své vůli. Věnoval jsem tomu onehdy svůj článek Jen Benešovy dekrety. Ale cosi tam chybělo. Při pátrání po tom, co tolik některým našim Němcům na Republice tolik vadilo, jsem posléze narazil na volební zákony monarchie.
Hleďme, hleďme !
Volební právo se v XIX. století teprve prosazovalo. Přímé volby do Říšské rady slibovala roku 1871 Prosincová ústava, ale volební řád vyšel až roku 1873. Podle tohoto řádu připadl jeden německý poslanec v Království českém na 33 000 voličů, ale jeden poslanec český k tomu potřeboval 125 000 voličů. Prvý návrh všeobecného práva volebního byl vysloven roku 1896 z pera hraběte Taafa, ale neprošel panskou sněmovnou a Taaf musel odstoupit. Částečně však Taafův návrh provedl jeho nástupce hrabě Badeni, který do parlamentu prakticky kooptoval české zástupce sociálních demokratů, agrárníků, národních sociálů a katolíků. Zvláštním vládním nařízením chtěl také vyřešit jazykový problém. Podle něj mělo být možné, používat u nás češtiny i jako vnitřního úředního jazyka. Co to značí? Žadatel měl mít možnost oslovovat úřad ve svém jazyce. Skončilo to německými kravály a Badeniho odstupem z úřadu. Všeobecné hlasovací právo začalo platit v Rakousku roku 1907. I tentokrát ovšem ku zvolení německého poslance stačilo 41 000 hlasů, zatímco poslanec český musel mít 57 000 voličů. Takže, tohle jsou zřejmě ty příčiny, které Republika odstranila a jež některým našim Němcům na Republice tolik vadily, že se neváhali prohlašovat za české otroky. V jiné formě to zaznívá i z řečí pana Posselta. Ten se sice narodil dávno po válce, takže zatím nic neprovedl, ale rozhodně se také nijak, řekl bych, z historie nepoučil.

I tak ovšem tenkrát prvé všeobecné volby v Monarchii přinesly do parlamentu slovanskou většinu. 259 versus 233. (107 Čechů, 82 Poláků, 33 Rusínů, 24 Slovinců a 13 Chorvatů). Jenže jim i ta většina byla, slušně řečeno, plat prdná.
Tolik jen k tomu plkání po Rakousko-Uhersku, jehož se nám občas dostává i v komentářích NP. V botách těch, kdož měli důvod Rakousko rozbít jsme nechodili a nezdá se, že si o tom přejeme vědět víc.


Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: