Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 9.9.2002
Svátek má Daniela




  Výběr z vydání
 >IZRAEL: Nutnost nezměnitelné skutečnosti
 >SVĚT: Skončil Summit v Johannesburgu, aneb Pohled očima občana JAR
 >SPOLEČNOST: První dámy - dokončení
 >POLITIKA: Úhrada povodňových škod a daňová reforma nemají být spojovány
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Aby tu motorku neukradli
 >PSÍ PŘÍHODY: Vítání návštěvy
 >ŽIVOT: Jak si alespoň trochu zpříjemnit život
 >NÁZOR: Praha po Povodních aneb pražský magistrát sedící spící
 >POLITIKA: Škromachova medvědí služba absolventům škol
 >POLITIKA: Klaus se nemýlí.
 >NÁZOR: Petra Buzková uplatnila své nezpochybnitelné rodičovské právo
 >RECESE: Lekce ekonomiky
 >PŘÍRODA: Vroucí dramata
 >PENÍZE: Zlato jako investice
 >ZDRAVÍ: Diskuse s obsesemi

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
9.9. NÁZOR: Petra Buzková uplatnila své nezpochybnitelné rodičovské právo
Petr Plaňanský

Začátek nového školního roku se nese ve znamení několika významných skutečností. První se týká učitelů, rodičů i žáků. Školy, které se nacházejí v oblastech postižených katastrofálními povodněmi, odložily zahájení výuky o několik dní. Druhá se týká především učitelů. Se zvyšováním platů ve školství to rozhodně nebude snadné, jak se před volbami mohlo zdát. Třetí, a z pohledu resortu patrně nejpodstatnější, se dotýká samé podstaty školského systému.

Po roce 1989 první žena na postu ministra školství, paní Petra Buzková, se na samém počátku nového školního roku ocitla hned ve dvojí roli: novopečené ministryně školství a maminky prvňačky. Zdá se, že při rozhodování o budoucnosti své dcery Aničky jednala především jako zodpovědná matka. Dcerka Petry Buzkové, jak známo, nenastoupila na státní školu, nýbrž na francouzské lyceum. Mnozí lidé, nejen ti z resortu školství, se nad touto novinkou poněkud pozastavovali. A zcela legitimně si kladli otázku: Je takové jednání ministryně školství správné?

I já jsem si pochopitelně položil stejnou otázku. Mám-li být upřímný, pak musím přiznat, že odpovědět na ni není vůbec snadné.

Paní Buzková jistě má, jako kterýkoli rodič v této zemi, právo rozhodnout, co je pro její dítě v oblasti vzdělání to nejlepší. Paní ministryně, zdá se, volila rozumem i citem. Přála si, aby její dítě navštěvovalo kvalitní školu s rozšířenou výukou jazyků. Navíc nechtěla dcerku vytrhnout ze známého prostředí. Její Anička chodila do přípravky této školy a jistě zde měla už i své kamarády.

Paní ministryně svou volbou dala bez obalu najevo to, co by v naší společnosti mělo platit za zcela samozřejmé. Odpovědnost za děti a tedy i právo volby, nejenom v oblasti výchovy, nýbrž i vzdělávání, primárně náleží jejich rodičům.

Cestou osobní zodpovědnosti se vydali i rodiče, kteří v současné době vzdělávají své děti doma v rámci Pokusného ověřování domácího vzdělávání (což je nehezký název pro domácí školu). I oni se rozhodovali, co je pro jejich děti tím nejlepším. A protože své děti velmi dobře znají, jsou si vědomi jejich silných i slabých míst a vědí, jaké mají potřeby, rozhodli se věnovat jim veškerý svůj čas a úsilí. Kromě budování charakteru tedy vedou své děti i po cestě poznávání a učení. Nikdo je k tomu nenutil. Bylo to svobodné a uvážlivé rodičovské rozhodnutí. Pokud je mi známo, jsou děti i rodiče zapojení v tomto experimentu velmi spokojeni. Nikdo z této rodičovské skupiny svého rozhodnutí doposud veřejně nelitoval.

Domácí vzdělávání je však možné pouze v rámci ministerského experimentu a jen na prvním stupni. Nicméně sama ministryně školství je doma učícím rodičům - v úsilí zrovnoprávnit domácí vzdělávání jako plnohodnotnou součást českého vzdělávacího systému - vzorem. Je známo, že jako členka sociálně-demokratické strany prosazuje rovnost před zákonem a stejné šance pro všechny. Navíc je ministryní vlády, která má ve svém programu vstup České republiky do Evropské unie. A v té, krom Německa, je domácí vzdělávání běžnou součástí vzdělávacích systémů jednotlivých států. Nevidím tedy žádný důvod pro to, aby paní ministryně neumožnila rodičům zvolit jako vhodnou formu výuky dětí na prvním, druhém i středním stupni například i domácí vzdělávání.

Díky pozitivní zprávě, že máme odvážnou paní ministryni školství, která se nebojí obhájit právo své volby, mají rodiče-vzdělavatelé naději, že konečně najdou s ministerstvem školství společnou řeč. Řeč, která bude jednoznačná a bude uctivě vstřícná k těm, kteří chtějí čas, vědomosti i znalosti plně věnovat svým dětem.
Nepochybuji o tom, že sama paní ministryně plně a s pochopením podpoří nezadatelné rodičovské právo rozhodovat o vlastních dětech i v oblasti vzdělávání. Nepochybuji o tom, že stejně pozitivně na rodiče-vzdělavatele budou nyní nahlížet i ministerští navrhovatelé nového školského zákona. Po odvážném kroku paní ministryně pro ministerské úředníky totiž neexistuje žádná jiná cesta, než cesta úcty, tolerance a vstřícnosti.

Petr Plaňanský, Praha,
psáno pro MF Dnes
publikováno NP se souhlasem autora


Další články tohoto autora:
Petr Plaňanský

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: