Už asi měsíc jsem nesekal trávu. Takže Bart mohl nastoupit proti sekačce v plné síle. Je to jeho tradiční protivník, ta smrdící, vřeštící potvora. Bart proti ní jde vždycky zpředu a chytá ji za pravé přední kolečko. Když se mu podaří se do něho zakousnout, vleče ji na stranu. Já, jak jsem vám už vyprávěl jistě mnohokrát, povykuju a Barta odháním - i to patří k zábavě jeho i mé.

Dnes to proběhlo trochu jinak.
Nastartoval jsem, začal jsem sekat, Bart vylít, úspěšně se zakousl do kolečka, táhnul sekačku na stranu - načež motor chcípnul. Bodejť by nechcípnul, docela prostě došel benzín.

Bart strnul. Stál a díval se užasle na ztichlou sekačku. Zkusmo k ní čuchnul. Že bych í zakroutil krkem? divil se. Kromě much nikdy nic nezabil - ne že by nechtěl zakousnout nepřátelského kocoura, ale jaksi se mu nikdy nepoštěstilo ho chytit. A teď že by zakousnul sekačku?

Já zatím šel pro kanystr, dolil benzín, uklidil kanystr, vrátil se k sekačce, zatáhl za šňůru a motor znovu nastartoval.
Čekal jsem, že se Bart znovu pustí do boje.
Nic takového. Obrátil se a důstojně odešel.
Už jednou jsem to tomu srabovi nandal, myslel si. Nemá cenu se s ním dál zahazovat.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: