Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 12.9.2002
Svátek má Marie




  Výběr z vydání
 >POOHLÉDNUTÍ: Paměť jako posilující prostředek proti nepravostem
 >ZE STARÝCH NOVIN: Ustavení německých Čech
 >KANADA: Oklamán v Britské Kolumbii
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Marťani v Jizerkách
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Uklízení v garáži
 >PSÍ PŘÍHODY: Nenápadný protest
 >STATISTIKA: Zločinnost a postoj k Iráku
 >PENÍZE:Reálné zhodnocení - Jak jsme na tom?
 >VÍKEND: O chalupách a chalupářích (7)
 >ÚVAHA: Až budeme všichni na dně…
 >TÉMA:My a OSN - pohledem obyčejného exulanta
 >POSTŘEHY ZE SKOTSKA: Do kostela na skleničku
 >NÁZOR: Jedenácté září.
 >PŘÍRODA: Stvořeno erozí (2)
 >CHTIP: Feministická pohádka

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
12.9. KANADA: Oklamán v Britské Kolumbii
Jiří Wagner

Na pozvání svého přítele Milana Vosáhla jsem se byl v létě podívat v Kanadě. Nicméně Milan je šprýmař a tak mu to nedalo, aby si ze mne aspoň jednou nevystřelil. Přesto všechno mu děkuji, neboť pro mě, sebe a svou ženu Marion naplánoval až neskutečně úžasný výlet po dvou západních provinciích Kanady.
Jednoho dne jsme tedy ve Skalistých horách přejeli hranici mezi provincií Alberta a Britská Kolumbie a v podhůří se ubytovali v jednom z mnoha místních motelů v městečku Radium Hot Springs. Ten náš motel se jmenoval Sunset a kromě potíží s hledáním volné zásuvky pro můj notebook to bylo ubytování vcelku komfortní.
Pro mně - jak jsem později zjistil, tak i pro mé ego - byla daleko důležitější hláška, jíž mě Milan počastoval takřka ihned poté, co jsme vstoupili do pokoje. Milan totiž projevil určité obavy, jak mi bude fungovat laptop a dobíječka baterií do foťáku, když celá Britská Kolumbie má v zásuvkách napětí pouhých 58 voltů!

Jsem v podstatě důvěřivý člověk a Milanova poznámka mě poněkud vykolejila. Věděl jsem, že Kanada jede na napětí 120 V, takže jsem se podivoval tomu, že zrovna jedna provincie má napětí poloviční, ale protože mi ani Milanova žena Marion byť jen mrknutím oka nenaznačila, že by šlo o žert, řekl jsem si nakonec "jiný kraj, jiný mrav", ale přesto jsem pro jistotu zapnul jak notebook, tak dobíječku do sítě - oba dva přístroje se zdály pracovat normálně. U laptopu se rozzářilo oranžové světélko dobíjení (můj vypůjčený notebook byl už staršího data výroby a baterie v něm se vybíjela i když byl celý den vypnutý), u dobíjení baterek do fotoaparátu se zas rozsvítilo červené světýlko oznamující, že dobíjení začalo normálně.
Neměl jsem ale už čas oba přístroje kontrolovat - šli jsme na večeři a pak jsme se přes dvě hodiny cachtali v bazénu s horkou minerální vodou, po níž městečko Radium Hot Springs dostalo své jméno. I po návratu počítač pracoval bezvadně, stejně jako dobíječka baterií.

Druhý den jsme už uháněli dál směrem na Vancouver. Podjížděli jsme vedení vysokého napětí, na jehož drátech jsou nad silnicemi kvůli letecké dopravě (zejména kvůli policejním hlídkám ve vrtulnících) rozmístěny červené koule. Tehdy mě Milan upozornil, že to jsou transformátory, které přeměňují napětí ze 120 na 58 voltů. Až teď se mi rozbřesklo!

Milan měl štěstí, že zrovna seděl za volantem a mně se nechtělo riskovat svůj a Marionin život tím, že bych ho v plné rychlosti začal rdousit. Chuť by sice byla, ale nakonec jsme se mé zabedněnosti všichni zasmáli. Koneckonců, takový kousek se podaří jen málokdy a málokomu. Opravdu dobrý žert nezaslouží fyzického trestu, spíš pochvaly.

Ke své důvěřivosti (nebo hlouposti - čti, jak chceš) ještě musím dodat, že jsem později vyslechl pár dalších žertovných historek o šprýmech, jimiž někoho Milan lapil. Snad jsem trouba, ale buďme rádi, že máme i "Milany" v naší zemi. A protože mám rád klasiky, nemohu si odpustit jeden citát z Karla Čapka:
"Humor je solí života a kdo je jím dobře prosolen, uchová se dlouho čerstvý."




Další články tohoto autora:
Jiří Wagner

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: