Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 12.9.2002
Svátek má Marie




  Výběr z vydání
 >POOHLÉDNUTÍ: Paměť jako posilující prostředek proti nepravostem
 >ZE STARÝCH NOVIN: Ustavení německých Čech
 >KANADA: Oklamán v Britské Kolumbii
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Marťani v Jizerkách
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Uklízení v garáži
 >PSÍ PŘÍHODY: Nenápadný protest
 >STATISTIKA: Zločinnost a postoj k Iráku
 >PENÍZE:Reálné zhodnocení - Jak jsme na tom?
 >VÍKEND: O chalupách a chalupářích (7)
 >ÚVAHA: Až budeme všichni na dně…
 >TÉMA:My a OSN - pohledem obyčejného exulanta
 >POSTŘEHY ZE SKOTSKA: Do kostela na skleničku
 >NÁZOR: Jedenácté září.
 >PŘÍRODA: Stvořeno erozí (2)
 >CHTIP: Feministická pohádka

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
12.9. VÍKEND: O chalupách a chalupářích (7)
Václav Vlk

Ukázka z připravované knihy Václava Vlka o chalupách a chalupářích.

Část -6. - Jé, brhlík

Hoši a dívky běhali po louce a babička a pan nadlesní seděli pod lípou / v minulém století autor posadil hrdiny vždy pod lípu, bylo to takové vlastenecké/ a děti přibíhaly k babičce a volaly: "Hle koniklec, hle lomikámen a ajta, lístek z buku jsem přinesl a Vilík ulovil mřenku a Tomík mníka v chladném potůčku."
Čtu a nemám nejmenší představu, jaké kytky to děti vlastně trhaly a jak vypadají rybky, které chlapci chytili. Dnes by scéna vypadala tak, že pod stromem by seděla babička, četla si Burdu, vedoucí lesního závodu by se vrtal v motoru škodovky a děti, pokud by nečučely na přenosný televizor, by mohly běhat po louce a tam by rvaly plnými hrstmi do zeleně, co roste kolem a pokud by volaly, tak asi: "Babííí, hele nějaká kytka a je modrá a ten strom je velkej jako náš panelák a jaký má listy a pocém, tady je nějaká chcíplá rybáá!"
Do té doby, než jsem si koupil chalupu a pak se dostal do stavu, že jsem si stačil všimnout, že kolem je nějaká příroda, mi vlastní neznalost byla celkem lhostejná. Předmět zvaný Biologie a taktéž Přírodověda na mně nezanechaly žádné stopy. La-bi-fy, jak jsme říkali učitelce Lachmanová-Biologie-Fyzika, na mě nezorala žádný úhor a nepřipravila tak pole pro semínka vedení. Když jsem se podíval do učebnic svých dětí, ani jsem se nedivil . člověk se tam dozvěděl, kde se kope hnědý uhlí a že je to těžký, že to smrdí ale už brzo se s tím něco udělá, pak jak rozřezat na kousky žížalu a stromy jsou nakresleny v takové podobě, že jak se říkalo, vlastní matka by je nepoznala. Jo,a většina zeměpisu přírody se nějak odehrávala v SSSR.
I když jsem pilně budovali, tak jako každý, kdo je čerstvým majitelem chalupy, přeci jenom to nešlo si přírody nevšímat. Když se vám ráno, za "kuropění" sedne na jabloň před otevřené okno na větev nějaký pták, čert ví jaký, možná kos a začne "zpívat" , to máte po něm chuť hodit kus cihly. A nevšimnout si tedy, že jsou kolem minimálně ptáci tedy nejde. Ostatně , co tyhle okřídlené potvory ráno vydávají , zvláště na jaře , za zvuky, tak tomu může říkat ptačí zpěv jen absolutně fanatický milovník přírody. Ve skutečnosti to jsou zvuky jako : pískání, hvízdání, skřípání, vysokozvukové cvakání, jíkání a teprve potom někde cvrlikání.
Tak jsme si koupili bezva knihu. "Příroda v ČSSR". Takovou tlustou s hromadou obrázků, a hledáme si v ní stromy, kytky, ptáky a tak. Dodneška jí máme a to by člověk neřekl, převrat se, převrat tam, ona platí pořád. Akorát část už je pro spřátelenou cizinu.
Abychom věděli, kdo je kdo. U živé přírody jsme začali u "čamráků" jak jsem do nedávna pojmenoval prakticky všechny ptáky, s výjimkou kosa, toho jsem, přesto že narozen v Praze, poznal. Na chalupě se to ukázalo žalostně málo. Aby bylo možno lépe pozorovat, kluci, navedení dětskými časopisy mne donutili vyrobit krmítko a protože jsem vlastně nevěděl, kam ho pověsit, nakonec jsem jej dal na strom přímo před okny.
Od té doby máme na chalupě, jakmile napadne sníh, každý den před okny podivuhodné divadlo. Knihu položenou na stole, listujeme a díváme se. Jakmile totiž nasypeme do krmítka a vedle pověsíme kus loje, objeví se první odvážlivci. Sýkorky jako akrobati sedají rovnou na houpající se kousek loje na provázku, klovnou, rozhlédnou se, párkrát zase zaklovají a pak vyrušeni čímsi neznámým, odletí na vedlejší strom. Poznáme už, která z nich je koňadra-to je ta se žlutým bříškem s černým pruhem a která je uhelníček. Té však s vytrvalostí hodnou lepší věcí říkám stále chybně "komeníček". Čert ví proč.
Legrační je brhlík. Takový obtloustlý pán, důležitě leze po kůře stromu, hned hlavou nahoru a hned dolů, pod krmítkem i nad, jakoby ho krmítko vlastně skoro nezajímalo. Ale jen jako. Šup a už se taky cpe. Barevné bříško a krátký ocásek, jako by ho kus zůstal někde v pastičce na myši zasvítí a už je pryč.
Když je zima tužší, vyhlížíme sýkorky. Objeví se jich vždy několik najednou, křičí a hašteří se, zalezlí ve větvích bezu, posedávají po zemi pod tím velikým keřem a pak najednou, jako náletem, vyrazí jak bombarďák proti malé sýkorce a klap a snaží se urvat celý kus loje. Další sojka se celá narve do krmítka, kus jí kouká vzadu, kus po straně a krmení lítá všude, barevné peří se leskne a září proti bílému sněhu. Sojky vypadají jako barevní papoušci, kteří se omylem dostali sem, do naší černobílé zimy.
Krmíme je, to není jako s holubama v městech , kde se to nesmí a těšíme se, že se nám odmění tím, že jich bude kolem nás celý další rok co nejvíc. Ale jestli se zase na jaře usadí , dneska už asi syn syna toho původního drozda, a zase začne ráno ječet mně metr a půl do okna, tak se neznám. Vyrobím si prak a ten se bude divit!!
Každé jarní ráno, když jsem na chalupě, tak od půl páté do půl šesté v duchu kuji plány, co s tím syčákem , jestli ihned nepřestane,udělám.Občas vstanu a osobně mu dojdu vynadat. Podívá se na mne, zaječí na mne neslušnou odpověď a poodletí. A hned , jak si zase vlezu do postele , sedne si snad ještě blíž k oknu a spustí znovu.
Prý je tahle časná ranní doba "kuropění" Já žádný "kury " nechovám a chovat nebudu . Mne budí za úsvitu "drozdořvaní|". Nebo že by to byl přeci jenom kos?


Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: