Sám nákup se odbyl hladce, všechny ty leasingové záležitosti jsou rychlé a bezproblémové a snadno vám pomohou zapomenout, že budete příští tři roky fakticky splácet dluh - naposledy jsem splácel dluh na barák! Taková ale je doba, státy i občané žijí na dluh.

Odpoledne jsem měl pracovní schůzku. Původně jsem předpokládal, že dovezu motorku domů, převléknu se a odebéřu se na mítink. Jenže se vše schrulo a časově posunulo a nezbylo, než rovnou z krámu jet na Sůze přímo na schůzku. Byla v centru Prahy, v elegantní restauraci italského švihu, ve dvoře palácového domu.

Přijel jsem před palácový dům - a uvědomil jsem si, že řetěz, před týdnem zakoupený, visí na skobě v garáži.
To by bylo moc pěkné, kdyby mi někdo šlohnul fungl novou Sůzu rovnou před palácovým domem! Kolem palácových domů se potlouká všelijaká pakáž, o té uvnitř ani nemluvě.
No co, zajel jsem tedy dovnitř a zaparkoval hned vedle krajního stolečku.
Moji partneři v počtu čtyř už byli na místě, u stolu prostřenému k hodokvasu, a hleděli na mne poněkud žasle.
Z přítmí se vynořil vrchní číšník, štíhlí chlapík ve smokingu, s držením těla knížecího štolby.
Zamířil rovnou ke mně.
Napadlo mě, že mi vynadá a vyžene i s motorkou - měl jsem na sobě kožeňáky a bundu a holinky a právě jsem si sundal přilbu a byl jsem poněkud rozvrkočen.
Místo "koukejte s tou kraxnou vypadnout, chlape" mi podal ruku, ruku jsem přijal a s úžasem jsem shledal, že mi ji tiskne trampským způsobem, jako to znám od Jaroslava Kida Velinského.

Pěkná mašina, kamaráda," řekl vrchní číšník. "Já mám Kawasaki." A uvedl mě ke stolu a taky tak trochu do jiného světa.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: