Bart neobědvá - Propesco dostává ráno a večer a přes den běhá (a polehává) na lačno. Tak to prý má být, tak jsme to dělali vždycky a nezdálo se, že je to Bartovi proti mysli.
Naopak, Bartovi zase není proti mysli, když se tento zavedený řád nějak změní a sem tam něco od stolu spadne i mimo rozvrh.

Já jím třikrát denně - ráno snídám (obvykle chleba a sýr, 1/10 jde Bartovi jako psí daň, v poledne obědvám (nejčastěji torteliny, nasypou se z pytlíku do hrnce a za 10 minut je oběd hotový) a večer taky něco.

Takže nastala doba přípravy oběda. Nasypal jsem torteliny do hrnce, postavil na plynový sporák, načež volal kamarád, jestli si myslím, že notebook za 37 tisíc je drahej a já mu vysvětloval, že si to nemyslím, a jestli chce nějaký dobrý a levný notebook, ať se podívá na webovou stránku Mironetu a pak volal ten a pak zas onen a když jsem se podíval na hodinky, bylo 30 minut pryč čili v čudu.

Torteliny byly taky pryč, v čudu, ba bezmála v čoudu, v tom stavu, kdy moje sousedka Miládka křičí z okna: "Has, Ondřeji, has!"

Střízlivě uváženo, zas tak dramatické to nebylo. Připekly se, potvory, ke dnu hrnce. Zbytek šel seškrábnout a hned tu byl Bart a jevil náramný zájem a nezbylo, než zájmu vyjít vstříc.

Takže se Bart výborně najedl a já si musel uvařit druhou várku.
Tentokrát jsem nezvedal telefon, stál jsem u plotny a poctivě míchal - asi tak, jak to radí návod na pytlíku.
Zítra nic takového nehrozí.
Jedu na Istrocon do Bratislavy a budu obědvat ve Formance ve Velkém Meziříčí, nejlepší hospodě na trase.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: