Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 17.9.2002
Svátek má Naděžda




  Výběr z vydání
 >Z AUSTRÁLIE: Volby a skleróza.
 >EKONOMIKA: Oživení bude pozvolné
 >POLITIKA: Infantilní reakce na prohru
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Názor demokratické většiny aneb Absurdní loutkové divadélko 2
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Příhoda z motocyklového výletu
 >PSÍ PŘÍHODY: Další neviditelný pes
 >TÉMA: Marvanová a i Kavan dávají svým chováním najevo nač jsou smlouvy?
 >POLITIKA: Principiálnost na pranýř!
 >TÉMA: Pan Špidla a paní Marvanová,dvě smutné postavy.
 >POLITIKA: Bohužel vláda nepadla
 >POLITIKA: Inzerát - Hledá se prezident
 >ARCHITEKTURA: Molochov
 >TÉMA: třikrát Marvanová
 >ZDRAVÍ: Velikost prsou a správná volba
 >Peníze pro bohaté

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
17.9. Peníze pro bohaté
www.infoservis.net

flood

Zatímco škody způsobené ničivými povodněmi v Indii, Nepálu, Bangladéši a Číně rostou, bohatá část světa stále obrací své oči k událostem v České republice, Německu a Rakousku. V Praze bylo zaplaveno několik stanic metra ve staré části města a velká voda ohrozila významné pamětihodnosti jako Karlův most či Národní divadlo. Rozvodněná Vltava nepochybně poškodila části města, které vysílání BBC World označuje za šperk střední Evropy. V sousedství musela jedna z německých kulturních veličin – Drážďany - mobilizovat tisíce krizových pracovníků a dobrovolníků, aby byly zachráněny takové skvosty, jako je palác Zwinger či opera Semper.

Do Prahy? Bez váhání.

Na následky povodní v České republice, Rakousku, Německu, Rusku a Rumunsku zemřelo necelých sto lidí. Spojené státy a skandinávské země začaly bez váhání posílat do Prahy tuny vybavení a Bílý dům navíc slíbil štědrou finanční pomoc. Evropská unie (do které Česká republika pravděpodobně v roce 2004 vstoupí) slíbila hned na počátku Praze pomoc v hodnotě 63 miliónů dolarů. Prezident Evropské komise Romano Prodi bez váhání odcestoval do Prahy, kde se setkal s Václavem Havlem, zjistil rozsah škod a nabídl této nejbohatší zemi bývalého sovětského bloku (člena NATO, s hrubým domácím produktem 13,990 dolarů) rozsáhlou pomoc. Prezident Bush Havlovi slíbil, že Spojené státy „pomohou České republice materiální a finanční podporou odstranit následky povodní.“ V tu dobu oznámila německá vláda uvolnění stovek miliónů eur na podporu obětem povodní.

Všechny mezinárodní zpravodajské kanály (včetně BBC World, Deutsche Welle a CNN International) neustále nabízejí podrobné zprávy o rozsahu tragédií v Evropě.

Zatímco Evropa truchlí nad evropskými paláci, katedrálami, muzei a obětmi povodní, zasáhla ničivá velká voda doprovázená sesuvy půdy čínské severní provincie. Zatím zahynulo přes 1000 lidí. V provincii Chu-nan je situace kritická, ohroženo je kolem 10 milionu lidí, především v okolí jezera Tung-tching.

V sousedním Vietnamu zemřelo v posledním týdnu nejméně 30 lidí na stejné následky.

Milióny lidí byly evakuovány v Bangladéši, Indii a Nepálu, tedy v části světa, která trpí následky monzunových dešťů každoročně od června. Počet obětí v Jižní Asii prozatím přesáhl tisícovku. Přemístěno bylo na 25 miliónů většinou chudých zemí. Nejvíce utrpěl Nepál, kde zemřelo nejméně 450 lidí.

Na druhé straně zeměkoule, ve středním Mexiku, zatím přívalové deště protrhly dvě hráze, z nichž jedna je nedaleko města San Luis Patosi. Zaplaveno bylo několik vesnic.

Do Nepálu? Bez šance.

Zprávy o probíhajících tragédiích v Jižní Asii, Číně a Mexiku se objevují na obrazovkách bohatých zemí jen sporadicky a většinou neobsahují slova jako „pomoc“ či „materiální podpora. Nikdo nic neslibuje lidem z těchto zapomenutých končin, kteří bezpochyby doplácejí na globální oteplování, způsobené převážně bohatými zeměmi a jejich nekonečnou spotřebou. Žádné náklady s materiálem neputují z amerických námořních základen či ze skandinávských zemí do Indie, Nepálu, Číny nebo Bangladéše.

Jako tomu bylo vždy, bohatý svět je připraven bránit své občany a naprosto nedbat nářku chudých zemí. Poničení útulných domečků v německém Pasově vyvolává na západě větší zájem, než přemístění miliónů chudých rolníků v Indii. Zaplavené sklepy pražského Národního divadla mobilizují větší pomoc, než zničení mexických vesnic.

Je zřejmé, že lidské životy mají rozdílnou hodnotu, podle toho, kde jsou ohrožovány. Tento smutný fakt je bohužel akceptován i v nejchudších zemích na světě. Viet Nam News, anglojazyčné vietnamské noviny, publikovaly dlouhé články o povodních v Evropě, ale skoro nezmínily nesnáze vesnic v sousedství Hanoje, které se ocitly pod hladinou rozvodněné Červené řeky.

Červený kříž poskytl Nepálu pomoc v hodnotě 1,6 milionů dolarů na nákup jídla, provizorních přístřešků, dek, oblečení a tablet na dezinfekci vody. Vzhledem k rozsahu tragédie je to zoufale málo. Je to jeden ze vzkazů bohatých zemí těm chudým, že by měly být vděčné za jakoukoliv pomoc, ať je sebemenší. Stačí to porovnat s 63 miliony dolarů, které byly Evropskou unií slíbeny bohaté Praze v rámci první vlny pomoci.

Soucit s chudými obětmi přírodních katastrof obvykle nebývá ve slovníku bohatých zemí. Zatímco Mezinárodní Červený kříž uvolnil 7,4 miliónů dolarů na pomoc středoamerickým státům, zasaženým hurikánem Mitch, platily tyto země každý den dohromady 2,2 miliónu dolarů na splacení úroků z dluhů svým věřitelům. Když se začalo mluvit o zrušení dluhu, odpověděla Světová banka rázně: „Ačkoliv máme velké sympatie k poškozeným zemím, bylo by nepoctivé, nemožné a nezodpovědné dluh zrušit.“ Žádná další výraznější pomoc už potom z těchto zemí nepřišla. O několik let později ohrožuje tisíce lidí v Nikaragui a Hondurasu hladomor.

České, německé a rakouské krizové jednotky a příslušníci ozbrojených sil již odklízejí nánosy bahna po povodních. Pojišťovny doširoka otevírají své peněženky, vlády projednávají zakládání povodňových fondů, noviny radí čtenářům, jak získat z pojišťoven a z vlády co nejvíce peněz. Výrazy sympatií společně s hmotnými prostředky doslova prýští do Střední Evropy. Dlouhý seznam ohrožených „architektonických skvostů“ je stále znovu a znovu opakován v denním zpravodajství. Dočasné úkryty evakuovaných v České republice a v Německu poskytují lidem dostatek jídla a zdravotní péče.

Mezitím chudí v Jižní Asii, Mexiku a Číně zachraňují ze svých zatopených domovů to málo co v nich bylo, žijí v ubohých podmínkách, většinou bez přístupu k pitné vodě a k lékům. Většina z nich nemá žádnou budoucnost.

Je smutné, že v dnešním světě musí člověk být bílý a bohatý, aby vyvolal soucit a dostal pomoc ve chvíli, kdy vypukne katastrofa.

André Vltchek

Více na stránkách Informačního servisu společnosti Člověk v tísni


Další články tohoto autora:

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: