Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 16.9.2002
Svátek má Ludmila




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Milionářská daň a sociální spravedlnost.
 >DOPRAVA: Povede po pražském nábřeží kpt. Jaroše nová magistrála?
 >POLITIKA: Čeká nás únor 1948
 >POLITIKA: Jak dlouho budeme platit za povodně?
 >MROŽOVINY: Železný vévoda
 >RODINA A PŘÁTELÉ: I orel si much zalapá
 >PSÍ PŘÍHODY: Každý má svůj strach
 >POLITIKA: Je na vině Marvanová nebo špatný volební zákon?
 >POLITIKA: To kalné ráno 14. září...
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >POLITIKA: Proč Václav Havel nehájí Hanu Marvanovou?
 >Z ORDINACE: Cesta do práce
 >ZE ŽIVOTA: Dobrovolníkem v Čechách
 >PŘÍRODA: Dinosauři
 >SERIÁL: Příběh zapeklitého starce - závěr

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
16.9. POLITIKA: Proč Václav Havel nehájí Hanu Marvanovou?
Jiří Sezemský

Na Hanu Marvanovou se snesla vlna odsudků poté, co nesouhlasila s návrhem zvyšovat daně, který je v
rozporu s vládním prohlášením. Byl nad ní vynesen kolektivní soud vlastní stranou a premiér Špidla
hrozí rekonstrukcí vlády a spoluprací s komunisty, pokud se bývalá předsedkyně US-DEU nevzdá
poslaneckého mandátu. To již zavání diktaturou při neschopnosti nalézt rozumnější kompromis. Nic
podobného se po listopadu 1989 ještě nestalo a už navždy zůstane tento výjev mementem pro dnešní
poměry, které bychom rádi nazývali demokratickými. Zřejmě dochází ke změnám hlubšího rázu, než si
nyní dokážeme představit
Vzpomeňme si na nedávnou dobu, kdy mnozí komentátoři, intelektuálové i politici v čele s
dnešním prezidentem pranýřovali systém politických stran. Podle nich je založený na principech
"stranické disciplíny" a "hlasovací mašinérii", která pošlapává "hlas svědomí". Pohrdavě se
vyjadřovali o "mocenských kšeftech" a nerespektování vůle voličů. Jakákoli odchylka od většinového
názoru jimi byla vnímána za samozřejmost, vyplývající z nutnosti odpovědnosti zástupců lidu nikoli
vůči "partajním sekretariátům", ale vůči sobě samotným. "Partajní sekretariáty" jsou těmito kritiky
vnímány jako symbol zvůle politických stran nad občany, omezující svobodu rozhodování jednotlivců.
Neváhali přitom označit své oponenty především z řad ODS za "technology moci", kterým jde pouze o
udržení svých postů. Jednotný názor poslanců v zásadních otázkách byl vnímán za cosi škodlivého a
cizorodého, svědčícího o absenci vlastního názoru. Nad reprezentanty politických stran byli vždy
vyvyšováni nezávislí kandidáti, kteří prý jediní mohou oživit stojaté vody politického dění.
Svět je pochopitelně jiný, než míní "básníci". Ti to buď nevědí nebo v horším případě vědí,
ale hlásají něco jiného. Politika je složité hledání konsensu nad řešením mnoha problémů. Dva
"nezávislí" kandidáti v dnešní Poslanecké sněmovně se přes proklamace chovají straničtěji než
straníci. Dnes je situace taková, že záleží na každém hlasu a za porušení "stranické disciplíny"
následují v některých prý demokratických stranách exkomunikace. Voličské osobní preference v tuto
chvíli nejsou důležité - jde do tuhého a vládní křesla jsou v ohrožení. Jak je možné, že v této
politické vřavě chybí hlasy oněch intelektuálů, kteří by nyní měli povstat a bránit "hlas svědomí"?
Měli by přece brojit proti zvůli "partajních sekretariátů", vynucujících si poslušnost nebývalým
násilím. Nebo si dnes myslí pravý opak?
Důvod, proč nastalo rozpačité ticho na Hradě a v podhradí, je jednoduchý. Příliš mnoho
politické i mediální energie bylo nainvestováno do vzniku této koalice. Přes zjevnou křehkost v době
svého vzniku byla svými stoupenci i premiérem Špidlou považována za nejstabilnější vládu v
polistopadové historii. Mnohými nenáviděná opoziční smlouva skončila a neskonale levicovější projekt
musel vejít v život za každou cenu. Posty byly rozděleny a nikdo na tom neviděl nic nemravného. I za
cenu programového vcucnutí menších koaličních stran sociální demokracií. KDU-ČSL se ochotně nechala
zažehlit socialistickým parním válcem a dnes de facto tvoří křesťanskosociální frakci uvnitř ČSSD.
Cyril Svoboda je schopen výměnou za ministerské křeslo obhajovat i ty nejšílenější socialistické
návrhy.
Pokud Vladimír Špidla hodlá prohloubit spolupráci s KSČM jako trest za jedno hlasování ve
Sněmovně, svědčí to buď o jeho slabých nervech nebo o skutečném vyložení karet na stůl. Od počátku si
byl vědom, že prosazovat svoje levičácké vize bude jednodušší s programově bližšími komunisty a této
záminky využil k přehození výhybky. Konečně tak bude uvolněna cesta ke skutečné novodobé Národní
frontě.

Jiří Sezemský
tisková sekce ODS



Další články tohoto autora:
Jiří Sezemský

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: