Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 16.9.2002
Svátek má Ludmila




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Milionářská daň a sociální spravedlnost.
 >DOPRAVA: Povede po pražském nábřeží kpt. Jaroše nová magistrála?
 >POLITIKA: Čeká nás únor 1948
 >POLITIKA: Jak dlouho budeme platit za povodně?
 >MROŽOVINY: Železný vévoda
 >RODINA A PŘÁTELÉ: I orel si much zalapá
 >PSÍ PŘÍHODY: Každý má svůj strach
 >POLITIKA: Je na vině Marvanová nebo špatný volební zákon?
 >POLITIKA: To kalné ráno 14. září...
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >POLITIKA: Proč Václav Havel nehájí Hanu Marvanovou?
 >Z ORDINACE: Cesta do práce
 >ZE ŽIVOTA: Dobrovolníkem v Čechách
 >PŘÍRODA: Dinosauři
 >SERIÁL: Příběh zapeklitého starce - závěr

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
16.9. TÉMA: Milionářská daň a sociální spravedlnost.
Jaroslav Teplý

František Plch reaguje (10.9., Daně) na citát z Neffova článku "Logická nelogika" o "nemravném počinu
vlády a ohlasu ve společnosti ve věci vyššího postihu bohatých prostřednictvím daní" a na stanovisko
tisku, který zašel ještě dál, a píše o bohatých a úspěšných. Dráždí ho naprosté nepochopení příčiny
podpory tohoto vládního kroku, který ostatně ani on sám nepovažuje za dobrý a kterou je velká
nespravedlnost, neustále, denně dotvrzovaná v neprospěch bezmocné, nemajetné části, živící se
námezdní prací. Tato sociální skupina však viděla, jak na její úkor zbohatla většinou zcela
neoprávněně a zlodějsky s požehnáním státu skupina první, t.j. skupina soukromého vlastnictví
kapitálu. A tito jsou ti bohatí a úspěšní, kteří majetek, který nevytvářeli, nanejvýš se na něm jen
nepatrně a vyjímečně spolupodíleli, dnes vlastní. Plch jezdí často po okolních továrnách a provozech
a mluví se známými, kteří ještě mají práci. Bojí se o ni, ale ve prospěch majitelů by z nich ani
jeden "navíc" nehnul prstem. Jsou znechuceni, má to co dělat, jak jsem přesvědčen s důstojností a
hrdostí lidskou o které se nemluví, protože není do člověka vidět, a navíc, ten ponížený nepoví. Není
to z počátku ani závist, možná se z toho časem vyvine, jenže můžeme se tomu divit?

Dovolím se do toho vmísit, ačkoliv v Holandsku , když se dva na ulici perou a někdo se je pokouší
uklidnit, dopadne to obykle tak, že ti dva rváči se společně vrhnou na smiřovatele. Tady se zatím
nikdo nepere, tak mi to snad projde.

F. Plch se vlastně vrátil v podstatě k jednomu ze základních problémů přechodu ze socialismu do
nějakéhé jiného systému. Že totiž nevyhnutelným úkolem polistopadových vlád bylo přesvědčit CELÝ
národ. nebo jeho ZŘETELNOU VĚTŠINU, že nový režim je lepší po všech stránkách než režim komunistický.
Nezbytnou podmínkou úspěchu bylo obnovení přirozené hierarchie, t j. aby lidé zaujímali v
hospodářství a v občanském životě pokud možno takové postavení, které odpovídá jejich schopnostem. To
není snadné, ale je to nevyhnutelné a nedá se to udělat rychle. Znamená to změnit zásadně způsob
práce, způsob zacházení s lidmi, jejich hodnocení, vyhledávat schopné a otevírat jim cestu k postupu
a vše, co s tím souvisí. B Dumaine v časopise Fortune, 15.1.1990 ("Creating a new company culture")
odhadoval k tomu potřebný čas na 5-10 let a to v tržním systému a s lidmi, kteří jsou na něj zvyklí a
nic jiného neznají. Takže rychlá nebo dokonce šoková privatisace byl absolutní nesmysl, který hluboký
sociální příkop "my" a "oni" jen dále prohloubil.

Abych to nenatahoval, vypouštím zkušební balónek. Představte si začátek polistopadového režimu s
jimými protagonisty, kteří se drží opatrně při zdi. Hospodářství zůstává uzavřené vůči západnímu
světu jako dosud, skupina, která má moc, netrpí velikášstvím, ale střízlivě posuzuje situaci a
nepotrpí si na hesla. Včas se porozhlédla (s pomocí zahraničních Čechů, nebo pro jistotu ne?) po
světě a všimla si, že nejlogičtější začátek je vytypovat typy výrobků a technologií a pořídit si
licence. To nebývají pravidelně výrobky či technologie nejmodernější, ale jsou tak moderní, že jsou
ve srovnání s domácí úrovní zřetelným pokrokem a je tedy možno se při tom všechno naučit. To by
zabralo několik let a v té době bylo potřeba reformovat vnitřek podniků a institucí

A začneme s tím příkopem "my" a "oni". Víme, že si pracovní morálku v mnoha případech určoval každý
sám. Pracovní doba se nedodržovala, kradlo se buď přímo nebo tím, že se v pracovní době dělalo "pro
sebe", pracovalo se nedbale atd Ale také se někde pracovalo poctivě a odborně a dokonce hodně,
obvykle to pár lidí obstarávalo za ty, co se jen "vezli". Obrátíme se na zaměstnance výrobních či
jiných jednotek a řekneme " Naše republika je na tom po 40 letech socialismu dost špatně, přestává
legrace, musíme se vzpamatovat. Ve své dílně (oddělení) se všichni znáte, máte šéfa, jehož schopnosti
znáte. Máte možnost si ho podržet nebo ovlivnit jeho případné nahrazení někým jiným. Ale pozor na
nová kriteria! Jde vám o existenci, proto by to neměl být člověk, který nad vším mhouří oči, ale
někdo, kdo práci rozumí, umí ji zorganisovat, udrží disciplinu a umí při tom s lidmi korektně
zacházet. Nemusite se k tomu vyjadřovat, můžete si případně prosadit (zvláště z politických důvodů)
jiného, ale vždy pak ovšem ponesete (dobré či špatné) následky své vlastní volby." Podobně by se pak
k vedení vyjadřovali vyšší jednotky, na př. mistři k vedoucím vyšších jednotek až nahoru k řediteli,
neboť i mezi nimi vládly stejné nebo podobné nešvary až k těm krádežím.

Možná, že je to leckterému čtenáři k smíchu, ale já jsem převědčen, že od určité (nepříliš vysoké)
úrovně mívají lidé dosti realistické představy o tom, co by měl jejich bezprostřední šéf znát a jak
by měl pracovat. Velmi pravděpodobně mají nashromážděny všelijaké stížnosti (oprávněné nebo ne) nebo
připomínky všeho druhu a to se musí vyvětrat, aby se mohlo začít s čistým stolem. Stejně tak musí
vedení dát osazenstvu zřetelně na vědomí, co od zaměstnanců očekává a jakými pravidly se bude řídit.

Ředitelé a vedoucí pracovníci by dostali přísně sledovaný úkol inventarisovat jim svěřený podnik po
všech stránkách, analysovat všechna oddělení podniku, porovnat jejich produktivitu s jinými domácími
podniky, podle možnosti i v zahraničí, aby byl naprostý přehled o situaci podniku v bodě nula. Od
tohoto okamžiku by pak dostali reálné úkoly a byly by sledovány veškeré výsledky jejich činnosti
(zvyšování produktivity práce, modernisace sortimentu a jeho adaptace na tržní poptávku , vývoj
nových výrobků atd.) Kontroly by nebyly formální, rozhodovaly by skutečné výsledky po případě by
ředitel by musel obhajovat svou politiku a plány např. proti analysám a názorům poradenských (i
cizích) firem.

To jsou opatření, která patří k normální praxi v hospodářském životě. V našem případě by měla i
důležitou hodnotu psychologickou. Bylo potřeba UKONČIT V HLAVÁCH LIDÍ I V PRAXI socialistickou
epochu, začít "normalisovat" hospodářský život a ukázat lidem podle potřeby i nátlakovým způsobem, že
na poctivou práci nepotřebujeme zahraniční dohled, jak bohužel zkušenosti ukazují.

To, že F. Plch referuje o lidech, z nichž ani jeden by "navíc" nehnul ani prstem ve prospěch nových
majitelů, ukazuje jasně, že nikdo z "nových majitelů" neměl hned dostat zadarmo právo nějaký podnik
vlastnit. Tak jako se dnes někde lidé bojí o práci, musel by si dobře placený nově jmenovaný nebo
schválený původní šéf být vědom, že je ve stejné situaci jako zaměstnanci a že bude nahrazen někým
jiným, jestliže s podnikem nic nedokáže. nebo když podnik bude muset být zastaven. Jedině tak by se
zaměstnanci octli s vedením na stejné lodi a měli společnou motivaci, což je základní podmínka pro
vytvoření příznivých lidských vztahů v podniku.

14.09.2002




Další články tohoto autora:
Jaroslav Teplý

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: