Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 16.9.2002
Svátek má Ludmila




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Milionářská daň a sociální spravedlnost.
 >DOPRAVA: Povede po pražském nábřeží kpt. Jaroše nová magistrála?
 >POLITIKA: Čeká nás únor 1948
 >POLITIKA: Jak dlouho budeme platit za povodně?
 >MROŽOVINY: Železný vévoda
 >RODINA A PŘÁTELÉ: I orel si much zalapá
 >PSÍ PŘÍHODY: Každý má svůj strach
 >POLITIKA: Je na vině Marvanová nebo špatný volební zákon?
 >POLITIKA: To kalné ráno 14. září...
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >POLITIKA: Proč Václav Havel nehájí Hanu Marvanovou?
 >Z ORDINACE: Cesta do práce
 >ZE ŽIVOTA: Dobrovolníkem v Čechách
 >PŘÍRODA: Dinosauři
 >SERIÁL: Příběh zapeklitého starce - závěr

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
16.9. RODINA A PŘÁTELÉ: I orel si much zalapá
Ondřej Neff

Je to velebný pocit, poprvé vyrazit na svým... (budu ho tři roky splácet lýzinkovce). Zatím jsem dráždil Davidova Blejda, a ten asi byl nevrlej, když na sedle necejtil zadek svého pána.

Na líčení krás podzimu je brzo - zastavím se u oběda, v malé vesnici, nebudu jmenovat, v hotelu, dejme tomu, Zátiší. Je to velká dvoupatrová budova z první republiky, čerstvě renovovaná. V přízemí sál, že by se v něm dal pořádat hasičský bál (a jistě se občas i pořádá, včetně tomboly). Všude čisto, sotva jsme si s Davidem sedli, už tu byla servírka s jídelním lístkem. V sále bylo asi pět stolů obsazených (z dvaceti). No a po sále chodil chlapík tak asi pětapade, šede, s plácačkou na mouchy. Studovali jsme lísek, takže jsem zprvu ani nezaznamenal to plesk, které se každou chvíli ozývalo. Vybral jsem si svíčkovou, David cikánskou, a ž tu chlapík byl u nás.

"Dejte pozor," řekl. "Dva kiláky od vesnice mají policajti radar." A najednou plesk, sestřelil nám mouchu ze stolu. Tvářil se starostlivě. "Já si vážním hostů. Vy se u mě najíte, zaplatíte osmdesát korun za oběd, ujedete dva kilometry..." A plesk, nová moucha. "A zaplatíte tisíc korun pokuty!"
V očích měl smutek. Nespravedlnost světa ho trápila. Pak zbystřil, otočil se a plesk, zabil mouchu na vedlejším stole. Potom se opět obrátil k nám. "To není dobrý. Měl bych dát před hotel ceduli POZOR, RADAROVÁ KONTROLA PO 2 KM. Ale to by nedopadlo dobře. Asi by se zlobili."

Mínil jsme, že by to policajty určitě hodně naštvalo.

Přišla servírka se svíčkovou a cikánkou a muž se vzdálil.
"Majitel?" ptal jsem se jí. Přikývla.
Když jsme odcházeli, ptal jsem se majitele, jestli denně zabíjí mouchy.

"Ovšem," odpověděl. "Denně. Od rána do večera. To se musí. Nestrpím, aby mouchy hosty obtěžovaly," řekl a plesk - zase jednu zabil.
Ptal jsem se, kolik much denně zabije.

"To jak kdy, podle počasí. Průměrně tak padesát."
"To je pěkný výkon," chválil jsem ho. Myslel jsem na to, jak pilný je to člověk. Kolik much asi musel zabít majitel hotelu Ritz v New Yorku, než se zmohl na to, co vybudoval? Možná tisíc, možná deset tisíc much denně.

Sedli jsme na motorky a pokračovali v cestě. Vzpomínka na plesk zanikla v hukotu motoru.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: