Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 18.9.2002
Svátek má Kryštof




  Výběr z vydání
 >IZRAEL: Pohyb na palestinské scéně
 >POLITIKA: Ansámbl ze scény !
 >POOHLÉDNUTÍ: Rudá záře nejen nad Kladnem?
 >POLITIKA: Za vládní krizí je boj v ČSSD
 >MROŽOVINY: Chiméra trvale udržitelného rozvoje
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ze života starého mládence
 >PSÍ PŘÍHODY: Výhoda ježdění na motorce
 >PRAHA: Bohorovný pražský magistrát.
 >POLITIKA: Kotrmelce
 >PŘÍRODA: Mravenci jsou dobří spojenci
 >TÉMA: Špatný je volební systém, ne Marvanová
 >ZE SVĚTA: Kanadské zážitky (17)
 >EKONOMIKA: Ceny dluhopisů vrcholí
 >ŠKOLA: Potřebujeme ministerstvo školství?
 >ZDRAVÍ: Jak odhalit vřed

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Izrael  
 
18.9. IZRAEL: Pohyb na palestinské scéně
Yehuda Lahav


Ani stoupenci Jasíra Arafata nepopírají, že palestinský předseda minulého týdne na zasedání Zákonodárné rady (parlamentu) utrpěl prestižní ztrátu, ba podle některých názorů dokonce prestižní porážku. V žádném případě se události nevyvíjely podle jeho plánů. Parlament byl svolán, aby vyjádřil důvěru pěti novým ministrům, které Arafat vyjmenoval v květnu. Poslanci však žádali, aby se hlasovalo o důvěře celé vládě. Arafat se tomu chtěl vyhnout - nikterak z formálních důvodů: obával se totiž, že většina vládě důvěru nevysloví. Když vysvitlo, že jeho předtucha byla správná, uchýlil se ke lsti, zařídil demisi celé vlády a slíbil, že během dvou týdnů předloží návrh na složení nové vlády. V palestinských - ba v celoarabských - dějinách se ještě nestalo (snad s výjimkou Libanonu), aby parlament demokratickými prostředky přiměl vládce u moci, aby tak spektakulárně pozměnil své dřívější stanovisko.
Tím se však napětí ještě neuvolnilo. Vůbec totiž není jisté, zda parlament vyjádří důvěru nové vládě. Zejména, nepostaví-li Arafat do jejího čela ministerského předsedu, jenž bude řídit každodenní politiku, zatím co sám Arafat by plnil spíš symbolickou roli a zabýval se "strategickými problémy v historických dimenzích". Zatím nic nenasvědčuje, že by Arafat chtěl tomuto požadavku vyhovět. Právě proto odjeli do Káhiry Abu Mazen (Muhammad Abas) - jenž má největší šance na post ministerského předsedy - a Muhammad Dahlan, bývalý šéf palestinské bezpečnostní služby, a požádali egyptského prezidenta Hosni Mubaraka, aby Arafata přesvědčil o nutnosti jmenování předsedy vlády. A i kdyby tato podmínka byla přijata, parlament pravděpodobně potvrdí novou vládu pouze v tom případě, jestliže z ní Arafat odstraní několik ministrů, podezřívaných z úplatkářství.
Odkud však Arafat ví, že mu hoří půda pod nohama? Mohl si to uvědomit bez potíží. Vždyť stále víc projevů v palestinském a arabském tisku svědčí o vzrůstající nespokojenosti s politikou palestinského vedení. Jeden z nejvýznamnějších je nedávno uveřejněný článek Nabila Amera. 50-letý Nabil Amer je jedním z vůdců hnutí Fatah, bývalý palestinský velvyslanec v Moskvě, později hlavní poradce Jasíra Arafata, pak člen palestinského kabinetu. Kvůli politickým neshodám asi před čtyřmi měsíci podal demisi. Význam jeho článku zvyšuje, že byl uveřejněn v oficiálním deníku palestinské správy, "El Hayat el-Džedida", a také to, že politiku palestinského vedení a zejména odmítnutí Clintonova mírového plánu (na konferenci v Camp Davidu před dvěma lety) kritizuje nejen obecně, nýbrž výslovně v něm jmenuje i Arafata. "Po dvou letech krveprolévání nyní žádáme zrovna to, co jsme tehdy odmítli, ale co nyní už nemůžeme dosáhnout", napsal Amer. "Kolikrát jsme přijali kompromisní návrhy, pak je odmítli a opět přijali? Kolikrát od nás žádali něco, co bylo v našich možnostech udělat a neudělali to? A později, když navržené řešení už bylo nedosažitelné, putovali jsme po celém světě, doufaje, že dostaneme, co nám nabídli - jen abychom zjistili, že v době, která uplynula mezi naším odmítnutím a přijetím, se svět změnil".
Nabil Amer kritizuje také úplatkářství v palestinské správě a vyzývá k zastavení sebevražedných atentátů. "I když nás Šaron bude provokovat - nebude-li pro nás prospěšné, jestliže ho přitlačíme ke zdi a zachováme klid?" V jiném článku, uveřejněném v arabském deníku "El Hayat", vycházejícím v Londýně, Amer se opětovně vyslovil proti odmítnutí Clintonových návrhů, v jehož důsledku "Palestinci ztratili vše, čeho v politickém procesu dosáhli" a palestinské vedení "se může pochlubit jedině tím, že na palestinský lid uvalilo všechna neštěstí světa". Amerovým myšlenkám o sebevražedných atentátech dodal váhu také palestinský univerzitní profesor Edouard Said, žijící v Americe. Před dvěma lety na sebe profesor upoutal pozornost tím, že na libanonské hranici házel kameny po izraelských vojácích. Nyní však v přednášce v Německu poznamenal, že "přechod k ozbrojeným akcím byl velkou chybou Palestinců, protože dal Izraeli volnou ruku pro udušení intifády. V palestinské veřejnosti sílí názor, že sebevražedné atentáty Palestincům více škodí než osoží", vždyť "stává se stále jasnějším, že vyřešení palestinsko-izraelského konfliktu si vyžaduje spolupráci s izraelskými mírovými silami".
Je pozoruhodné, že už více než šest týdnů přestaly sebevražedné atentáty. Náčelník izraelského generálního štábu, generál Moše Jaalon se domnívá, že to je výsledek izraelských odvetných opatření. Palestinští představitelé (s jejichž názorem souhlasí mnoho izraelských expertů a pozorovatelů) to považují za znak toho, že palestinská veřejnost se kloní k revizi původních názorů na taktiku intifády. O správnosti doposud uplatňované taktiky vznikĺy pochybnosti dokonce i ve vojenském vedení Hamasu. Žádný z těchto názorů nelze ani jednoznačně potvrdit, ale ani popřít.
Ostatně, Edouard Said se domnívá, že dny Arafata na čele palestinského vedení jsou sečteny. Jeho demisi anebo odchodu do ústraní mohou pravděpodobně zabránit jen dva lidé: prezident Bush a premier Šaron. Čím rozhodněji budou požadovat odstranění Arafata, tím vice se s ním budou Palestinci solidarizovat a tím méně se odváží kdokoli z palestinských vedoucích zaujmout jeho mísro. Je však možné, že právě to je Šaronovým cílem. Vždyť pokud Arafat zůstane na svém místě a pokud bude možné palestinské vedení obviňovat z terorizmu, lze se vyhnout meritorním jednáním. Naproti tomu, kdyby začala věcná jednání, Šaron by musel předložit konkrétní návrhy řešení. Tyto návrhy by měly směřovat - také v pojetí prezidenta Bushe - k vytvoření samostatného a životaschopného palestinského státu. Tak ať raději zůstane všechno při starém. Ať budou všichni Palestinci - od šejcha Achmeda Jasina, přes Arafata, Abu Mazena, Nabila Amera, Edouarda Saida až po Seri Nusejbu - "dvanáct do tuctu".
Jestliže pak všechno zůstane při starém, politici i angažovaní komentátoři na obou stranách, jakož i málo informovaní pozorovatelé, povrchně sledující události z povzdálí, mohou vytrvat u svého stanoviska: na jedné straně ti, kteří považují za správné a hodné podpory všechna politická stanoviska, požadavky, tvrzení a činy "Palestinců" - ať jsou jakkoli extrémní; a na druhé straně ti, kteří popírají existenci racionálních a umírněných Palestinců a v jejichž očích každý Palestinec je zaslepený moslimský fanatik a proto je třeba odmítnout každé jejich stanovisko a každý požadavek. Zůstává jednoduchý černo-bílý vzorec, není třeba o ničem přemýšlet, nic uvážit. Jak pohodlné!
Yehuda Lahav, Tel-Aviv


Další články tohoto autora:
Yehuda Lahav

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: