20.9. Výsledek trhací zkoušky
(eff)
"Ne, ne, ne," odpovídá premiér Špidla na otázku, zda skutečně chtěl vyhodit Unii z vlády ve včerejším rozhovoru s MFD. A na otázku "proč tedy ta krize" odpověděl, že to "nebyla krize, ale náběh na krizi" a podivil se, proč o tom novináři tolik píší. Je vidět, že četl dobře Machiavelliho, který radí vladaři, jak se zachovat, když se dostane do té míry do úzkých, že neví kudy kam: má dělat hloupého. Což činí důsledně.
Od vypuknutí krize uplynul týden. Bylo to, připomeňme, v pátek 13., tedy pověra o nešťastném dnu se naplnila, přinejmenším pro Vladimíra Špidlu, protože on je ten pták, jemuž projíždějící zametací vůz politiky načechral brka nejvíc. Noviny referovaly o nadcházejícím hlasování o "daňovém balíčku". Psaly o něm na první straně, ale nebyl to "otvírák", tedy nejdůležitější zpráva. A psaly věcně a klidně o tom, že Špidla hledá podporu u komunistů a že vše závisí na hlasu Hany Marvanové. Stačilo by, aby si odskočila na kafe a hlasování se nezúčastnila. Což komentátoři pokládali za krajně nepravděpodobné.
Vladimír Špidla tedy nepotřeboval Sibyllu, aby mu podhalila tajemství nadcházejících hodin. Stačilo si přečíst noviny, anebo, jen tak v hlavě, si sečíst jedna a jedna.
To co následovalo, je tak absurdní a iracionální, že si pozorovatelé politické scény budou ještě dlouho lámat hlavu, co to vlastně bylo.
Jeden krajní názor - že Špidlovi "bouchly saze". Nepravděpodobná varianta. Špidla musel vědět, co se v pátek třináctého ve sněmovně přihodí, co "Hanka" udělá a musel být tedy připraven. Slůvko o "infantilitě" mu možná uletělo, ale s variantou "rekonstrukce vlády" se počítalo od začátku, třebaže ta slova nejdřív nepronesla premiérova ústa. Ostatně, dříve než on tuto myšlenku vyjádřili donedávna "čtyřkoaliční partneři" Unie - lidovci. Vedle chování unionistů vůči Marvanové to bylo druhé největší padoušství této krize.
Druhý krajní názor - bylo to spiknutí zemanovsko-šloufovského křídla, které chtělo Špidlu podrazit, oslabit ho a otevřít Zemanovi cestu na Hrad a tím, sobě, cestu k prebendám, na něž si zvykli v blahých dobách opoziční smlouvy. Tato vize je pravděpodobnější, ovšem je otázka, proč by si Špidla tu oprátku tak ochotně vázal na trám v podkroví a strkal do ní krk?
Pravda, jako obvykle, je nejspíš složitá a neuchopitelná. Špidlovi jistě trochu bouchly saze a pohrobci očividně ožili. Šlo ale nejspíš o samopohyb událostí, tlačených kupředu partikulárními zájmy sran, skupin, klik i jednotlivců, a Špidla se v nich neprojevil jako dostatečně silná osobnost, aby událostem dal směr podle své vůle. Zásadní roli moderátora podle všeho sehrál Václav Havel, který vymyslel a zrežíroval klasickou českou "malá domů" s formálním vasalským úvazkem polomrtvé unie. Načež zahrozil "temnými silami" a odjel dělat dějiny do Ameriky.
S chladnou hlavou nahlíženo - tahle křehká vláda osvědčila podivuhodnou soudržnost a v trhací zkoušce obstála. Když vydržela tlaku takového politického břídilství, podrazů, ješitnosti, intrik, svodů a výhrůžek, vydrží možná všechno. Ukázalo se, že nikdo ze zúčastněných nemá její současnou podobu rád, ale když se rozhlédnou vůkol, hledí do propasti. Z jednoho stínu se směje Václav Klaus, z druhého Miroslav Grebeníček. Když pohlédnou do těchto tváří, nešťastní bratři v triku se zase raději semknou, zatnou zuby a obejmou se.
Není jim co závidět.
Aston
| 
