24.9. RODINA A PŘÁTELÉ: Robotizované fronty
Ondřej Neff
Znáte ty fronty... Přijdete, zmáčknete puntík, dostanete papírek s číslem a pak už jen
poulíte oči na světelnou tabuli. Ona to není fronta v pravém slova smyslu, že byste stáli
za někým a před někým a uprostřed něčeho. zdánlivě jste volní, jenomže držíte ten papírek s
číslem.
Nenávidím čekání ve frontě robotizované i klasické, jenže občas se tomu nevyhne nikdo.Na
portálech francouzských kostelů a katedrál často vidíme výjevy posledního soudu - a
hříšníci tam čekají ve frontě, až je pustí do pekla: už tehdy ve středověku chápali, že stání
ve frontě je součást pekelných muk.
Takže čekám, koukám po jaké době naskakuje další číslo. Mám 280, na tabuli je nejvyšší
227. To je diference 53. Čísla se střídají po pěti minutách, takže to máme dvanáct za
hodinu, to máme... přes čtyři hodiny čumění.
Měl jsem ve městě ještě nějaké řízení a napadlo mě, že bych si mohl odskočit, vyřídit si
to a vrátit se.
No jo, ale co když se to pohne?
Nehýbalo se to.
To pak jsou zvlášť rafinovaná muka spojená s váháním. Už jsem byl rozhodnutý, že to
risknu, když se fronta hnula a čísla se střídala sotva po minutě a za dvacet minut jsem byl
na řadě.
Byl jsem samozřejmě rád, ale vrtalo mi v hlavě, proč...
No jo, oběd.
Slečny úřednice se šly najíst a nechaly jednu nešťastnici, aby hlídala boudu. Asi byla
vylosovaná, nebo něco provedla. Z toho plyne poučení: v době oběda obědvejte a nepoflakujte
se po frontách.
|