Ocitl jsem se na velikém parkovišti. Jistě taky podobné parkoviště znáte - auta parkují kolmo k chodníku a uprostřed je volný prostor, aby mohla vjet a vyjet. Jenže když je parkoviště narvané, lidi parkují i na tomto prostoru. Když je někdo ohleduplný, nezatáhne brzdu a nezařadí rychlost, takže auto lze snadno odtlačit. Jenže takových lidí je málo.Tolik k situaci.

Jdu tedy po takovém parkovišti a všiml jsem si jedné paní v opelu, jak zoufale popojíždí dopředu a dozadu v marné snaze vycouvat z parkovišťové pasti. Zašel jsem tedy k autu a nabídl jí, že s autem vyjedu.
"To budete hodnej," pravila.
Vlezl jsem dovnitř - a koukám, na zadním sedadle pejsek Matlafousek. Byl nadšený, že je za volantem cizí pán. Byl ale slušně vychovaný a nepokusil se o přehnané kamarádění.
No jo, ale já se musel věnovat řízení.
Jako zkušený řidič jsem si upravil zrcátko, nastavil vzdálenost sedadla, objevil, jak se v opelu zařazuje zpátečka - a najednou koukám, že to je setsakramentská past.
"Není to jednoduchý," řekl jsem té paní otevřeným oknem.
Stála a bylo vidět, že začíná pochybovat o rozumnosti rozhodnutí pustit mě k volantu.
Pejsek pobíhal na sedadle a hlasitě mé konání komentoval.
"Buď zticha, Eliško!" volala paní dovnitř.
Eliščina radost neznala mezí.
No, vyjel jsem - k radosti té paní a žalu Elišky. Ta by byla nejraději, kdybych se tam motal ještě hodinu. Pejskové a pejskyně mají radost, když se někdo chová legračně, a to byl přesně můj případ.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: