Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 24.9.2002
Svátek má Jaromír




  Výběr z vydání
 >ZE SVĚTA: Skládání mozaiky
 >TÉMA: Právní účinnost Benešových dekretů pod lupou
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Kdo to tu píská?
 >CO KDYŽ: Řecký oheň - Napalm minulosti? (1)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Robotizované fronty
 >PSÍ PŘÍHODY: Drobná blamáž za asistence pejska
 >NÁZOR: Čtyřletá liknavost vlády opět nutí natáhnout ruku.
 >PRAHA: Den bez aut? Nenechte se vysmát!
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >POLITIKA: Co si Špidla usmyslí příště
 >ARCHITEKTURA: Nový kostel v Praze
 >NÁZOR: Státní zaměstnanci -věnovali- na povodně 100 miliard
 >EKONOMIKA: Irácká hrozba
 >PŘÍRODA: Podvodníci
 >ZDRAVÍ: Které léky nepatří za volant

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
24.9. ŠAMANOVO DOUPĚ: Kdo to tu píská?
Jan Kovanic

Kdysi, někdy ve třetí čtvrtině minulého století, jsem chodíval kupovat hlávkový salát k panu Karaivanovovi, co měl svoje zahradnictví mezi autobusovým nádražím na Pankráci a školou. Hlavně takhle v neděli před obědem. Pan zelinář zašel mezi řádky, poklekl, zručně uřízl hlávku a přinesl mi ji. Byla za korunu. To ani tehdy nebylo mnoho.

Byla za korunu a byla čerstvá nejčerstvěji. Ještě dýchala, když jsem ji přinesl domů. Žena Ivana pak salátek omyla, natrhala, přidala zálivku s citronkem, zamíchala a měli jsme vynikající přílohu k nedělnímu obědu.

Dnes nakupujeme zeleninu a ovoce občas na tržišti, salát ale spíše v supermarketu, kde tolik netrpí sluníčkem a nevadne. Kapeme si na něj zálivku s citronkem a olivovým olejem. Taky zamíchat plátky okurky, nakrájenou ředkvičku a rajče není špatné. A přidat slunečnicová semínka.

Posledně jsme taky takhle nakoupili. Zatímco jsem tahal těžší věci z auta, hodila Ivana tašku se samotnou hlávkou salátu na lodžii, aby nezvadla. Nákup jsme pak uložili. Druhý den zalévá žena na lodžii pelargonie a přísavník, když tu odněkud slyší "písk!", pomlka, "písk!". Kouká, hledá, kde jaké ptáče píská. Někdy se k nám zatoulají drozdi, kosi a pěnkavy; holuby a poštolky nepočítám. Ale tentokrát žádné pískle nikde. Jenom to "písk!", pomlka, "písk!" se ozývalo znovu a znovu. Vysoce a tence. Žena chodila a hledala. Co to tu píská? Nakonec ke svému údivu shledala, s jistým šokem, že se pískání ozývá ze zapomenuté tašky. V té nebyl žádný ptáček. Jen salát, na který (přes všechny předpovědi) pražilo baboletí sluníčko. A on vadl a usychal. A - nejspíš - i pískal. (Ivana k tomu dodává: "Žádný pochybnosti! "Nejspíš" prosím škrtnout. On pískal!!!")

Žena Ivana salátek omyla, uložila v igelitu do ledničky a pochválila ho. Další den, již osvěžený, nám posloužil k obědu.

No a v neděli jsme byli na svém tradičním vyvenčení u lesíka černých borovic nad Prokopáčem. Odněkud zespoda, jako od obchvatné dálnice pod Ořechem, se ozývalo velmi silné "písk!", pomlka, "písk!".

"Asi tam couvá buldozer," pravila žena.

"Nebo se převrátil kamion," mínil jsem já. "Se salátama."

Psáno v Praze dne 23. září 2002


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: