Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 28.9.2002
Svátek má Václav




  Výběr z vydání
 >PROSBA O POMOC
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Vyhnání z pohraničí - a proč o tom píšu
 >REAKCE: Reakce na reakci: Český Telecom a EU Standard
 >VÁLEČNÁ HISTORIE: Kam odplul USS. MASARYK ?
 >NÁZOR: Několik výkřiků k budování a obraně socialistické vlasti …
 >ZDRAVÍ: Jak pečovat o plet?
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >POLITIKA: Zemanovy šance na prezidenství
 >POLITIKA: KDU-ČSL ve vládní krizi nepřekvapila
 >REAKCE: ČESKÝ TELECOM a EU Standart
 >POLITIKA: Senát ano - ne?
 >ÚVAHA: Jaký jsem to chytrý byl
 >FILM: Minority Report aneb Spielberg válcuje
 >VÍKEND: O chalupách a chalupářích
 >POSTŘEH: O zamykání

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
28.9. ŠAMANOVO DOUPĚ: Vyhnání z pohraničí - a proč o tom píšu
Jan Kovanic

Před 64 lety, 29. září 1938, byl podepsán Mnichovský diktát. Československo bylo za přímé součinnosti našich tehdejších spojenců - Chamberlainovy Velké Británie a Daladierovy Francie - vrženo do chřtánu Hitlerova Německa. Hitlerův spojenec, italský fašistický diktátor Mussolini, zajišťoval "nestranný" dohled. Tehdy šlo "jenom" o "pohraničí".

Německo si ukrojilo 28.680 km čtverečních s 3.653.292 obyvateli (Orlické hory, Svitavy, Šumperk, Krkonoše, Dvůr Králové, Liberec, Jizerské hory, Podještědí, Český Dub; západní Čechy končily v Lounech, Rakovníce, Plzni a Domažlicích, jižní v Sušicích a za Českými Budějovicemi, Český a Moravský Krumlov byly najednou německé, stejně jako Znojmo a Břeclav; na Slovensku ještě Němci sebrali Petržalku, kterou připojili ke své Východní Marce - dřívějšímu Rakousku).

Německý spojenec (od roku 1934), Polsko plukovníka Becka, schramstlo 1.086 km a 241.698 obyvatel, (Těšínsko a Podkarpatskou Rus).

Maďarsko admirála Horthyho urvalo 11.830 km a 1.027.450 obyvatel (jih Slovenska včetně Galanty, Levic a Košic - a jih Podkarpatské Rusi).

Pak už jsme jiné sousedy neměli...

Zbytkovému Československu (od 22. listopadu 1938 Česko-Slovensku) zůstalo jen 70,4 % území a 66,58 % obyvatel. Z českého a moravského pohraničí bylo násilně vyhnáno a vystěhováno do konce roku 1938 114.577 Čechů, 11.647 Židů, a 1000 osob dalších národností. Okupaci a život méněcené rasy si už od září 1938 vychutnávalo 1.161.616 lidí české, slovenské a ukrajinské národnosti.

Těsně po mnichovském záboru zbylo v okupovaném území na 30.000 žijících židovských občanů. Ti, kteří neutekli před Mnichovem, nebo nebyli vyhnáni hned po Mnichovu, skončili povětšinou velmi rychle v Dachau. V květnu 1939 už zůstalo v "Sudetské župě" pouhých 2.737 obyvatel, na které se vztahovaly norimberské "zákony".

Hitler to pohraničí prostě musel dostat. Češi totiž "nestoudně týrali a pronásledovali Němce" (přičemž opak byl pravdou), snažili se je "zničit a vydat procesu pozvolného vyhubení". Pronásledovali je "jako divou zvěř jen proto, že nosí bílé punčochy a používají pozdravu, který jim vyhovuje". Hitler chtěl pouze vysvobodit ubohé Němce z českého područí. Tak mu tedy svět dal "Sudety". Přesvědčen "veřejným míněním", které vyrobila oblbnutá či přímo koupená média.

V záboru bylo i "5. pásmo" (obsazeno 10. října 1938), které sám osobně zakreslil do mapy Adolf Hitler. Toto pásmo bylo větší než předcházející 4 pásma dohromady! Zahrnovalo území, kde podle sčítání v roce 1910, ještě za Rakouska-Uherska, bylo více než 50 % německého obyvatelstva. ("Německého" rovnalo se v té době "mluvící němčinou.") V pátém pásmu měla ještě proběhnout místní referenda - ale kdo by se zdržoval referendy! Později byly navíc obsazeny zcela české obce na Jilemnicku a Chodsku.

"Etnografické složení obyvatelstva" bylo pouhou záminkou. Všechny strategické body, železnice, silnice, výšiny, patřily najednou také do "Sudet". Pamětník popisuje:

"Mnohdy v české obci jedna - dvě rodiny německé nebo odrodilské požádaly německé vojsko o přivtělení a bylo jim vyhověno bez ohledu na to, že kvůli nim třeba padesát i více rodin českých se ocitlo v Německu..." (Vyslanec R. Künzel-Jizerský, člen čs. delegace v "mezinárodní komisi" v Berlíně.)

Kde je konec Hitlerovi, Chamberlainovi, Daladierovi i všem tehdejším papalášům. Všechny následnické země uznávají neplatnost Mnichovského diktátu. Proč vzpomínat dávného ponížení? Protože i dnes existuje v blízké Bavarii nespokojený politický kmen, který za svou nedělitelnou domovinu, jednotné a nezcizitelné německé území, se kterým nesmí být nakládáno bez jeho souhlasu, považuje právě ono území, které nacisté zabrali po Mnichovu. Říkají tomu "Sudety", nazývají se "Sudetoněmecký landsmanšaft" a užívají Henleinovy a Hitlerovy nenávistné protičeské lži. Už tradičně jim přizvukuje bavorský premiér. Teď zrovna to je Edmund Stoiber, kterému jen o fous uniklo celoněmecké kancléřství. Zatím.

Píšu o tom také proto, že kdysi byli "sudetští Němci" pátou kolonou Hitlera. Tlak jejich politických dědiců působí dnes stejně, jako před těmi dávnými a zapomenutými lety. A není mi jasné, jestli tento tlak chtějí bavorští politici užívat pouze ve vnitropolitickém boji.

Píšu také proto, že i dnes existují v Česku odrodilci, kteří bez rozpaků papouškují staré velkoněmecké fráze a tím podporují staré velkoněmecké požadavky. Ne, že by měla platit Mnichovská dohoda, ó, tak daleko nejdou. Jdou dále! Vznik Československa v roce 1918 (na západě v jeho historických tisíciletých hranicích) považují za nesprávný, po dávných německých nacionalistech ho označují za českou okupaci právoplatného německého území. Ne, kdepak rok 1938, o Mnichovu nemluvme, to čeští šovinisté okupovali v roce 1918 - okrajová území království českého. A nebýt nacionalistických obrozenců, mohli jsme už dávno být v Evropě.

Píšu dnes, protože máme výročí. Budu psát dále. I proto, že například prezidentský podivenský kandidát tentokrát českého státu (možná náš budoucí prezident) pan doktor Pithart i současný ministr zahraničí pan lidovec Cyril Svoboda hovoří, že by se mělo dát nějaké "symbolické odškodnění" těm "sudetským Němcům", kteří se "neprovinili".

Nuže, zdá se, že by to nebylo od věci. Ale dříve by se měl vrátit majetek a dát odškodnění těm "sudetským Čechům", které před 64 lety vyhnaly z jejich domovů nejdříve nenávist jejich sousedů a teprve potom vstup německého Wehrmachtu.

A nakonec ještě: Píšu, protože dlouhodobé vymývání mozků vede k tomu, že se srovnává nesrovnatelné. Nuže - z našeho pohraničí byli vyhnáni Češi. Po vyhnání Čechů následovala okupace, světová válka a postupná politická, kulturní i fyzická likvidace českého národa. Což bylo záměrem německého nacismu při plnění jeho světovládných cílů. Kdežto po transferu českých Němců následoval mír, a na území demokratických států i celoevropské smíření a budování demokracie a prosperity - což se týkalo i poraženého Německa. To bylo cílem demokratických států, mezi něž jsme v roce 1945 přese všechno patřili i my. Po roce 1990 se snažíme budovat demokracii i prosperitu, stále se snažíme i o smíření, což se částečně daří. Ale od politických dědiců henleinovců jsme se zatím opravdového usmíření nedočkali.

Na v dobré víře podanou ruku prezidenta Havla v podstatě plivli s křikem: "Vidíte? My jsme měli pravdu!" Pravdu Henleinovu a pravdu Goebbelsovu...

Tak proto píšu i dnes o Mnichově.

Psáno v Praze dne 26. září 2002


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: