Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 30.9.2002
Svátek má Jeroným




  Výběr z vydání
 >POVÍDKA: Kvíčala a Kučera
 >ZE SVĚTA:Pentagon
 >DROGY: Doping, marihuana a společnost.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo v Kolíně nad Rýnem
 >PSÍ PŘÍHODY: Herkules na rozcestí
 >PROSBA O POMOC
 >TÉMA: Televizní souboj paní Součkové (ČSSD) proti panu Filipovi(KSČM).
 >ZAMYŠLENÍ: Řekni mi co čteš
 >REAKCE: Reakce na reakci: Český Telecom a EU Standard
 >VZPOMÍNKY Cellový koncert Antonína Dvořáka
 >MEJLEM: Tiskové prohlášení
 >ZE SVĚTA: Multikulturistika z druhé strany.
 >PŘÍRODA: Zásobárna v ocase
 >POČTY V LÁSCE:Chytrý muž a hloupá žena - a naopak
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Vyhnání z pohraničí - a proč o tom píšu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
30.9. VZPOMÍNKY Cellový koncert Antonína Dvořáka
Josef Lovell

Nabídka římského přítele, zprostředkovat audienci u "našeho" kardinála, tehdy vyhnaného komunisty do exilu v Římě, mě potěšila, ale také trochu ztrémovala. Pokládal jsem jej a stále pokládám za jednu z nejobdivuhodnějších postav moderních českých dějin. Z hlediska mravní síly asi největší. Jeho život představuje vzácný zářící drahokam nad šedým mořem českého konformismu. Válku prožil v nacistickém koncentráku, v Dachau. Později po mnoho let vězněn našimi bolševiky, opět pro nekompromisní kritiku totalitární diktatury, tentokráte komunistické. Zde jen jeden příklad za mnohé. Jde o slavnostní mši v chrámu Sv.Víta, objednanou Klementem Gottwaldem, ihned po presidentské "volbě" v létě 1948. Novopečený soudruh prezident si tak snažil získat sympatii katolíků, zvýšit svou slávu a legalizaci. Tento tah Gottwaldovi, sedícímu s komunistickými pohlaváry v královské loži Svatovítské katedrály, nevyšel. Kardinál Beran Te Deum, řádně odsloužil, ale pak zcela otevřeně prohlásil, že žádný církevní výkon není možno použít ke schválení politických změn a navíc zdůraznil, že skutečné boží požehnání je platné jen pro toho, kdo se řídí Kristovým příkladem a kdo v Boha věří. Bylo to v době, kdy náš národ, se již třásl před komunistickým terorem. Na jedné straně zavírání, útěky do ciziny; na druhé straně velmi mnozí přežívali kolaborací, vstupem do KSČ. Dr.J.B. byl brzy poté uvězněn. Šestnáct let internace jeho odpor a kritiku totalitního policejního režimu jen posílilo. Nikdy nepřistoupil na sebemenší kompromis s režimem, který vždy pokládal - mnoho let před prezidentem Reaganem - za satanský. V r. 1965, pod nátlakem světového mínění, byl z Čech vyobcován do trvalého exilu v Římě. Kardinálův nezlomný charakter a statečnost ve vztahu ke komunistům je celkem znám. Naši lidé ví ale málo o jiné odvážné snaze Dr.J.B., o úsilí zmírnit tragické rozdělení lidí v českých zemích na katolíky a nekatolíky. Na tuto nejednotu doplácíme po staletí. Opět jen jeden příklad. Během druhého vatikánského koncilu (1965), v diskuzi o svobodě svědomí, kardinál Beran prohlásil zcela otevřeně, že lituje nespravedlnosti spáchané na našem pobělohorském exilu a projevil též nesouhlas s upálením M. Jana Husa. S velkou morální statečností, zdůraznil, že je nejvyšší čas udělat vše pro smíření obou našich tradic katolické a protikatolické.

S panem kardinálem jsem se setkal před třicetipěti lety, několik dní před odletem do Východní Afriky. V malé místnosti české koleje (Nepomuceum) nás očekával drobný muž, nápadný skromností a prostotou. Kdyby na zdi nevisel kardinálský klobouk, tak bych nevěřil, že s námi mluví vysoký církevní hodnostář. Pan kardinál měl s sebou atlas. Musel jsem ukázat kam vlastně mám u toho Rudého moře zamířeno. Když se dozvěděl, že tam budu mít na starosti též malomocné, tak si vzpoměl na svého spolužáka, lékaře-misionáře, který věnoval malomocným celý život. Poté se nějak stočila řeč na hudbu. Bylo zřejmé, že náš společník má velké profesionální znalosti a lásku k věci. Tázal se mě, na co prý hraji. Odpověděl jsem popravdě "Bohužel nyní jen na gramofon". Byl ale potěšen, když jsem uvedl, že mimo Mozarta, Smetany atd. si s sebou vezu též Mši vánoční Jana Jakuba Ryby. "To je kouzelná věc, někdy mě skoro rozpláče. Ta hudba a ta krásná čeština ..." Pak se zamyslel a náhle se zeptal "A co Dvořák ?"

"To je málo. To nemáte ani cellový koncert ?" Po negativní odpovědi, pan kardinál s nehraným údivem prohlásil

"Jak můžete, doktore, jet pracovat k Rudému moři bez Dvořákova cellového koncertu ? Ani nevíte o jakou krásu přicházíte. Pokusíme se to napravit. Omluvte mě pánové." Odešel a brzy se vrátil, s gramofonovými deskami. Daroval mi je slovy

" Tady je ten koncert, a Rusalka vám též u Rudého moře bude milou přítelkyní. "

I nyní, po tolika letech, vidím jeho tvář tak trochu s dětským úsměvem člověka, radujícího se z dobrého skutku. Pak se nám dostalo kardinálského požehnání a "Slibte, že až se vrátíte, tak si opět popovídáme a na oplátka můžete přinést nějakou hudbu. Myslím tu africkou, nebo arabskou....." Bohužel, s panem kardinálem jsem se již nesetkal. Zemřel za dva roky, 17.května 1969.

Tehdy jsem nevěděl, že Dr.J.B. již před lety napsal románový životopis A. Dvořáka. Kniha vyšla až posmrtně s titulem "Životní symfonie Antonína Dvořáka "(Křesťanská akademie,1971).

Kardinál Beran byl pochován na přání Pavla VI. na čestném místě v kryptě svatopeterské basiliky v Římě, v oblasti vyhražené dosud pouze papežům.

Hrob jsem navštívil před osmi lety. Rakev je uložena v prostém bílém sarkofágu bez jakékoli dekorace. Zdobí jej pouze kříž a jméno

JOSEPH CARD. BERAN.

Na bílé zdi za sarkofágem je velká renesanční freska zobrazující Madonu a výjevy ze Skutků apoštolských. Pod ní latinský nápis upozorňuje, že

"R.1988 papež Jan Pavel II nařídil ozdobit freskou I.B.Ricciho hrob pražského

arcibiskupa kardinála Josefa Berana, který zemřel v exilu r. 1969."

Jan Pavel II, kdysi Jan Wojtyla, arcibiskup krakovský, uctil tak památku svého přítele a spolubojovníka proti nacismu a komunismu. Stalo se tak k stoletému výročí narozenin našeho pana kardinála. Toto milé gesto zdůrazňuje, co Dr.J.B. pro svůj národ a církev vykonal a vytrpěl. ČEST JEHO PAMÁTCE.




Další články tohoto autora:
Josef Lovell

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: