Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 30.9.2002
Svátek má Jeroným




  Výběr z vydání
 >POVÍDKA: Kvíčala a Kučera
 >ZE SVĚTA:Pentagon
 >DROGY: Doping, marihuana a společnost.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo v Kolíně nad Rýnem
 >PSÍ PŘÍHODY: Herkules na rozcestí
 >PROSBA O POMOC
 >TÉMA: Televizní souboj paní Součkové (ČSSD) proti panu Filipovi(KSČM).
 >ZAMYŠLENÍ: Řekni mi co čteš
 >REAKCE: Reakce na reakci: Český Telecom a EU Standard
 >VZPOMÍNKY Cellový koncert Antonína Dvořáka
 >MEJLEM: Tiskové prohlášení
 >ZE SVĚTA: Multikulturistika z druhé strany.
 >PŘÍRODA: Zásobárna v ocase
 >POČTY V LÁSCE:Chytrý muž a hloupá žena - a naopak
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Vyhnání z pohraničí - a proč o tom píšu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
30.9. RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo v Kolíně nad Rýnem
Ondřej Neff

Minulý týden jsem byl na Photokině v Kolíně nad Rýnem. Z kolínského dómu jsem viděl jen špičky věží, zato foťáků... až hanba mluvit. Ale o foťácích se tady nehodlám šířit.
Šlo o cestu domů. Původně jsem byl dohodnutý s jednou výpravou z Čech, že s nimi pojedu na noc autobusem. Jenže naskytl se kamarád Karel, který mi nabídl, abych jel ráno s ním a ještě jedním kamarádem jeho limousinou. A teď pozor: hotel ve kterém jsem bydlel, byl asi 20 km od Kolína, na dálnici A3, na té dálnici, kudy jsme s přáteli z Grafika Publishing přijeli. Dohodnuto s Karlem, že počkám na exitu na 104. km v McDonaldu. On pojede ráno kolem a vyzvedne mě. Geniálně jednoduché.
Večer jsem volal, zda platí.
"Jasně. Jenomže je malá komplikace," děl Karel.
Šlo o toto: zapomněl klíčky v zapalování a za tři dny v garáži se mu vybila baterie. Jenže to znamenalo, že se nedostane dovnitř, protože zámky jsou elektrické!
"Řešíme to," děl Karel optimisticky.
Ráno jsem volal, zda to vyřešili.
"Už skoro. Volal jsem do servisu do Zlína a tam to vymejšlej, jak se dovnitř dostat."
Vzpomněl jsem si na příběh Apolla 13 a na to, jak v Houstnu vymejšleli, jak dostat bednu o čtvercovém průměru do kulaté díry.
Nasedl jsem k Honzovi Březinovi do auta. Hustě pršelo. Blížili jsme se k McDonaldu. Volal jsem Karla.
"Jste tam?"
"Skoro!" Karel je optimismus v krystalickém podobě.
"Tak co?" ptal se Březina.
McDonald žlutě mhoural v šedé oponě lijavce.
"Jedem dál," řekl jsem. Na rozdíl od Karla mi není pesimismus zcela cizí.
Ujeli jsme kilometr, načež volal Karle:
"Je to dobrý, nastartovali jsme a vyrážíme k tomu tvýmu McDonaldu."
Ohlédl jsem se. Žlutá světla už nebyla v dešti vidět.
"Počkejte na mě, přijedu taxíkem."
Tak to taky dopadlo. Březina z Grafiky zajel s dvěma kolegy na novinářské parkoviště, já si vzal taxíka a jel jsem za Karlem k jeho hotelu.
Tam už dýmala nastartovaná limousina a kolem pobíhalo pět dalších přátel, radostných, jak se to tak pěkně povedlo. Neřeknu, jak se dostat do limousiny, to ví jen servis ve Zlíně, Karel, teď já... a taky zloději automobilů.
"Tak šťastnou cestu!" volali přátelé.
Jeden zpozorněl.
"Tady máš v protektorech něco stříbrnýho. Počkej, vezmu to kleštičkama."
Měl v kapesním nožíku šikovné kleštičky. Zatáhl a udělalo to fííí... a limousina si klekla, protože jí ušel vzduch z levé zadní!
O dvacet minut později jsme ujížděli po A3 ku Praze.
"Kde je ten tvůj McDonald?" zvídal Karel.
"Hýml..." povídám, tohle je "jiná dálnice A3."
"Tahle vede do Prahy."
"My jsme po té naší přijeli z Prahy!"
Tuhle záhadu vyřeším až příští Photokinu, za dva roky, a to pojedu svým autem: jsou u Kolína nad Rýnem dvě dálnice A3, nebo nejsou? Nebyl jsem letos v paralelním světě s bránou v podobě dešťové clony?
Ta poslední myšlenka, ta se mi líbí!


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: