Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 30.9.2002
Svátek má Jeroným




  Výběr z vydání
 >POVÍDKA: Kvíčala a Kučera
 >ZE SVĚTA:Pentagon
 >DROGY: Doping, marihuana a společnost.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo v Kolíně nad Rýnem
 >PSÍ PŘÍHODY: Herkules na rozcestí
 >PROSBA O POMOC
 >TÉMA: Televizní souboj paní Součkové (ČSSD) proti panu Filipovi(KSČM).
 >ZAMYŠLENÍ: Řekni mi co čteš
 >REAKCE: Reakce na reakci: Český Telecom a EU Standard
 >VZPOMÍNKY Cellový koncert Antonína Dvořáka
 >MEJLEM: Tiskové prohlášení
 >ZE SVĚTA: Multikulturistika z druhé strany.
 >PŘÍRODA: Zásobárna v ocase
 >POČTY V LÁSCE:Chytrý muž a hloupá žena - a naopak
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Vyhnání z pohraničí - a proč o tom píšu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Stručně  
 
30.9. Vojáci půjdou, nebo nepůjdou?
(eff)

Svátek patrona České země utlumil debatu, která by se jistě rozvinula bezprostředně poté, co ministr obrany Jaroslav Tvrdík přišel s novou bojovnou iniciativou. Oznámil, že nabídne vládě českou účast při bojových operacích v rámci mezinárodní teroristické akce Trvalá svoboda. V praxi by to znamenalo, že 120 elitních parašutistů z tajné jednotky v Prostějova bude přesunuto do Afghánistánu a čtyři měsíce se tam bude účastnit - doposud bezvýsledného - "honu na Usámu".

Překvapení je to značné, už proto, že srpnové povodně ochladily naše odhodlání držet v Afghánistánu polní nemocnici - tedy vojenský útvar, který v mučené zemi plnil úlohu zejména humanitární. Podle Tvrdíka si Američané přejí, aby se naše spojenectví promítlo i do bojové linie. Nemocnice v Afghánistánu a protichemická jednotka v Kuvajtu mají pro ně druhořadý význam, raději by viděli naše muže vycvičené k boji s teroristy na horské frontě v zemi, kde ještě nikdy žádný - řečeno s Kiplingem - "bílý muž" nezvítězil.

Je to už druhé překvapení v měsíci září, které Tvrdík připravil. To první, a svým dosahem možná ještě větší, bylo Tvrdíkovo americké prohlášení z 16. září, kdy po setkání s náměstkem amerického ministra zahraničí Richardem Armitagem a americkým ministrem obrany Donaldem Rumsfeldem řekl, že "nabídli jsme Spojeným státům možnost rozmístění systému protiraketové obrany na českém území". Reakce se daly vměstnat do vějíře "od úžasu k nevoli", přičemž nevoli vyjádřili předáci ODS a komunistů. Komunisté z principu vyjadřují nevoli nad vším, co posiluje naši obranyschopnost na jakékoli bázi, která nás vzdaluje z mocenského vlivu Ruska. Vojtěch Filip šel v neděli tak daleko, že navrhuje Tvrdíkovo dostoupení, neboť by instalace amerických zařízení z naší země "dělalo cíl" - věru pěkný příklad mnichovanského padoušství. Pokud jde o ODS, ta vyjádřila vcelku oprávněnou nevoli nad tím, že ministr obrany cosi takto zásadního vysype z rukávu na veřejnost, aniž by s projektem kohokoli seznámil.

Rozhodnutí vlády a parlamentu bude mít váhu doslova historickou.

Až dosud se vojáci pod praporem své svobodné vlasti přímo bojově neangažovali. Lidová slovesnost praví, že "Češi si naposled vystřelili u Bílé hory" (a navíc to byli Moravané a navíc to byli německy mluvící žoldnéři). Slovesnost je v tomto ohledu krutě nespravedlivá. V moderních dějinách se čeští vojáci účastnili války prusko-rakouské v roce 1866 a u Hradce Králové zaplatili krvavou daň - ovšem nebojovali pod vlajkou, s níž se český vlastenec ochotně ztotožňoval. V každé české a moravské vesnici najdeme pomníky padlých z první světové války, ani na tyto muže nelze zapomínat. I ti zemřeli za stát, který nebyl jejich. Jejich druzi v ruské, francouzské a italské legii se pak zásadně zasloužili o vznik samostatné Česko-slovenské republiky. Ruští legionáři v závěrečné fázi bojů už bojovali pod zástavou vlastního státu. Naši vojáci a letci prchali před Hitlerem a bojovali na frontách druhé světové války - zvláště se proslavili na východní frontě a v bitvě o Británii. Ovšem nad Pražským hradem vlál v té době hákový kříž.

Kdyby vláda a parlament kontingent - byť nepočetný - do Afghánistánu vyslaly, bylo by to poprvé v moderních dějinách, kdy tento stát přímo vysílá své vojáky do cizí země, aby tam bojovali. Dokud tam nejsou, a dokud žádný z nich nepadl, nedokážeme váhu takového rozhodnutí ocenit. Bylo by to rozhodnutí vpravdě historické.

Pokud vláda a parlament návrh zamítnou, bude to taky rozhodnutí historické. Do dějin české opatrnosti se pak vepíše další kapitola. Zvlášť pikantní, protože by to byla opatrnost nikoli pod hrozbou nejsilnějších armád kontinentu, jako tomu bylo v době Mnichova 1938 a Moskvy o třicet let později. Byla by to opatrnost zcela obyčejná, prťácká. A jistě vyfutrovaná stovkou dobrých důvodů.
Aston





Další články tohoto autora:
(eff)

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: