Málo platné, Míša by určitě nezapomněla. Bart měl v neděli narozeniny, bylo mu sedm. Je to samozřejmě hanba, že jsme na to s Davidem zapomněli. Loni byla sláva s dortem,šesti svíčkami a věncem buřtů a letos... Byl jsem večer na návštěvě u Špičků a Viktorie, ta nezapomněla! Jejich Monty má narozeniny o den dřív, myslím, takže si Bartovo výročí Viktorie připomněla.

Poslala mu dárek - takovou žvejkací placičku asi tak 7x15 cm dlouhou, ďas ví, z čeho vyrobenou. Večer jsem ji Bartovi nedal, nechal jsem si to na ráno. Poblahopřál jsem mu a předal Viktoriin dárek.
Bart byl nadšený, pak - jako obvykle - po mně loupnul okem a hnal se na schody. Myslel jsem, že si bude dárek vychutnávat na pelechu vedle domovních dveří. Šel jsem tedy pracovat a za chvilku slyším zdola dunění - Bart se dobýval ven, na zahradu.
Bylo mi to jasné, co se mu děje v kotrbě: co když toho mýho pána omrzí počítač a bude mi chtít sežrat moji placičku? Musím ji zahrabat dřív, než ho to napadne!
Byl jsem takový nelida, nebo spíš nepsa, že jsem ho nepustil ven. Nedovolil jsem mu doplnit sbírku zahrabaných pokladů. On ji občas otvírá a přináší poklad - mokrý smrdutý předmět prolezlý hmyzem a plesnivinou. Onehdy takto přinesl - přede mnou pečlivě ukrytou - hračku, kterou dostal od Vaška Větvičky, přivezl mu ji až z Kentucky.
Tím jsem kopec hříchů dovršil: nedovolil jsem chudákovi Bartovi zakopat žvejkadlo darované Viktorií. Abych ho odškodnil, vzal jsem ho v poledne na procházku, a když jsem si vařil tortelini, dal jsem mu kus sejra.
Takže osmý rok jeho života nezačal zas tak moc špatně.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: