Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 2.10.2002
Svátek má Galina




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Původ palestinsko-izraelského konfliktu (část 1.)
 >TÉMA: Kříž bez smíření.
 >MROŽOVINY: Případ Šolta z první ruky
 >KUPÓNOVKA: Agenti se suchým z nosu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zklamání se nekonalo
 >PSÍ PŘÍHODY: Neumíráte hlady?
 >ZAMYŠLENÍ: Po Saddamovi potopa?
 >KANADA: Dálnice a ochrana zvířat
 >ZÁBAVA?: Cyklická redundance aneb ke vztahům mezi mužem a ženou
 >SVĚT: Nač smažit Bushe?
 >ŽIVOT: Synchronizovaná menstruace
 >PŘÍRODA: Tajemné smysly
 >ŠKOLSTVÍ: Potřebujeme ministerstvo školství?
 >ZDRAVÍ: Jak správně provádět manikúru?
 >ZE SVĚTA: Bizarní americká obohacování

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
2.10. RODINA A PŘÁTELÉ: Zklamání se nekonalo
Ondřej Neff

V motorkářské přilbě jsem tak trochu jako Fantom Paříže ze stejnojmenného filmu (vřele doporučuji!). Není mi vidět do tváře. Což je dobře.
Skrývám takto svoji tvář denně, v době babího léta, kdy sluníčko svítí a silnice jsou suché a vzduch ještě není cítit podzimním zmarem. Jezdím nazdařbůh v kraji od Berounky po Kačák a podivuji se, jak krásně tu všude je.
Včera jsem směřoval od Unhoště k Černošicím, kde jsem chtěl na chvilku zaskočit ke Zhoufovům. Vzal jsem to trochu oklikou a vida, silnice vedla do vesničky a pak dál, kde se vytratila.
Otočil jsem Sůzu, projel vesnicí a všiml jsem si, že od silnice odbočuje do lesa silnička, spíš asfaltová cesta. Vedla tím směrem, kde jsem tušil cíl své cesty.
Asi dvě stě metrů dál šly k vesnici dvě dívčiny, jedna vlekla jakousi kárku.
Popojel jsem a zastavil jsem u nich, abych se zeptal na cestu.
Dívky spatřily muže v přilbě na motorce mocné kubatury (muž v přilbě - Fantom Paříže!) a hned měly huby od ucha k uchu a vočíčka jim hrály a kroutily se a špičatěly uši a nozdry se jim chvěly v očekávání záchvěvu dobrodružství.
Holky zlatý, pomyslel jsem si, to by byl úžas, to by bylo děsné zklamání, kdybych tu přilbu sundal a místo slunce kudrnatých plavých vlasů by na vás zazářila starcova pleš!
"Vede tahle cesta do Černošic?"
"Vede, vede," jásaly.
Ujel jsem dřív, než se nabídly, že poběží přede mnou a budou mi ukazovat cestu jako Bajajovi.
Šly pak samy domů se svou kárkou.
Pokud z té díry sakra rychle nevypadnou, bude to setkání jediné dobrodružství jejich života...


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: