Ujišťuji, že ani Bart, ani David, ani já neumíráme hlady a nechodíme v cárech a nevyjeme po lesích. Přestože žijeme všichni tři staromládeneckým životem. Dále ujišťuji, že se mě nijak nedotýká (natož by mě urážel) vlídný zájem dam z naší vesnice (oblast Černého vrchu) o naše osudy.
Nedávno jsem navštívil přítele Daniela a jen tak mimochodem jsem se zmínil, že chodím nakupovat a kupuju si chleba, sejra a červené víno (červené proto, že musím dbát o své zdraví, červené je zdravotní). Včera jsme s Bartem potkali jeho ženu Viktorii. Byla -jako vždy - velice milá a nabídla mi, že nám někdy přinese polívku.
"Proč polívku?" divil jsem se.
"No přece... žijete o chlebu a sejru!"
Kdepak! K chlebu a sejru (a červenému vínu) dlužno přidat tortelini (a ravioli, aby to nebylo jednotvárné)!
Na dnešní procházce s Bartem jsem zase potkal jednu paní ze sousedství a ta zase byla zvědavá, jestli jsme už zvládli mačkání puntíku na automatické pračce. Dočetla se na Psu o nějakých problémech. Ujistil jsem ji, že a) nešlo o puntíky, b) šlo o zapomenutý prášek, c)...
Na nějaké "cé" nedošlo.
Vyběhla veverka a Bart ji začal honit.
Tak on je nepoučitelný mužský. Já si jsem téměř jist, že už nikdy nezapomenu nasypat prášek do pračky, ale Bart se nikdy nenaučí ignorovat veverky.
A taky se nikdy nenaučí lézt po stromech, takový je jeho osud.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: