Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 2.10.2002
Svátek má Galina




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Původ palestinsko-izraelského konfliktu (část 1.)
 >TÉMA: Kříž bez smíření.
 >MROŽOVINY: Případ Šolta z první ruky
 >KUPÓNOVKA: Agenti se suchým z nosu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zklamání se nekonalo
 >PSÍ PŘÍHODY: Neumíráte hlady?
 >ZAMYŠLENÍ: Po Saddamovi potopa?
 >KANADA: Dálnice a ochrana zvířat
 >ZÁBAVA?: Cyklická redundance aneb ke vztahům mezi mužem a ženou
 >SVĚT: Nač smažit Bushe?
 >ŽIVOT: Synchronizovaná menstruace
 >PŘÍRODA: Tajemné smysly
 >ŠKOLSTVÍ: Potřebujeme ministerstvo školství?
 >ZDRAVÍ: Jak správně provádět manikúru?
 >ZE SVĚTA: Bizarní americká obohacování

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
2.10. ZAMYŠLENÍ: Po Saddamovi potopa?
Mirek Pesat

V řinkotu zbraní a shonu příprav na vpád vojsk do Iráku, zanikají ojediněle hlasy těch, co se ptají, co bude po Saddamovi .
Vycházím z předpokladu, že Irák skutečně pracuje na vývoji zbraní hromadného ničení, z tohoto pohledu je nutné něco dělat dříve než dosáhne na jadernou zbraň. Otázka stojí, zda je nezbytné nutné dojít cíle válkou a jestli Saddam Hussein je skutečně monstrem, s ním není řeč.
Základním omylem , je pohlížení na otázky celého blízkého a středního východu optikou a zkušenostmi občana střední Evropy, kde i slovo diktatura má jiný význam, než kupříkladu v Iráku. Celý region je politický značně nestabilní, silné ovlivňován a manipulován islámským náboženstvím, jež samo o sobě představuje další destabilizační prvek v podobě různých proudu bojujících mezi sebou o dominanci své pravdy.

Narodostni a kmenové třenice jsou další součástí oblasti, zaostalost venkova a patriarchální feudální vztahy při řešení otázek , které u nás nazýváme občanským právem, zde řeší stařešina za pomoci Koránu a “zvykového práva”.
Z tohoto pohledu je Irák ve srovnání s jinými státy oblasti značně sekularizován / oddělení církve od státu / a v dalších oblastech společenského života výrazněji modernizován v rámci islámského potažmo arabského společenství.
Pro ostatní země v zálivu není Saddam politik, s nímž by nebylo možné se domluvit, dívají se na věci svým pohledem , jež nám připadá nepochopitelný ale vychází z akceptování společných hodnot a vnímání faktu daného regionu.
Jakkoliv se mnou spousta čtenářů nebude souhlasit, představuje diktatura Saddama Husseina stabilizační prvek v oblasti a jeho odstraněním by se situace zhoršila.
Řeči o demokratizaci poválečného Iráku jsou z říše sci-fi , bude to demokracie na afgánský způsob, korupce, chudoba, kmenoví náčelníci napojení na drogové mafie Vláda ústřední moci se omezí jen na hlavní město a pár správních středisek v oblastech , zbytek země bude ovládán stařešiny , jejich “právem” a zbraněmi.
Cesta k demokratizaci Iráku by měla vést skrze současného diktátora, přinuceného mezinárodním společenstvím a silou zbraní na jeho hranicích, k bezpodmínečnému pohybu zbrojních inspektorů na teritoriu Iráku po neomezenou dobu.
Za “odměnu” budou odstraněny obchodní embargo a diplomatické sankce, zejména příjmy z prodeje ropy by Iráku umožnily postupně vyrovnat dluhy z období před kuvajtským dobrodružstvím, což by zejména Česká Republika měla uvítat.
Důvodem, proč by Saddam měl zůstat u moci je jediný ale zato rozhodující, drží pevně v rukou otěže moci a je schopen udržet v zemí diciplinu a fungující systém státní správy, což je základní podmínka pro skutečně změny.
Oponentům bych chtěl říci, že práva občanů ostatních zemí v oblasti jsou porušována podobně jako se tomu dnes děje v Iráku, bez ohledu na proklamace jejich vládců.
Za příklad můžu uvést Pákistán,jehož přídomek demokratický lze akceptovat jen v kontextu daného regionu.
Je v bytostném zájmu jak mezinárodního společenství tak iráckého lidu, setrvání Saddama Husseina u moci, za předpokladu, že se vrátí k politice osmdesátých let, kdy byl Irák jedním z nejprogresivnějších arabských režimu, že to byl režim autokratický a represivní, nesmí klamat, v tamní realitě mají slova a jejich význam jiný rozměr a hlavně jsou jinak vnímána. Vítězství nad Irákem, musí být dosaženo na diplomatickém poli za pomoci hrozby skutečně válečné intervence se všemi důsledky prohrané války.
Hussein , je v podstatě připraven “prohrát”, nic jiného mu nezbývá, jen to musí být porážka, kterou lze vydávat za vítězství, aby “neztratil tvář”.
Asiate sice respektují fakt porážky ale jen za předpokladu “zachování tváře” orientální moudrost, dopřát “vítězství” poraženému nepříteli, když nás to nic nestojí. Dopřejme Saddamovi další “vítězství”, jednoho už dosáhl ve “válce v zálivu”.

Všechny vojenské intervence USA z posledních let, jsou podle stejně šablony a nelze se domnívat , že by ta irácká měla být jiná.
Američané neradi “přichází o své chlapce”, proto budou hledat někoho, kdo by “špinavou práci” udělal na zemí za ne, sami se soustředí na kobercové nálety taktického letectva, při nichž sem tam nějaká puma padne “vedle” a zahyne pár set nevinných civilu.
“Trojským koněm” asi budou Kurdové vyzbrojeni americany, odměnou za pomoc při pozemních operacích by měla být autonomie, když ne rovnou vlastní stát v severním Iráku. Na budoucí “Kurdistán” , už je stejně zaděláno v nynější bezletove zóně na severu Iráku, bylo by s podivem, kdyby USA nevyužily Kurdů , znalých prostředí a navíc mají se Saddamem nějaké “nevyřízené účty”.
Pokud dojde ke zvěrstvům a k ním dojde, “Pilát si umyje ruce”, spojence zkrátka nejde uhlídat. Ani v tomto případě nelze čekat změny oproti Jugoslávii, Kosovu a Afganistanu.
Sesazení Husseina by bylo řešením, za předpokladu seriózní alternativy a detailního plánu postupu obnovy “osvobozeného” Iráku, z toho už jsem ale vyrostl, vývoj v Kosovu po vyhnání Srbů , Bosna a naposledy Afganistan, jsou jasným varováním před “americkým řešením”.
“Liberalizovány” Saddam Hussein není tím optimálním řešením ale musím konstatovat, že jde o řešení značně přijatelnější jak pro irácký lid, tak pro ostatní svět, než válka , jejímž výsledkem bude “afgánská demokracie” s “novým Saddamem” jehož namísto irácké gardy budou hlídat američtí “Rangers”.


Další články tohoto autora:
Mirek Pesat

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: