Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 3.10.2002
Svátek má Bohumil




  Výběr z vydání
 >ZE SVĚTA: Propad americké burzy, silný to tabák
 >INFO: Život školáků pod křídly kondora
 >POLITIKA: Další dávka eurozákonů
 >POLITIKA: Tošenovský je nebezpečím pro vládní koalici
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Masky na h...
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nejen E 55
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart si zvykl na motocykl
 >TÉMA: Původ palestinsko-izraelského konfliktu (část 2.)
 >ZE ŽIVOTA : Jak láska k pivu zachránila celou rodinu
 >AFRIKA: Quo vadis Africa, aneb i tak se léčí AIDS
 >PŘÍRODA: Čápice Kateřina přeletěla Ťan-Šan
 >SPOLEČNOST: Ještě ty koblihy
 >PŘÍRODA: Tluče na buben.
 >ZDRAVÍ: Kolik lidí zabila chřipka ?
 >Spojené státy, udržitelný růst a lidská práva

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Izrael  
 
3.10. TÉMA: Původ palestinsko-izraelského konfliktu (část 2.)
Wanda Dobrovská

Raná historie oblasti

Židé přišli poprvé do země Kanaán kolem roku 1100 př. K.; předtím zdě sídlili Kananejci.

„Mezi léty 3000 a 1100 př. K. byla oblast dnešního Izraele, západního břehu [Jordánu], Libanonu a velké části Sýrie a Jordánska územím kanaánské civilizace... Po vyhnání Židů Římany [v druhém století n. l.] zůstala v Jeruzalémské pahorkatině směsice obyvatel: farmáři a pěstitelé vinné révy, pohané a křesťanští konvertité, potomci Arabů, Peršanů, Samaritánů, Řeků a bývalých kanaánských kmenů.“ Marcia Kunstel a Joseph Albright, Jejich země zaslíbená (Their Promised Land) .

Co současní Palestinci zdědili po předcích

„Ale ti všichni [různí lidé, kteří přišli do Kanaánu] byli dodatečně příchozími, úponky naroubovanými na otcovský kmen… A tím otcovským kmenem byli Kananejci… [Arabští nájezdníci v 7. století n. l.] obrátili místní obyvatele na islám, usadili se zde, pojímali zdejší muže a ženy a smísili se s místním obyvatelstvem tak, že došlo ke kompletnímu poarabštění a dnes už nedokážeme říci, kam až jsou to ještě Kananejci a odkud už Arabové.“ Illene Beatty, Arabové a Židé v zemi Kanaán (Arab and Jew in the Land of Canaan).

Období židovského království bylo pouze jedním z mnoha ve starověké Palestině

„Rozsáhlé říše králů Davida a Šalamouna, od nichž sionisté odvozují své územní požadavky, trvaly pouhých třiasedmdesát let… Pak se rozpadly… [Dokonce i] kdybychom vzali v úvahu celé období starověkých židovských království, počínaje Davidovým dobytím Kanaánu v roce 1000 př. K. a konče porážkou Judeje v roce 586 př. K., dostaneme se na [pouhých] 414 roků židovské vlády.“ Illene Beatty, Arabové a Židé v zemi Kanaán (Arab and Jew in the Land of Canaan).

Ještě o kanaánské civilizaci

„Jak dosvědčují nedávné archeologické vykopávky, byl Jeruzalém velké a silné město už v roce 1800 př. K… Z nálezů je zřejmé, že dokonalý vodovodní systém, který byl až dosud přisuzován vítězným Izraelitům, tu byl už osm století před jejich příchodem a byl mnohem dokonalejší, než jsme si představovali… Dr. Ronny Reich, který spolu s Elim Shuikrunem řídil archeologické práce, řekl, že celý systém tvořil jednolitý komplex a byl vybudován Kananejci v období střední doby bronzové, kolem 1800 př. K.“ Židovský bulletin (The Jewish Bulletin), 31. července 1998.

Jak dlouho byla Palestina převážně arabskou zemí?

„Palestina se stala převážně arabskou a islámskou zemí koncem sedmého století. Prakticky vzápětí poté její územní vymezení a její podobu – včetně jejího arabského jména, Filastin – přijal celý islámský svět, který ji takto uznával jak pro její úrodnost a krásu, tak pro její náboženský význam… V roce 1516 se Palestina stala provincií osmanské říše, ale nepřestala být o to méně úrodná, ani o to méně arabská či islámská… Šedesát procent obyvatelstva se živilo zemědělstvím; zbývající část zahrnovala městské obyvatelstvo a relativně malou skupinu kočovníků. Všichni tito lidé se považovali za obyvatele země zvané Palestina a kromě toho se současně cítili být také příslušníky velkého arabského národa… Navzdory židovským kolonistům, kteří začali do Palestiny přicházet po roce 1882, je důležité si uvědomit, že až po dobu několika týdnů bezprostředně předcházejících založení Izraele na jaře 1948, byla v Palestině odedávna především silná arabská většina. Například v roce 1931 činil počet židovských obyvatel 174.606 v rámci celkového počtu 1.033.314.“ Edward Said, Palestinská otázka (The Question of Palestine) .

Čím se řídilo vlastnictví půdy v Palestině a kdy se to změnilo

„[Osmanský pozemkový zákon z roku 1858] zavedl registraci soukromého vlastnictví zemědělské půdy, která do té doby většinou registrována nebyla a byla obdělávána na základě tradičních forem držby půdy, v náhorních oblastech Palestiny zpravidla maša-a, neboli komunálního vlastnictví. Podle nového zákona tak mohl být rolník zbaven nikoliv nároku na svou půdu, kterou předtím stejně nevlastnil, ale spíše práva na ní žít, obdělávat ji a postupovat ji svým dědicům, které bylo předtím nezadatelné.… Opatření podle zákona z roku 1858 často [tradiční] komunální vlastnictví ignorovala… Situace se chopili příslušníci bohatších vrstev, využili ji ve svůj prospěch a registrovali si velké plochy půdy jako své vlastní, čímž [dosavadní] pravidla obešli… Fellahinové [rolníci] přirozeně považovali půdu za svou a často zjistili, že přestali být jejími právoplatnými majiteli teprve ve chvíli, kdy ji nepřítomný statkář prodal židovským osadníkům… Půda tak nejen že byla odkoupena; ale její arabští hospodáři byli vyhnáni a místo nich přišli cizinci, kteří měli v Palestině zjevné politické cíle.“ Rashid Khalidi, in: Mohou za to oběti (Blaming the Victims), ed. Said a Hitchens.

Byla arabská opozice vůči příchodu sionistů založena na zakořeněném antisemitismu anebo na skutečném pocitu ohrožení vlastní komunity?

„Cílem [Židovského národního] fondu bylo ´vykoupit palestinskou půdu jako nezadatelné vlastnictví židovského lidu´…Už v roce 1891 napsal sionistický předák Ahad Ha-am, že Arabové ´pochopili velmi dobře, co děláme a kam míříme´… [Theodore Herzl, zakladatel sionismu, prohlásil], ´budeme se snažit dostat nemajetné [arabské] obyvatelstvo přes hranice tak, že pro ně budeme shánět zaměstnání v tranzitních zemích, zatímco v naší vlastní zemi jim zaměstnání odmítneme… Jak vyvlastňování, tak vysídlování chudých musí probíhat diskrétně a obezřetně´… V některých oblastech na severu Palestiny arabští farmáři odmítali opustit půdu, kterou fond od nepřítomných majitelů odkoupil, a turecké úřady je na žádost fondu nechávaly [soudně] vystěhovat… Na sionismus reagovali negativně i místní palestinští Židé. Neshledávali nutnost židovského státu v Palestině a nechtěli jitřit vztahy s Araby.“ John Quigley, Palestina a Izrael: výzva spravedlnosti (Palestine and Israel: A Challenge to Justice) .

Zakořeněný antisemitismus? – pokračování

„Do konce 19. století patřila většina Židů v Palestině ke staré komunitě jišuv, která se zde usadila spíše z náboženských nežli z politických důvodů. Mezi nimi a arabským obyvatelstvem nedocházelo téměř k žádným konfliktům. Napětí se objevilo až v 80. letech 19. století, když přišli první sionističtí osadníci… a odkoupili půdu od nepřítomných arabských majitelů, což vedlo k vysídlení rolníků, kteří ji obdělávali.“ Don Peretz, Arabsko-izraelský spor (The Arab-Israeli Dispute) .

Zakořeněný antisemitismus? – pokračování

„Severní Afrika a arabský Střední východ se [během středověku] staly útočištěm pro pronásledované Židy ze Španělska a jiných částí Evropy… Ve svaté zemi…žili společně v [relativní] harmonii, kterou narušili až sionisté, když začali prohlašovat, že Palestina ´právoplatně´ patří ´židovskému lidu´ s vyloučením jejích muslimských a křesťanských obyvatel.“ Sami Hadawi, Hořká sklizeň (Bitter Harvest) .

Židovský postoj vůči Arabům v době příchodu do Palestiny

„[Židé] byli v zemích diaspory bezvýznamnými pacholky, a najednou mají [v Palestině] svobodu; tato proměna v nich probudila sklon k despotismu. Chovají se k Arabům nepřátelsky a krutě, upírají jim jejich práva, bez příčiny je urážejí, a ještě se svými skutky chlubí; a nikdo z nás se proti tomuto zavrženíhodnému a nebezpečnému sklonu nepostaví.“ Sionistický spisovatel Ahad Ha-am, citováno in: Sami Hadawi, Hořká sklizeň (Bitter Harvest) .

Návrhy na arabsko-židovskou spolupráci

„Jicchak Epstein ve svém článku, publikovaném v [hebrejském měsíčníku] Hashiloah v roce 1907…, požaduje po 30 letech přistěhovalecké aktivity uplatňování nové sionistické politiky vůči Arabům… Stejně jako Ahad Ha-am v roce 1891, i Epstein prohlašuje, že neexistuje dobrá půda, která by ležela ladem, takže židovské osídlování znamená vysídlování Arabů… Aby se bylo možno vyhnout nové ´židovské otázce´, viděl Epstein řešení problému ve vytvoření dvounárodnostního, žádnou stranu nevylučujícího programu osídlování a rozvoje. Odkupování půdy by nemělo být spojeno s vysídlováním chudých pachtýřů. Mělo by to znamenat vytváření společné zemědělské komunity, kde Arabové budou používat moderní technologie. Školy, nemocnice a knihovny by neměly být výběrové a vzdělání by mělo být dvojjazyčné… Vize rovnostranné, mírové spolupráce, která by nahradila praktiky vysídlování, nalezla jen málo příznivců. Epstein sklidil pohrdání a posměch za bázlivost.“ Izraelský autor Benjamin Beit-Hallahmi (profesor psychologie na universitě v Haifě), Prvotní hříchy (Original Sins) .

Byla Palestina jediným, anebo dokonce preferovaným územním cílem Židů vystavených persekucím, když sionistické hnutí začalo?

„Pogromy donutily mnoho Židů k tomu, že opustili Rusko. Společnosti známé jako ´Milovníci Sionu´, které byly předchůdci sionistické organizace, přesvědčovaly vystrašené emigranty, aby odešli do Palestiny. Tam, jak jim tvrdily, vybudují Židé znovu bývalé židovské ´království Davidovo a Šalamounovo´. Většina ruských Židů jejich výzvu ignorovala a prchala do Evropy a do Spojených států. V roce 1900 se jen ve Spojených státech usadilo kolem jednoho milionu Židů.“ Naše kořeny jsou stále živé (Our Roots Are Still Alive), vyd. The People Press Palestine Book Project.




Další články tohoto autora:
Wanda Dobrovská

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: