4.10. PSÍ PŘÍHODY: Umění odejít
Ondřej Neff
V politickém slovníku je termín "umění odejít" - je to něco, co málokdo umí. Jak je to v
tomto ohledu s Bartem? Nedovedu odhadnout, zda by se stáhnul do ústraní a objímal stromy
nebo dělal jinou bohumilou činnost, kdyby na něho třeba prasklo, že ministerstvo jím řízené
bylo prolezlé mafiány a fízly a po chodbách tam běhali padouši s balíky peněz v igelitových
taškách a taková taška s penězi by se našla i v jeho osobním trezoru. Ne, nevím, jak by se
Bart zachoval a zda umí umění odejít.
Zato vím bezpečně, že ovládá umění přijít.
Dnes byl celé dopoledne někde v prachu. Občas jsem ho slyšel, jak štěká venku u vrátek,
to šla kolem asi nějaká stařena nebo si nějaký opovážlivý chlapeček pinkal míčkem. Stačilo,
abych se odebral do kuchyně a vztáhl ruku po dvířkách skřínky, kde mám pytlík s tortelinami,
a už byl tu, jako džin z Aladinovy lampy: "Zde jsem, čeho si žádáš?"
Já si nežádám ničeho, leda toho, aby mě nechal v klidu si uvařit a uvařené sníst.
Při obědě jsem uvažoval o Bartově umění přijít, a proto jsem dospěl z závěru, že ho
musím odměnit, umělce tak výkonného.
O torteliny jsem se s ním rozdělil.
Stejně jsem je nechal nějak moc dlouho vařit, byly nějaké vodnaté. Bart žral a
nenamítal. Ovládá i umění mlčeti.
| 
