Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 5.10.2002
Svátek má Eliška




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Píp, píp
 >GLOSA: Ústavní soud podpořil Senát.
 >GLOSA: 4.říjen je Mezinárodním dnem práv zvířat
 >OHLAS: NP výtah k moci?
 >AFÉRA: Gauner Antl?
 >ZDRAVÍ: Plísňová onemocnění rukou a nohou
 >INFO: Pochod všech generací - 5. října 2002
 >INFO: Salmovská literární kavárna
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >MÉDIA: Zrození fenomenu Pehe
 >POLITIKA: Lehká prezidentská aritmetika
 >NÁVOD: Jak volit?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: V půl deváté na garančku
 >PSÍ PŘÍHODY: Umění odejít
 >NÁZOR: Kauza -cenzora- pana Miloslava Kučery a opoziční smlouva.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  >>  Armáda  
 
5.10. ŠAMANOVO DOUPĚ: Píp, píp
Jan Kovanic

Před 45 lety, 4. října 1957, byla vypuštěna první umělá družice Země. Protože byla první říkalo se jí Družice. Rusky Sputnik. Neboť byla ruská, či spíše sovětská.

Ještě předtím, 3. srpna 1957, byla z kosmodromu Bajkonur (či Ťjuratam v Hladové stepi, kde v zimě klesají teploty až k minus 40 °C, dnes Kazachstán), vypálena první mezikontinentální balistická raketa SS-6 (Sapwood) vyvíjená v letech 1954-1957. Konstrukce rakety byla dílem skupiny S.P. Koroljova a S.A. Kosberga. Motory postavila konstrukční kancelář V.P. Gluška a A.M. Isajeva, která se silně inspirovala původními motory německé (von Braunovy) V2. SS-6 se osvědčila a tak mohl odstartovat i první mimozemský stroj. Sputnik (Sputnik 1) byl označen mezinárodním astronomickým kódem 1957 alfa2 (jeho aerodynamický kryt dostal označení alfa3, nosná raketa alfa1).

Uvádí se, že jde o dvoustupňovou, někdy "jedenapůlstupňovou" raketu. Na střední část (druhý stupeň) je zavěšena sukýnka ze čtyř bloků prvního stupně. Tak mohou pracovat motory obou stupňů najednou. Čtyři čtyřkomorové motory RD-107 (každý o tahu 1000 kN) obklopují prostřední čtyřkomorový motor RD-108 (942 kN). Motory jely na směs kerosenu a kapalného kyslíku. Když se na špičku SS-6 místo atomové hlavice dal náklad do hmotnosti 1500 kg, dokázala ho dotlačit až na oběžnou dráhu. Na tento asi 28 metrů vysoký nosič později Koroljov přidával různé třetí stupně. Tak vznikaly nosiče pro programy Luna, Veněra, Vostok, Voschod, Kosmos, Molnija, Progres i Sojuz. Tato stavebnice umožnila nejdříve prudký rozvoj sovětské kosmonautiky. Byla až moc úspěšná. Což později vedlo ke stagnaci. Podobně koncipovaná sovětská měsíční raketa prohrála v konkurenci s americkým (von Braunovým) Saturnem 5. Ale na konci 50. let se jednalo o špičkovou raketovou techniku, která svou americkou konkurenci potírala jak v nosnosti, tak ve spolehlivosti. Pravda, spolehlivé byly stoprocentně, protože byl vždy oznámen až úspěšný start. Zato z jedenácti Vanguardů jen tři byly úspěšné. A zatímco 58 cm koule Sputniku se čtyřmi prutovými anténami měla na svou dobu sloních 83,4 kilogramů (a Sputnik 3 už překvapil mamutími 1327 kg užitečné hmotnosti), připravované první sady amerických Vanguardů se pyšnily grapefruitovým rozměrem a hmotností 1,5 kg, Explorery se vyšplhaly až k 15 kg.

K té hmotnosti: Američani měli sice menší družice, ale našlapané nejlepší elektronikou, a tak to zůstalo už nadlouho. V prvním zkušebním sputniku byl vlastně jen radiový vysílač. Jeho "píp, píp" však poprvé procházelo celým profilem atmosféry, takže ze zkreslení signálu se určily vlastnosti ionosféry. Ze změn dráhy pak hustota atmosféry a pólové zploštění Země. Však taky byly první sputniky vypuštěny v rámci Mezinárodního geofyzikálního roku.

Počáteční oběžná dráha Sputniku byla elipsa s perigeem 227 km, apogeem 947 km a sklonem k rovníku 65°. Jeden oběh trval 96 minut. Západní odborníci si nejdříve mysleli, že jako kosmodrom byl použit již známý Kapustin Jar poblíž Volhy. Japonci správně odhadli místo východně od Aralského jezera. Krom špionů a vědců však správné místo určili i českoslovenští vysokoškolští fanoušci. Podle zpráv TASSu ze začátku roku 1961 o zkouškách sovětských mezikontinentálních raket, které padaly do cílové oblasti v Tichém oceánu, pomocí glóbu a provázku určili polohu tajemného kosmodromu celkem přesně. Koordináty a název kosmodromu uveřejnili Sověti až po startu Gagarina v dubnu 1961. (47°22´s.š.,63°25´v.d.)

Sputnik 1 shořel ve vyšších vrstvách atmosféry po 92 dnech letu. Ale stále figuruje ve všech kosmonautických tabulkách pod číslem 1. Více než úspěch vědecký znamenal úspěch filozofický a ideologický. Ačkoli matematicky bylo jasné už od dob Ciolkovského, že umělé družice mohou existovat, teprve po jejím prvním úspěšném vypuštění přijmuli lidé myšlenku, že to jde. Že jde létat do kosmu, kolem Země, na Měsíc, k planetám sluneční soustavy, ba i ke hvězdám.

Sovětský svaz získal renomé i jako technický gigant. Komunističtí ideologové jásali - start Sputnika jim dal další argument o přednostech komunistického zřízení. Američané se zděsili. Když Rusové dosáhli oběžné dráhy, mohly by na ní i zavěsit spící jaderné nálože! A pustili se do práce. Svoje ponížení smyli až vítězstvím v závodě o Měsíc. Lidé by se tam možná ani nedostali, kdyby první družice byla americká! 31. ledna 1958 vypustil tým (válečného zločince) von Brauna první americkou družici. Explorer 1 se dostal na oběžnou dráhu na špičce Juno 1, což byla zesílená operačně-taktická raketa Redstone. I další nosiče - Thor, Atlas a Titan byly původně balistické rakety. Ostatně ruské demilitarizované vojenské rakety dnes vynášejí na oběžnou dráhu čistě komerční náklady...

Souboj vojenských velmocí probíhal s využitím válečné technologie - ale mírově! Prestižní zápas o ovládnutí kosmického prostoru kolem Země má samozřejmě i své vojenské aspekty. Ale právě "národní technické prostředky" - tj. špionážní družice - učinily mohutný krok k zachování jaderného míru a života na této planetě. To vše jsme ovšem nevěděli, když jsme před čtyřiceti pěti lety vybíhali z domů a snažili se na noční obloze zahlédnout novou, pohybující se hvězdu.

Je to opravdu námět k zamyšlení: Nacista s využitím technického potenciálu demokratické země a komunisté s neomezenými prostředky totalitního státu stvořili raketojadernou rovnováhu, která desítky let udržovala studený mír. A vedla ke vstupu člověka do vesmíru.

Ale žilo se nám pod těmi družicemi všelijak...

Pozn: Od 4. do 10. října 2002 probíhá Světový kosmický týden. Jde o oslavu výročí využívání kosmického prostoru. Začíná výročím Sputnika a končí o deset let mladším výročím: Od 10. října 1967 platí mezinárodní Dohoda o mírovém výzkumu a využití kosmického prostoru včetně Měsíce a dalších vesmírných těles. Oslav se účastní i Česká kosmická kancelář.

Psáno v Praze dne 4. října 2002

Prameny:
Bedřich Růžička, Lubomír Popelínský: Rakety a kosmodromy; Naše Vojsko, Praha 1986
Petr Lála, Antonín Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky; Mladá fronta, Praha 1982
Herbert Pfaffe, Peter Stache: Raumschiffe, Raumsonden, Erdsatelliten; transpress, VEB Verlag für Verkehrswesen, Berlin 1970


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: