Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 8.10.2002
Svátek má Věra




  Výběr z vydání
 >ZE SVĚTA: Americký talibánec odsouzen
 >TÉMA: Pesticidy.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Daruj krev, daruješ život - sobě
 >HISTORIE: Water-Loo (aneb Císařovy nové hemoroidy, díl 1.)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Podivný magnetismus mrtvého metra
 >PSÍ PŘÍHODY: Nehodnej hodnej
 >TÉMA: Původ palestinsko-izraelského konfliktu (část 3.)
 >ZÁBAVA?: Zápis z návštěvy veřejného shromáždění Sdružení A-PRD!
 >ÚVAHA: Politika je …,
 >ARCHITEKTURA: Byli jsme v Jelením příkopě
 >O KNIZE: Věda kontra iracionalita 2
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Austrálie a Oceánie do roku 1770
 >POLITIKA: Vrah pod ochranou
 >EKONOMIKA: Hotovost byla králem
 >CHTIP: 12 dobrých důvodů pro sex

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
8.10. ŠAMANOVO DOUPĚ: Daruj krev, daruješ život - sobě
Jan Kovanic

Je to už více než třicet let, co jsem poprvé dával krev. Náborová akce pod heslem "Daruj krev, daruješ život" se odehrávala v autobuse, který stál někde v parcích lázeňského města Poděbrady. Z našeho prvního ročníku místní zámecké elektrofakulty jsme přišli čtyři. Jen jeden omdlel. Alespoň jednomu člověku to tenkrát život zachránilo.

Lékařská věda a lékařské přístroje učinily od té doby neuvěřitelné pokroky. A také se objevily nové nepěkné choroby, přenositelné krví: žloutenky B, C, a hlavně AIDS. Pacient před náročným výkonem dnes podstupuje odběr své vlastní krve, která se mu při operaci vrací. Na špičkových pracovištích dokáže soudobá technologie sbírat odtékající krev a po vyčištění zase vrátit zpět do řezaného těla. Moderní šamani vyrábějí stále lepší krevní náhražky. Jenže, co se dá dělat, při některých naléhavých situacích, zejména úrazech, krev ničím nenahradíš. Dárců krve je přitom stále méně - zejména tam, kde je jí nejvíce potřeba, ve velkých městech.

Dárci krve jsou všelijak lákáni. Například tím, že bezplatný, tedy "čestný" odběr se dá vykázat jako dar v hodnotě 2.000 Kč, což při dnešních daních přinese dárci více, než si nechat odběr "zaplatit". (Tuším, že i dnes, stejně jako před třiceti lety, jde o honorář 200 Kč, ale už se málokde vyplácí. Úspora na daních je vyšší.) Také po odběru dostanete přesnídávkové občerstvení. Když přijdete odpoledne, pak spíš svačinu.

Jenže stát se dárcem krve nese určité nepříjemnosti. Dnes asi největší v tom, že ne každý zaměstnavatel je nadšen z toho, že mu chybíte v práci - býval nárok na celou směnu volna v ten den, kdy dáváte krev. Vzpomínka na dva kolegy z BSP, kteří taktéž byli dárci krve: Nešli na noční směnu, protože měli po odběru. Nechali si ji proplatit průměrem. No a protože někdo na té směně být musel, nakonec na ni přece jenom přišli - a nechali si navíc zaplatit ještě přesčasy... Dnes je to spíš naopak. Lidé se někdy bojí dávat krev právě proto, aby si nedělali v zaměstnání zlou krev.

Ale většinou dostanete volno bez problémů - i zaměstnavatelé jsou lidi z masa a krve a někdy vás i pochválí. Při odběru strávíte hodinku až tři (podle situace), po odběru je obvyklá čtvrthodinová pauza, při které si zkonzumujete to nabídnuté občerstvení. Pak už byste měli být natolik fit, že můžete odjet - třeba do práce - vlastním autem, či motorkou. Anebo si můžete nechat proplatit cestovní náklady.

Není třeba bát se nákazy, ještě před příchodem AIDS se v transfúzních stanicích používaly jednorázové injekční stříkačky i celé soupravy šlauchů a jehel. Ta troška bolesti je také zanedbatelná, většinou jsou sestry obratné, že vpich ani nepocítíte. Jen vyjímečně se vám netrefí do žíly, a pak máte modrou podlitinu v loketní jamce. A jen občas někdo omdlí.

Tohle není psáno jako náborový leták (ten je pod článkem:). Přesto jsem přesvědčen, že dávat krev se vyplatí hlavně dárci. A to hlavně v mimoekonomické oblasti. Tak za prvé - je pod pravidelným lékařským dozorem. Samozřejmě, že úplně všechny možné choroby vám asi neodhalí, ale pravidelné testy zjistí vše, co se děje s vaší krví a s oběhovým ústrojím. (Byl by to hezký zvyk, kdyby snoubenci dárcovstvím krve otestovali i svoji AIDS negativitu:) Také se dovíte více o stavu vašich jater, ledvin, plic... Nejsem doktor, ale doktoři, když vás pravidelně prohmatávají, mohou zachytit včas i další věci. Tak to je jedna vaše velká výhoda - prevence.

A teď ta druhá výhoda: Sklon k omdlení bývá jen napoprvé. Ne, že by to bylo později zcela vyloučeno. Ale organismus si postupně zvykne. Zvykne si na pravidelnou ztrátu krve a dokáže se s ní lépe vyrovnat. A když se stane, že utrpíte úraz, jednak psychicky víte, že prolitý půllitr krve (450 ml) lze lehce přežít a hlavně, ví to i váš organismus, pro nějž je tato situace dobře známá a už se na ní adaptoval. Pravidelné odběry zvyšují i vaši krvetvorbu. Takže tuhle výhodu bych nazval tréninkem.

A třetí výhoda, která se týká hlavně prvních odběrů: Teď se říká "Daruj vlastní krev a naději". Slogan "Daruj krev, daruješ život" nebyl tak úplně přesný. Především ne každá darovaná krev skončí jako život zachraňující tekutina při nějakém chirurgickém zákroku. Často se z ní vyrábějí "jenom" léky, které ale také pomáhají zachovat život třeba i více lidem. Při samotné transfuzi nestačí jedna jediná krevní konzerva, ale několik. Takže asi až tak po deseti odběrech se dá statisticky říci: Tak teď je vysoce pravděpodobné, že jsem někomu přímo zachránil život. Ale může to být hned u vašeho prvního odběru. A když tak odcházíte z lehátka, když opouštíte kus svého těla, který jste zanechali v plastikovém sáčku (transfuze je vlastně druh transplantace), je tu velmi silná euforie: Někomu jsem pomohl žít, možná někomu, kdo je mnohem lepší, než já. Takže získáte neocenitelnou podporu ve vlastní psychice.

Měl jsem kamaráda, který se sebepodceňoval, fňukal, že k ničemu není, dokonce koketoval se sebevraždou. Nechat se vykrvácet je také možnost, jak sejít ze světa. Snad myslel, že si to dárcovstvím krve zkusí nanečisto. Po odběru zjistil, že i on může být užitečný. Možná se uvolnilo trochu endorfinu, trochu katechalaminů, možná ho potěšilo, že se o něj zajímala paní doktorka a jak mu sestry nakonec pěkně poděkovaly, ale měl radost a byl dokonce přímo nadšený a snad poprvé spokojený sám se sebou. Takže pro něj ten slogan byl opravdu pravdivý:

Daroval život. Sobě.

Psáno v Praze dne 6. října 2002

Možnost zaregistrovat se jako dárce krve a další informace:

Teď je čas darovat krev


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: