Je mnoho vlastností,které člověk potřebuje, aby mohl dobře vykonávat své povolání a také je jich řada společných.Například musí mít znalosti ve svém oboru, musí pracovat poctivě, musí mít cit pro danou práci, musí ji mít rád a hlavně musí si sám vážit sebe.To platí i pro soudce a pekaře. V minulém režimu byly podmínky a ovzduší takové,že z pekáren většinou vycházelo nekvalitní pečivo a jen výjimečně bylo dobré.Pak taková pekárna byla vyhlášená a jezdilo se do ní z velkého okolí.Pamatuji výborný chléb z Vyššího Brodu nebo z Netolic.To samé platilo i o soudech,většinou byly nekvalitní,protože soudily podle špatných zákonů,neplatila rovnost před zákonem,rozsudky byly stanovovány na sekretariátech KSČ a jen zcela výjimečně se tak našel slušný a odvážný soudce. Ostatní slušní byli jen poslušní.

Pak přišel listopad 89 a podmínky se změnily,ovzduší se změnilo a především skončilo duševní otroctví,co na to obě uvedené profese? Pekaři byli první ze všech řemeslníků co se radikálně změnili.Prakticky ze dne na den se chuť většiny pečiva radikálně zlepšila a jen výjimečně není dobré.A to i přesto,že pekaři zůstali většinou stejní.Začali pracovat tak,aby se za sebe nemuseli stydět a samozřejmě to také bylo pod tlakem konkurence,aby nezkrachovali.

Soudy měly stejné možnosti i když zákony se neměnily tak rychle a v takové kvalitě jak by bylo třeba.Rozhodující je ale,že nikdo už na soudce netlačí jak má rozhodovat, v jaké má být straně a že přijde o místo pokud nebude poslušný.Přesto se kvalita soudnictví změnila nepoměrně méně než kvalita pečiva.Část soudců zůstala z období komunismu a část z nich rozhoduje tak,že to stále budí údiv.Horší je, že někteří noví soudci se jim,bývalým, začínají přizpůsobovat, aby nevybočovali z řady, místo toho aby vnesli čerstvý vzduch do zatuchlých soudních síní.Duch komunismu zůstal v některých soudcích tak hluboko,že je to až neskutečné. Názorný příklad - prodloužení vazby pana Hučína (ať je vinen nebo nevinen) s odůvodněním,že je recidivista,protože byl ve vězení už za komunistů pro boj s komunismem. Nebo kauza bývalých brněnských studentů co protestovali proti komunistickému expomentovi ve vedení univerzity.Morální stav některých soudců (v následujícím případě bývalý soudce a ministr spravedlnosti) ukazuje i kandidatura pana Bureše na prezidenta.Člověk,který napřed neuvede,že byl v KSČ a když to praskne,tak bez začervenání řekne,že to udělal kvůli kariéře a hlavně dál to považuje za přirozené a správné.Nebo ještě horší případ Grebeníčka staršího. Průběh souzení, působí dojmem (rád bych se mýlil),že se cynicky čeká až obžalovaný i svědci proti němu zemřou, jen aby se nemuselo skutečně soudit.

Soudce ještě čeká dlouhá cesta k obrodě této velmi důležité profese a je jen v jejich rukou,kdy ta lepší část sboru a snad je už dnes výrazně větší,se zbaví těch špatných.

Ovšem je třeba poctivě dodat,že soudci to mají ve skutečnosti těžší než pekaři, protože na pekaři nikdo nebude požadovat a je jedno jak a za jakou cenu,aby schválně dělal špatné rohlíky, což u soudců a jejich rozsudků, případně rozhodnutí, není tak jisté. Zápisy do obchodního rejstříku jsou toho příkladem.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: