Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 9.10.2002
Svátek má Štefan




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Jak to chodí v EU, aneb už abychom tam byli?
 >POLITIKA: Poučení z krizového vývoje
 >POLITIKA: Komu překáží myšlenkové schéma ODS?
 >GLOSA: Budeme volit nového prezidenta republiky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Tvář nepřítele
 >PSÍ PŘÍHODY: Je tu podzim
 >TÉMA: Junák a sociální demokracie
 >MROŽOVINY: Jadran na dvakrát
 >MÝTY: Hefaistos - bůh nebo strojař? (1.)
 >ROZPOČET: NKÚ a mrtvé duše ve státním rozpočtu
 >INFO: Metrostav odmítá nařčení.
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Rané formy písma
 >NÁZOR: Rozlišujme rasismus a pokrytectví
 >EKONOMIKA: Co přinese příznivý inflační vývoj
 >ZDRAVÍ: Problémy s nehty

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
9.10. RODINA A PŘÁTELÉ: Tvář nepřítele
Ondřej Neff

Sluníčko statečně svítilo a já si to sypal v sedle Sůzy po silničce z Loděnice do Svatého Jana pod Skalou. Je to silnička úzká jak zmuchlaná kravata, kolem, co jiného - skály, čekali byste, že za ohybem dojedete Limonádového Joea.
Jenže já nedojel Limonádového Joea. Dojel jsem forda fiestu a ten se vlekl za náklaďákem liazkou naloženou prkny. Zřejmě za ní jel už dlouho a ztrácel nervy, nakonec zastavil a vystoupil z vozu. Zařadil jsem se za náklaďák a ještě jsem stačil po tom chlápkovi mrknout okem do zrcátka. Asi šel ke kufru, vytáhne z něho oprátku a ze zoufalství se oběsí na olšové větvi.

Liaz byl ohromný, prkna mi připadala halabala nakládaná - připomínala mi katapult plně nabití otepmi oštěpů. Kdopak to asi řídí? Bude to nějaký ten brutální pětačtyřicátník, s rudou tváří, co bije ženu a děti a na štrece obcuje po nocích s kurvami. Vzpomněl jsme si na Spielbergův film Duel, jak se tam pán zaplete do souboje s náklaďákem, s jeho neviditelným řidičem, s mužem bez tváře, divák z něho nikdy nespatří nic než holínky..

Nakonec jsem si vyčíhl kousek rovné silnice a liazku s prkny předjel.

Projel jsem Svatého Jana pod Skalou a zastavil až v Hostími, na dvoře restaurace U Krobiána, nejvlídnější hospůdce co tu široko daleko znám. Oznámil jsem, že umírám hladem, přinesli mi limonádu první záchrany... načež přijel náklaďák. Můj náklaďák s prkny.

Řidič vstoupil dovnitř.
Nebyl to žádný brutální pětačtyřicátník, s rudou tváří, co bije ženu a děti a na štrece obcuje po nocích s kurvami. Bylo mu o něco víc než půlka těch mých vydedukovaných pětačtyřiceti. Blonďák s modrýma očima. Dal se s panem hostinským do řeči, byli to kamarádi. Oba působili v kapele, každý v jiné. Povídali si, jaké mají starosti s bubeníkem. A že je to těžké být ve formě, když někdo hraje veřejně jen dvakrát do roka.
Připadalo mi legrační, že jsem do toho milého chlápka v duchu promítal obraz brutálního hovada, a uvažoval jsem, kolikrát asi - za těch čtyřicet let co mám řidičák, jsem podstoupil krátký nepříjemný předjížděcí duel tu s náklaďákem, tu s kombajnem, vždycky s mužem bez tváře, který je jako plátno vhodné k projekci nevraživosti.

"Já jsem vás předjížděl," řekl jsem mu.
"Já vím," odpověděl. "Já vás pouštěl!"
Kdo ví, co on si v té chvíli promítal do temného prostoru mé motocyklistické přilby. I já byl v tu chvíli muž bez tváře.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: