Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 11.10.2002
Svátek má Andrej




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >TÉMA: Nechají nás Irové před branami
 >NÁZOR: Císařovy nové šaty
 >ŽIVOT: Lovemachine for President !
 >NÁZOR: President podepisuje diskriminační zákony.
 >HUDEBNÍ RECENZE: Elvisi, žiješ?
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Perské říše (mapa)
 >KRAJ: Mostecko
 >MEJLEM: ohlasy a názory
 >POSTŘEH: O čase
 >ÚVAHA: Zastavme katastorofy.
 >ZDRAVÍ: Klíšťová encefalitida
 >TÉMA: Bohulibý zákaz reklamy na cigarety?
 >ZE SVĚTA: Instruktáž o zakládání nových vlastí
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Voleník si to pokazil

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
11.10. KRAJ: Mostecko
Dušan Matouš

Při sledování hromadných sdělovacích prostředků, jak se dříve často a s chutí říkalo masmédií, má člověk chvílemi pocit, že Mostecko (a sever Čech vůbec) téměř neexistují. To se musí semlít něco opravdu zásadního, třeba musí po ulici létat zdravotní karty občanstva, pachatel trestné činnosti skočit z policejního okna, či na dveřích rómských bytů spatřit klikyháky. Pak se panečku najednou v každé pražské redakci dobře ví, kde leží Most.
Problém je nejspíš v tom, že pořád víc platí stařičký princip, který zní: Dobrá zpráva - žádná zpráva, lidi to tak přeci chtějí! Je to krom stále stejného autora zmíněných zpráv také obecný společný jmenovatel jakési, nikoli blbé, ale přinejmenším divné nálady nejen v médiích, ale i mezi lidmi. Je totiž nadevše jisté, že lidi by si rádi všímali i pozitivních věcí kolem sebe a někdy je, nastojte, dokonce i vidí! Zároveň se však v médiích dozvídají pouze o zlodějích, vrazích, tunelářích, klikyhácích na dveřích, létajících rodných číslech i pachatelích, o zlotřilých a záletných politicích, o dopujících sportovcích, fetujících závodnících, o drastických následcích dopravních nehod, požárů, povodní a o mnoha dalších hrůzách. Logicky z toho vyvstává pocit zmaru úplně ze všeho a často jej nevymaže ani na závěr zařazené mládě hrošíka liberijského. Leč nechme bitvy proti vlastním šikům, pátých kolon užili jsme si do sytosti. Někomu prostě podobný pohled na svět vyhovuje, zvláště, je-li vydáván za normu. Je ale zajímavé s hrdostí si uvědomit, že v Mostě, ve městě už dávno nejen šedivě panelovém, ale také značně zeleném (teď z podzimu i červeném, žlutém a nahnědle oranžovém), prožíváme významné období rozvoje, který tu snad ještě nebyl. Přesněji řečeno, trvá ten rozvoj už pár let a dá se říct, že nabývá na intenzitě a posunuje se ke stále zásadnějším momentům. Pořád dokola by se dal připomínat růst areálů hipodromu, autodromu a dnes i aquadromu. Pořád reálnější existence stálých vysokých škol. Střed města bez obludné ohrady z vlnitého plechu. Neustále pokračující rekultivace vytěžených ploch, které budou za čas vrcholit startem napouštění obřího jezera pod Hněvínem. Samotný rekonstruovaný a v noci osvětlený hrad je nakonec fenoménem, o němž se nám ještě před pár lety ani nesnilo. Tomu, kdo namítne, že parádiček se nenají, lze odpovědět, že velcí investoři si najednou na magistrátě podávají dveře, což taky o něčem svědčí. Na lámání chleba pak dojde v momentě, kdy tito investoři budou do svých nových fabrik těžce hledat šikovné pracanty. Ale třeba jde jen o planou obavu. Rozběhlé fabriky třeba potom přitáhnou další podnikatele a ti zase další a další. A my budeme moci říkat, že jsme byli u toho, když to všechno začínalo. Pravda, zůstane ale jen u toho vyprávění. To všechno jsou totiž pozitivní zprávy a ty v novinových archivech nenajdeme…


Další články tohoto autora:
Dušan Matouš

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: