Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 15.10.2002
Svátek má Tereza




  Výběr z vydání
 >AUSTRÁLIE: Teroristický útok na turisty na Bali.
 >SVĚT: Teror na ostrově Bali
 >POLITIKA: Tak pravil Klaus
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Volmež prezidenta!
 >GLOSA: Jak s volbou presidenta?
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak se mi nepodařilo Barta obalamutit
 >ŽIVOT: Back to the Future po slovensky aneb cestování v čase a prostoru
 >TÉMA: Teorie tabákové síly
 >MÉDIA: Je Jan Urban redaktor, nebo cenzor?
 >ARCHITEKTURA: Centre Georges Pompidou
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Od Říma k Byzanci (mapa)
 >PENÍZE: Bankomaty – šance na zlevnění?
 >ZDRAVÍ: Příčiny neplodnosti u mužů
 >VÝSTAVA: Příběh o uhrančivém pohledu
 >TÉMA: Radioaktivita na prodej.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kronika dne  
 
15.10. Národní svéráz sezení na dvou židlích
(nov)

Já na to peníze nemám, abych jezdil na Bali - jako bych slyšel hospodský hlas lidu českého v odezvu na sobotní teroristický útok, jehož obětí se v Indonésii stalo na 200 převážně západních turistů. Dobře jim tak, mají doma sedět na prdeli a neprovokovat ty chudáky - dovedu si představit i přitvrzující odpověď - neboť český národ je původu plebejského a panskými kratochvilnými choutkami vždy "demokraticky" opovrhoval (že to bylo ze závisti, se už nikdo nepřiznal).

Již za národního obrození jsme se vymezili jako chudí dělní lidé proti zbohatlickému kosmopolitnímu evropskému establishmentu a český napůl opovržlivý a napůl závistivý postoj ještě stvrdila mnichovská "zrada" Západu a 40 let trvající komunistická masáž. Právě během ní nám ujel vlak - nepostřehli jsme skutečnost, že dřívější kratochvíle bohatců, jakou je i cestování po světě pro radost, se přinejmenším na Západě staly v rámci demokratizace a prosperity masovým jevem.

Ačkoli Česká republika patří mezi 50 nejbohatších zemí světa (a chudší zbytek nás možná řadí ještě výše) psychologicky jsme zůstali sedět na dvou židlích. Stále se pokládáme za chudáky a nechceme si připustit, že ti skuteční chudáci z třetího světa nás oprávněně vidí a hodnotí jako bohatce. Stále si namlouváme, že arabští teroristé na nás nemohou zaútočit - vždyť jsme přece na téže chudé straně barikády a fandíme jim (dokonce jsme je, nevděčníky, poměrně nedávno podporovali a cvičili). A členství v NATO? To se nesmí brát vážně, vždycky přece vymyslíme nějakou iniciativu (jako bývalý ministr zahraničí s řeckým kolegou), která vpadne oficiální strategii aliance do zad.

Zkrátka, šíleně rádi bychom byli bohatí jako Západ (abychom dokázali, že za naši relativní chudobu může komunismus a nikoli neschopnost), ale na straně druhé se k obraně principů, na nichž je bohatství Západu založeno, stavíme zády. To my nic, to oni!, přesedáme si okamžitě na židli chudáka tváří v tvář mezinárodnímu terorismu - a to nejen při pivních řečech. Ale my jsme součástí Západu, sedíme na židli jeho bohatství a jako všichni ostatní jeho příslušníci patříme mezi terče teroristické střelnice.
Jak New York 11. září 2001, tak Bali 12. října 2002 ukazuje, že na národní svéráz sedu na dvou židlích vůbec ale vůbec není vhodná doba. Všichni dobře víme, co se stává těm, kteří se pokoušejí sedět tímto způsobem.

Mrož


Další články tohoto autora:
(nov)

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: