Dny se nepříjemně zkracují... a svítání se nepříjemně oddaluje. Což souvisí. A co Bart? Má pořád ty svoje hodiny v hlavě, a úderem šesté hodiny ranní přestává být nakloněn kompromisům. Zanedlouho přijde zimní čas. Už jsem zapomněl, jak to bylo loni - zda taky posunul o hodinu svoje vrtání do peřiny a poňafávání a vyzývavé tanečky. Pokud tedy jeho vnitřní hodiny jsou stálé, vrtal by do mě v sedm a to by se dalo snést - ale co když má v sobě nějaké Windows které ho automaticky přenastaví a začne do mě žďuchat v pět ráno?
Spoléhám tajně na to, že Bartův budík je neviditelně spojen s budíkem reálným - budíkem toho pána, který roznáší noviny. Pán vyvolá štěkot Čipa u ob-sousedů a Sáry&Báry u sousedů, ti vzbudí Barta, ten začne taky štěkat, jde se podívat, zda jsem ještě v mumiózním stavu... a v šest udělá s mým spánkem krátký proces. takže, jestli ten pán posune budík, je to dobré. Jestli ho neposune...
Extrémně ranní procházky mají taky svoje výhody: nikde nejsou žádní jedlí psi a procházka se odbude bez výměny psích názorů. Ovšem tohle je optimistův prostředek poslední záchrany. Honza Kovanic kdysi tvrdil, že toto je Kovanicův zákon: Nikdy nic nedopadne tak úplně blbě, jak by mohlo.
S čímž souhlasím. Výhoda "absence jedlých psů" s Kovanicovým zákonem souvisí.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: