Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 16.10.2002
Svátek má Havel




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Václav Klaus a Konec dějin v Čechách?
 >DROGY: Sliby - chyby aneb děti řekly drogám své rozhodné ne
 >MROŽOVINY: Evropská křižovatka
 >NÁZOR: Jakou potřebujeme vládu?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nekupujte foťák na ulici!
 >PSÍ PŘÍHODY: Dny se nepříjemně zkracují...
 >MÉDIA: Ta naše televize česká, obzvláště digitální
 >SVĚT: Hodně cukru pro Turecko.
 >NÁZOR: ODS a prezident. Totální obrat.
 >KOMENTÁŘ: Bali
 >PENÍZE: Studenti, máte všech pět pohromadě?
 >ŠKOLSTVÍ: Učitel, který zakládá nové odbory
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Rozmach křesťanství
 >CHTIP: O mravenci a kobylce
 >EKONOMIKA: Co říkají makroekonomické ukazatele ČR

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
16.10. SVĚT: Hodně cukru pro Turecko.
Zdeněk Švácha

Turecko přišlo o naději spatřit horizont svého vstupu do EU. Lze se domnívat, že ho ani nikdy nespatří. A nic na tom nemění ani hezky znějící chlácholení a slova podpory od největšího rivala Turecka (a zároveň člena EU), Řecka.V ryku znějícím okolo chystané akce proti Iráku se tak zřejmě přehlédne, že se politika Západu ocitla na jedné ze svých osudových křižovatek.

Turecko je zemí rozdělenou mezi dva světy, což je také ústřední příčina jeho nesnází. Má jednu nohu v Evropě a druhou v Asii. Jeho elity jsou modernistické a světské, velká část národa však vyznává poměrně přísné formy islámu. S inteligentně a pružně vedenou diplomacií a vzdělanými Turky ze špičkových západních škol zápasí o vliv klanoví stařešinové, kterým je posvátný princip krevní msty. Ústřední oporou prozápadní orientace státu je armáda. Tvoří jedinou spolehlivou spojnici mezi těmi nejchudšími Maloasijci a istanbulskou elitou. Řada branců zde dostane své první boty a slušný oděv. Naučí se řádně číst a psát. Je-li mladý voják dostatečně bystrý, může to dotáhnout v podstatě kamkoliv. Armáda je, na rozdíl od mnoha evropských, tvrdě vycvičená a velmi dobře vybavená. Je motivovaná možností růstu svých nejchudších příslušníků a přirozenou hrdostí na impozantní kulturní dědictví. Dokud tento trend trvá, budou mít islamisté cestu k moci velmi komplikovanou.
Turecko je tak pilířem NATO v oblasti. Poskytuje spolehlivou oporu svým západním spojencům již od počátku studené války. Jeho vliv tlumí nejhorší výstřelky Blízkého východu. Je věrným partnerem Izraele, kterému poskytuje své zdroje i trh. Izrael mu na oplátku školí vrcholný hospodářský management. A přirozeně speciální bezpečnostní složky pro boj se separatisty a teroristy. Uvedené klady však bohužel nejsou dostatečně silnou kartou pro vstup do EU. V jejím rámci nemá Turecko žádného silného zastánce. Potřeba konsensu pro přijetí nového uchazeče umožňuje Řecku, aby se Turci v Unii pravděpodobně nikdy neocitli. Silné vazby státu na USA a Izrael nejsou v EU vnímány jako přednost. Lze se jen dohadovat, zda Evropa dovede jednat se zemí, jejíž aparát je tak výrazně opřen o armádu. K tomu samozřejmě přistupuje ožehavá otázka Turků usídlených za Západě a jejich příbuzných doma. Zejména pohyb těch druhých západním směrem by byl pro Unii nezvládnutelný.
Hořkou skutečnost vrat zabouchnutých před nosem by však měla Evropa Turecku řádně osladit. A cukrem by se mělo přímo hýřit. Bez pevné Turecké pozice by byl vliv Západu v islámských zemích výrazně omezen. Ztratí - li Evropa sympatie v tomto politicky umírněném státě, bude její politika, zejména k naftovým producentům, dříve či později na vodě. Dlouhá cesta k likvidaci islámských teroristických rizik je bez aktivní účasti Turků nemyslitelná.
Zdá se, že není problémem vymýšlet různé druhy podílnictví na organizacích Západu pro ukojení zájmů Moskvy. V tom případě by bylo rozumné vymyslet totéž pro Turecko. Zemi, bez níž jsou pokusy EU o světovou politiku předem mrtvé. Jestli chce EU opravdu konkurovat dalším geopolitickým hráčům, bez Turecka si ani neškrtne.




Další články tohoto autora:
Zdeněk Švácha

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: