18.10. Chcete zničit politickou stranu? Pořiďte si Klause
(nov)V právě končícím týdnu zažil český politický cirkus vrcholné číslo. Změnou postoje k přímé volbě prezidenta předvedla ODS nevídaný veletoč, který svým nezastíraným oportunismem vyrazil z diváků dech. Nikdo z vystupujících "artistů" se netajil záměrem, že "číslo" bylo provedeno za jediným účelem - poskytnout designovanému expředsedovi Klausovi alespoň jakous takous naději na prezidentský vejminek na Hradě.
Nicméně nevídaný veletoč byl příliš silným soustem i pro samé spolustraníky pana profesora Klause. Nesouhlas zazněl nejen z regionů (Liberec), ale například také z úst senátora Topolánka, který v prvním návalu upřímnosti "artisty" z vlastní stáje neváhal přirovnat k "politickým prasatům".
Je to poprvé, co od "Sarajevského atentátu" zazněla na veřejnosti "vnitrostranická" kritika - rozuměj kritika Klause - a co se v klausovském monolitu ODS objevila všem viditelná trhlina. Tato situace pak má přinejmenším dva důsledky - jednak ODS znovu stojí tváří v tvář nebezpečí rozštěpení, jednak umožňuje vidět předchozí situaci, tj. "Sarajevský atentát", v jiném světle.
Pro skalní příznivce ODS jsou Ivan Pilip a Jan Ruml dodnes velezrádci, kteří z nízce prospěchářských důvodů bodli pana profesora Klause do zad. Jenže jaký je rozdíl mezi těmito "zrádci" a panem profesorem, který se ukázal být zásadový - v bezzásadovosti? A padá tedy vina za rozštěpení ODS a vznik "vzbouřenecké" US jenom na vrub "zrádců" Pilipa, Rumla a Marvanové, nebo nese přinejmenším stejnou vinu i Václav Klaus? Po bezostyšné změně stanoviska k přímé volbě prezidenta je zřejmé, že oním rozbíječem z důvodů, více osobních než ideových, byl spíše on, tak jako je jím dnes. Měl přece dostatek stranické váhy, aby se k "sarajevské" krizi postavil čelem, všechno si s Rumlem a Pilipem chlapsky vyříkal z očí do očí, a nezachoval se jako malý uražený kluk. Hlasy US už několikrát ODS fatálně chyběly, takže zde má kořeny rána, jež se pak zanítila opoziční smlouvou a posléze ochromila ODS porážkou v letošních volbách. A tu ránu pomohl zasadit své straně sám její předseda.
Možná je tato glosa psána v afektu - v afektu pravicově smýšlejícího voliče, který může jenom bezmocně sledovat, jak se kvůli ješitnosti jediného člověka drolí nejvýznamnější a nejmocnější pravicový subjekt české politické scény, pardon, cirkusu.
Mrož
| 
