Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 18.10.2002
Svátek má Lukáš




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >ZE ŽIVOTA: Zkušenost
 >NÁZOR: Konsenzuální hlava státu
 >ZEMĚDĚLSTVÍ: Palas - povodně jsou překážkou restitucím
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě k McDonaldovi a o cestě k ráji
 >PSÍ PŘÍHODY: Podivné setkání na ranní procházce
 >HISTORIE: Water-Loo (aneb Císařovy nové hemoroidy, Díl 3.)
 >VÍKEND: O chalupách a chalupářích
 >POSTŘEH: O nechtěné mystifikaci
 >K DISKUSI: Hon na kuřáky versus zdravý rozum
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Křížové výpravy od 11. do 15. století (mapa)
 >PENÍZE: Chceme tě, drobný kliente
 >ZDRAVÍ: Smíte nahlédnout do své zdravotní karty?
 >TEROR NA OSTROVĚ BALI: Poslední informace
 >OHLAS: Reakce na názor o reklamě M.Římana

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
18.10. HISTORIE: Water-Loo (aneb Císařovy nové hemoroidy, Díl 3.)
Jan Hurych


"Porvu que cela dure!" (Jen aby nám to vydrželo!)
Prohlášení Napoleonovy matky, Leticie, když jí řekli, že byl prohlášen císařem.
Po hodině boje s Prušáky u Ligny si Napoleon uvědomil, že na ně není dost silný a poslal urgentní zprávu maršálovi Neyovi, veliteli levého křídla armády, a nařídil mu, aby mu poslal svou první armádu, 30 tisíc mužů, na pomoc. Místo aby zprávu donesl přímo na velitelství maršála Neye, kurýr ji přinesl generálovi Drouetovi, veliteli první armády. Drouet okamžitě vyrazil. Když se Ney dozvěděl o Drouetově odchodu, poslal mu zprávu,. kterou reverzoval Napoleonův rozkaz a nařídil mu, aby se vrátil zpět na Quatre-Bras. Ten se tedy opět vracel, s výsledkem, že zatímco kolem řádily dvě bitvy, nemohl se zúčastnit ani jediné. A tak když Napoleon přece jen porazil pruská vojska Blűchera, nemohl ho dále pronásledovat a 70 tisíc Prusů mohlo odtáhnout celkem bez dalších ztrát. Na druhé straně Ney nemohl bez Droueta také způsobit Angličanům velkou škodu a raději se stáhl zpět na jih od Quatre-Bras.

Když se vévoda Wellington dozvěděl o Blűcherově porážce - zřejmě ještě tehdy, když vesele tančil na bále v Bruselu, dal své armádě rozkaz okamžitě se stáhnout a nechat vzadu jen nějaké jednotky, které měly nepřítele poplést. Také hned poslal zprávu Blűcherovi (který byl prý jen deset mil vzdálen), aby se s ním spojil na Mont Saint-Jean, blízko městečka Waterloo. Napoleon něco tušil, i když nevěděl, kde se mají spojit a proto nařídil Grouchymu (veliteli svého pravého křídla), aby se svými 30 tisíci vojáky pronásledoval Blűchera a současně poslal rozkaz Neyovi, aby napadl Wellingtona. Ney zřejmě váhal a když Napoleon k němu přitáhl a ujal se velení, bylo už pozdě: Wellingtonova vojska se stáhla. Když si Napoleon uvědomil, že byl oklamán Wellingtonem, posunul se dopředu a brzo pak už u Mont Saint-Jean mohl viděti Angličany, jak se chystají k zítřejší bitvě. Grouchy, který nemohl najít Prusy, protože se zatím stočili na severozápad, poslal v tom smyslu depeši Napoleonovi. Jeho kurýr se ale vrátil od Napoleona s rozkazem, aby Grouchy pokračoval v pronásledování (chyba, které patrně stála Napoleona bitvu).


Příštího dne, bylo to 18 června 1815, se Wellingtonovy jednotky (celkem 67 tisíc s 156 kanony) postavily proti Napoleonovi (který měl 74 tisíc vojáků a 246 kanonů, ale špatnou pozici) a bitva se zdála nevyhnutelnou. Napoleon se rozhodl, že dobude Mont Saint-Jean a odřízne Angličanům cestu do Bruselu. Bonapartův bratr Jerome mu sice tvrdil, že získal informaci o tom, že Wellington a Blűcher se mají potkat u Soignes, ale Napoleon to omítl jako nesmysl.

Wellington věděl, že musí za každou cenu vydržet až do Blűcherova příchodu. Umístil svou obrannou řadu na obou stranách hlavní cesty do Bruselu, se dvěma strategicky umístěnými a okupovanými zemědělskými statky (Hougoumont a La Haie-Sainte). Wellington zcela správně předpokládal místo hlavního útoku a předem tam koncentroval obranu.

Francouzi totiž museli svůj útok vést do kopce, skrze bahno (tu noc hodně pršelo) a navíc v údolí, které bylo sice zcela přehledné z pozice Wellingtona - ale ne už z Napoleonova pozorovacího místa na La Belle Alliance . Vévoda pak umístil jen malou část své armády na vrcholku kopce, ostatní schoval všechny na druhé straně, dobře chráněné proti dělostřelecké palbě. Navíc ještě nařídil svým vojákům zalehnout během kanonády a tím zmenšil ztráty na minimum. Na rozdíl od jeho proslulých "vojenských maxim" si Napoleon, ač útočník, nemohl zvolit místo pro bitvu sám. Ještě před samou bitvou žádal maršál Soult Napoleona, aby přivolal Grouchyho zpět. Ale Napoleon se mu smál a řekl něco v tom smyslu, že Soult se Wellingtona bojí, protože ten ho předtím porazil ve Španělsku.

Napoleon čekal s útokem až do oběda a tím vlastně dal Wellingtonovi dost času, aby se dočkal příchodu Prušáků. Někteří odhadovali, že Bonaparte čekal, až uschne půda, aby mohl postavit své kanóny do jejich palebných postavení, ale spíše čekal na zprávu od Grouchyho, která by potvrdila, že se pustil do boje s Prusy a že tedy nehrozí nebezpečí spojení Blűchera s Wellingtonem. Už v jednu hodinu uviděl Napoleon přicházet první Prušáky. To už musel tušit, o co jde, ale drze tvrdil, že to jsou Francouzi a opět, bláhově  doufaje, že je Grouchy někde blízko, poslal mu rozkaz, aby honem napadl pruské vojsko. Protože ale Grouchy měl dvakrát méně vojáků než Blűcher, nemohl by býval udělat nic víc, než jim na pár hodin zabránit, aby se zúčastnili hlavní bitvy  - a to ještě bylo dost sporné, protože nebyl zrovna ten nejlepší velitel pro takový úkol a navíc pořád byl ještě  asi 25 km od Prusů.

Bitva začala francouzskou kanonádou, které odpovídala zpět  anglická artilerie. Francouzi, vedeni princem Jerome, pak zaútočili na Hougemont, aby odpoutali nepřítelovu pozornost, ale šarvátka se změnila v malou bitvu, a tím zaměstnala hodně francouzských vojáků, kteří byli zatím potřeba jinde. Co pak následovalo byla řada francouzských čelních útoků na Wellingtonovu hlavní čáru obrany a to na pravé křídlo, nejprve pěchotou - ale bez podpory kavalerie -  a pak několik útoků jízdou - opět ale bez pomoci pěšáků. Proč to bylo provedeno tak stupidně se už dnes asi nedovíme - byl to ostatně Ney, který tyto útoky vedl. Možná, že nemohl  rychle zorganizovat dostatečnou podporu a navíc se s veliteli dobře neznal - dorazil k jednotkám teprve dva dny před bitvou. Je také zajímavé, že zatímco jeho kavalerie dobyla britské dělostřelecké pozice celkem dvanáctkrát, nikdy nezneškodnila britské kanóny zaklínováním a když pak Angličané Francouze zahnali, jejich kanonýři je používali znova a znova.

Ve čtyři odpoledne napadli Prusové Francouze z boku a tím se váhy naklonily na druhou stranu. Už tehdy muselo být Napoleonovi jasné, že bitva je ztracena. A nyní tedy udělal to, co znal nejlépe: docela uboze lhal. Prohlásil, že vojska napravo nejsou Prušáci, ale vojáci Grouchyho! Zoufale pak podnikl útok všemi jednotkami své Staré gardy, tím nejlepším, co měl. Protože jeho kavalerie byla zničena, byl to zase jen útok jeho pěchoty proti kanónům a anglickým vojákům, kteří, ač unaveni bojem, stále pevně drželi své postavení. Bonaparte chtěl původně vést svou gardu do boje sám, ale nechal se lehce svými generály přesvědčit, že by neměl. Doby, kdy Napoleon osobně vedl své vojáky do bitev, byly dávno ty tam.

Jeho přítomnost by možná tehdy mohla opravdu znamenat hodně: anglické řady už prořídly a vojáci byli neustálými útoky unaveni, ale je také možné, že už bylo stejně pozdě. Aby povzbudil morálku, opět lhal, že jim Grouchy už jim přišel na pomoc, ač od něj neměl od poslední depeše žádnou zprávu a tak hnal svou Starou Gardu vstříc jisté smrti. Když se řady schovaných Angličanů objevily před nimi jako duchové a salvy z jejich mušket srazily staré napoleonské veterány zpět, někteří z nich byli tak šokováni, že už ani nebojovali a dali na útěk. V osm hodin večer porazili Prusové Napoleonovo pravé křídlo a to už utíkali Francouzi všude - sám Napoleon stěží unikl.

Během útěku Francouzů se všude ozývaly výkřiky "zrada", ale dlouho nikdo nevěděl, kdo byl vlastně zrádce. Napoleon konečně klesl tak hluboko, že zradil vlastní vojáky, o kterých nikdy nepřestal tvrdit, jak nesmírně je miluje. Neexistuje žádné ospravedlnění pro takovou zradu - bitva byla už tehdy prohraná, to už musel vědět.

V osm hodin zahnali Prusové Francouze na jih a vypukla celková panika. Tentokrát byli Francouzi pronásledováni až do tmavé noci, celou cestou až k vesnici La Belle Alliance. Maršál Blűcher tam sice navrhl Wellingtonovi, aby dali bitvě symbolicky její jméno (tzn. "krásné spojenectví") , ale ten to odmítl - patrně si myslel, že by to nějak mohlo zmenšit jeho vlastní zásluhy (bitvu totiž vyhrála hlavně jeho strategie a taktika). Příští ráno slunce osvítilo údolí, celé poseté mrtvolami. Ztráty byly 40 tisíc Francouzů a 23 tisíc Angličanů a spojeneckých vojáků. Je to ironie, že to byl právě Napoleon, kdo kdysi řekl, že dobrý velitel má cenu čtyřiceti tisíc vojáků. Jakou cenu má asi špatný velitel?

(dokončení příště)



Další články tohoto autora:
Jan Hurych

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: