18.10. PSÍ PŘÍHODY: Podivné setkání na ranní procházce
Ondřej Neff
Znovu po nějaké době potkal Bart svoji starou kamarádku Darinu a novou kamarádku Fanynku.
To ovšem nebylo vůbec podivné setkání.
Pana Suchého a Darinku jsem viděl už z dálky, taky Fanynku, tříměsíční štěně
leonbergra, která nahradila chudinku Andulku, která v červnu zemřela. U pana Suchého a obou
pejsků stál nějaký pán, mně neznámý. Odhadoval jsem ho na pejskaře - byl oblečený jako
pejskař, choval se jako pejskař, jenže od pejskaře ho lišil jeden podstatný rys: nikde
kolem něho nebyl vidět žádný pes. Že by pes šmejdil někde ve křoví?
Pevněji jsem stiskl vodítko, pro případ, že by šlo o jedlého psa.
Pak jsem si všiml, že ten podivný pejskař-nepejskař se sklání nad Fanynkou.
On ji fotí, napadlo mě.
Takže ne pejskař ale fotograf!
Přišel jsem blíže.
A on to nebyl fotograf, přece jen to byl pejskař, jenže psa neměl ve křoví, ale pod
bundou. Pejsek typu "bišonek", takové to legrační plyšové nic. Pán se k Fanynce skláněl,
aby si mohl bišonek k Fanynce čuchnout.
Napadlo mě, že by si snad Bart mohl vzít do hlavy, že si půjde čuchnout k bišonkovi,
ale naštěstí ho nic podobného nenapadlo: legrační chlupatá veselá poskakující Fanynka ho
zajímala podstatně víc.
| 
