To, že napomádování agenti typu Jamese Bonda, v kvádru a motýlku, jsou v dnešním světě zločinu jen směšnými figurkami na odstřel, ukazuje vtipně hned první scéna filmu. Ovšem i tento podvratný krok nakonec prozrazuje jen to, že xXx je bondovskou odvozeninou, až nepěkně závislou na zavedeném modelu.

Zatímco Seanu Connerymu svého času jeho tetování pracně zakrývali, Vinu Dieslovi ho přimalují navrch v těch nejhýřivějších barvách a vzorech. Pokud režisér Rob Cohen vykřikuje "Bonde, ustup - přichází Xander Cage!", proč má potom jeho film na konci tak výtvarně pojatou titulkovou scénu, proč se opičí v dějových schématech, když chce být "new breed of secret agent"? Obrátíme Bonda naruby jako fusekli, ale necháme většinu prvků při starém, jen změníme uhlazenou image za neotesanou.

Vin Diesel trpí stejným problémem jako další nová akční hvězda The Rock (Král Škorpión) - jejich charizma sice neplyne jen z vypracované muskulatury, ale i schopnosti sebeironie, jenže bohužel zastiňuje všechny ostatní složky filmu. Ten jakoby už neexistoval a děj byl jen přívažkem vykalkulovaného image. Dlužno podotknout, že u některých lidí se právě i zmiňované, naštěstí přirozené charizma (image je jen nadstavbou) míjí účinkem. Osobně sice patřím k těm, kterým se takovíto cool týpci na plátně líbí, ale to nic nemění na tom, že star-systém zabíjí, když už ne umění, tak alespoň filmové řemeslo.

Triple X (jemuž se tak u nás nesmí říkat - členové českého štábu ho překřtili na "Kripla", což se odrazilo v nařízení amerického studia zdejší distribuci) operuje se dvěma magickými zaklínadly: adrenalin a popcorn, pročež mají odpadnout veškeré výtky vůči smyslu prosté zábavnosti tohoto dílka. Ale i ono přece nese jakési vyznání.

Vyznání pokrytecky chápané svobody, jejímž ideálem jsou drobné výboje proti jednotlivým představitelům establishmentu a zbytek životní náplně tvoří využívání všech výdobytků kapitalistického systému. A tyto legrácky a celková image stojí hodně peněz.

Fabule v podstatě prezentuje myšlenku, že výstřednictví musí mít své autority, které podrývá, ale svou existenci vymezuje vůči ní, a absolutní svoboda je tudíž nebezpečná. Pro záchranu bezpečné svobody (blbnutí na všelijakých prknech) je potřeba znemožnit nástup svobody větší a nebezpečnější (Anarchie 99, která chce zrušit politické vlády na světě).

Stejně tak avizovaný žánr si předem vynucuje souhlas, ne-li bezmyšlenkovitou oslavu za vynalezení "nového stylu" a za neostýchání se čistě bavit. Pokud namítáte něco proti, jste ihned označeni za staromódní morousy, kteří nerozumějí legraci.

A přitom vůči xXx lze vznést oprávněnou námitku: totiž, že nebaví dost vydatně, že scénář by neměl skýtat jenom hlášky pro hlavního hrdinu a jeho mentora, ale že jde i o příběh, respektive ani ne tak originalitu zápletky, jako spíš schopnost ji dostatečně dynamicky podat. A v tom xXx selhává na plné čáře.

Děj je roztahaný, má hrozné proluky a používá chatrné oslí můstky, jimiž se lepí celá prostřední část děje v Praze a na Vranově (s počítačově dosazeným Alpským panoramatem). Navíc je přecpán únavnými klišé, která nejsou zábavná ani nezáměrně - což je zase případ českých reálií a vět, vděčně vnímaných tuzemským publikem. Přitom tu funguje několik pokusů určitá klišé reflektovat, v drtivé většině se však Xander veze na jejich tradičně formovaných vlnách.

Celé je to natočeno rutinně a bez výrazných nápadů. Dva tři skoky s motorkou, při nichž se zatají dech, nemůžou vyvážit zcela bezkrevně koncipované přestřelky, které vypadají jako z videofilmů Čechokanaďana Lloyda Simandla, v nichž se také občas ztrapňují čeští herci. Při pohledu na nabušeného Diesela mj. dost zamrzí, že ve filmu není ani jediná bitka. A k té vší kreativní bídě či spíše realizační fachidiotii má xXx i mimořádně nevýrazného padoucha (takový přerostlý Sagvan Tofi).

Nicméně na kardiální otázku, zda má smysl točit podobné filmy, odpoví liberální člověk jednoduše: Ano, pokud bude potenciál hrdinů pořádně využíván. Do té doby jde jen o hypovanou bublinu typu Tomb Raidera nebo Mužů v černém. Koncepty zboží jsou každopádně vymyšleny perfektně, to se musí uznat. Už jenom chybí lepší realizátoři.

Kamil Fila

(tento i další články o filmech v žánrech sci-fi, fantasy a horor najdete na sci-fi sekci Neviditelného psa)

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: