Ona není sezóna jako sezóna... Navíc některé i začínají. Pro Barta začíná sezóna folionautiky, hloubkového plavání v uschlém listí, pořád ale ještě se hodně listí drží na větvích.
Dnes jsem zatahoval bazén gumák plachtou. Už jsem ji tam měl od minulého týdne pohozenou, ale dnes jsem si udělal chvilku na pořádné ufestování pomocí gumových lan s háčky - pomocí pavouků. Bart se o moje počínání velmi zajímal. Snažil jsme se mu to rozmluvit.
"Pamatuješ, Barte, jak jsi zahučel do bazénu?"
Bart si to nepamatuje - zato já si pamatuju všechny tři případy, kdy se to stalo.
Jednou tam spadnul při trysku za hozeným klackem - takže jsem za to mohl částečně já. Podruhé spadlo do bazénu, když na hladině plavala krycí plachta: ta se dává v bazénové sezóně přes noc, aby voda nevychladla, je to taková ta podivná fólie s bublinkami, dělají se z ní i pytlíky na rozesílání knížek a pod. Bart tam tenkrát spadl a plachtu protrhl a ocitl se pod vodou - naštěstí jsem byl opodál a skočil jsem za ním lomeňáka. No a potřetí spadnul do bazénu, když byl gumák zhruba v tom stavu, co dnes: přikrytý nechutnou zelenou plachtou.
A tak bude přikrytý půl roku. Jo, to jsou ty stinné stránky luxusu: půl roku je na zahradě hnus, navíc nebezpečný hnus, protože uklouznout a spadnout může člověk stejně jako pes.
Tohle všechno se mi honilo v hlavě, když jsem bazén přikrýval na závěr sezóny, na kterou pomýšlím jen s hořkostí a odporem.
A Bart?
Ten špekuloval, jak tam zase spadnout.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: