Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 22.10.2002
Svátek má Sabina




  Výběr z vydání
 >ÚVAHA: Svět a jeho problémy.
 >POLITIKA: Jak na Hrad?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Píšťala za primátora!
 >ARCHITEKTURA: O zmizelých sochách, zvláště jedné
 >OHLAS: O tabákové reklamě a konzervativním mládí
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Což takhle sjet si -lajnu-
 >EKONOMIKA: Americké akcie rostou
 >POVÍDKA: Jistota na dlouhou dobu
 >LIDÉ: Kariéra lvíčka Caesara ze Zlína
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Císařské Japonsko a první šógunáty.
 >FILM: xXx - trochu jiný pohled na akční trhák
 >PENÍZE: 35 let bankomatů
 >ZDRAVÍ: Co je agorafobie?
 >TEROR NA OSTROVĚ BALI (3) : poslední informace
 >POOHLÉDNUTÍ: Od Mein Kampfu nejen k manhattanským mrakodrapům

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
22.10. ZDRAVÍ: Co je agorafobie?
Ján Praško

Agorafobie patří mezi relativně časté fobie. Častější jsou jen fobie z výšek a fobie ze zvířat, ale ty život omezují méně.
Agorafobie je známa už od dob starého Řecka. Agora znamená řecky tržiště, fobie je strach. Typickým problémem, s nímž se setkávají lidé trpící agorafobií v dnešní době, je strach cestovat dopravními prostředky, nakupovat v samoobsluhách, navštěvovat kina, divadla apod. Lidé trpící agorafobií mají velmi často zároveň panickou poruchu. Ta se projevuje opakovanými náhlými záchvaty silné úzkosti až hrůzy, s výraznými tělesnými příznaky, které přicházejí bez subjektivně zjistitelné příčiny.

Agorafobie patří mezi relativně časté fobie. Častější jsou pouze fobie z výšek a fobie ze zvířat. Ty ovšem život omezují méně. Studie prevalence ukazují, že 3 až 6 procent populace trpí agorafobií s panickými záchvaty a 2 až 4 procenta agorafobií bez panických záchvatů. Ženy trpí touto poruchou přibližně dvakrát častěji než muži. Potíže se obvykle objevují mezi 20. až 30. rokem života. Mohou však začít v kterémkoli věku.

Jak se agorafobie projevuje?
Agorafobie se obvykle projevuje záchvaty paniky, které jsou vázány na některá typická místa nebo situace.

Panický záchvat je stav vystupňované úzkosti a strachu, který se výrazně projevuje i v tělesném prožívání a chování člověka. Intenzivní strach vzniká náhle a doprovází ho pocit, že se něco hrozného přihodí. Pravidelně se objeví řada nepříjemných tělesných příznaků: bušení srdce, bolest na hrudi, pocity dušnosti, závratě, pocity neskutečna. Objevují se úzkostné myšlenky: že člověk omdlí, zemře, ztratí sebeovládání nebo zešílí. Po záchvatu někdy přetrvává třes, napětí a vyčerpání. Jindy dochází k uvolnění a letargii. Na záchvat často navazuje trvalý strach z dalšího záchvatu. Pokud člověk trpí úzkostnými stavy již delší dobu, jeho tělesné reakce mohou být přecitlivělé a příznaky se mohou objevovat i v běžných nenáročných situacích. Postižený se pak začne vyhýbat stále více místům, ale strachu ze záchvatu paniky se nezbaví. Nakonec se bojí i doma – pokud tam není někdo, kdo by mu mohl pomoci.

Běžnou reakcí na záchvat paniky je snaha uniknout z dané situace (utéci z metra) nebo co nejrychleji vyhledat pomoc a bezpečí (zatelefonovat na lékařskou záchrannou službu). Důsledkem bývá vyhýbání se těmto situacím.

Ojedinělý záchvat paniky, který zažije ve svém životě většina lidí, neznamená ještě duševní poruchu. Porucha se rozvine až tehdy, když se člověk začne určitým situacím vyhýbat pravidelně a jeho životní styl se naruší. K vyhýbavému chování může člověk dospět z několika důvodů:

    1. Vyhýbá se určitým místům, kde již záchvat skutečně zažil, a obává se, že se bude opakovat.

    2. Vyhýbá se místům, kde sice k záchvatu nedošlo, ale kde předpokládá velmi nepříjemné důsledky fyzické (např. že se pomočí) nebo společenské (znemožní se svým úzkostným chováním) v případě objevení se příznaků.

    3. Vyhýbá se místům, kde není dostupná pomoc (např. daleko od domova, v lese, v dopravní zácpě).

    4. Vyhýbá se zátěžovým činnostem, při kterých by mohl záchvat paniky vzniknout (např. tělesnému cvičení, pohlavnímu styku) nebo při kterých by záchvat měl zlé důsledky (např. řízení auta).

Bludný kruh úzkosti
Při vzniku agorafobie rychle dochází k uzavření tzv. bludného kruhu. Na jeho udržování mají největší podíl úzkostné myšlenky a vyhýbavé chování. Příčina může být různá, ale jakmile se strach objeví, má pak již tendenci se v podobné situaci opakovat. Existují čtyři základní procesy, které tuto poruchu udržují:

  • Přecitlivělost: Člověk se zaměřuje na ty tělesné pocity, jichž se nejvíce obává, a opakovaně zkoumá své tělo. Začíná si uvědomovat i tělesné projevy, které dříve nevnímal, a to v různých situacích a stále intenzivněji.

  • Vyhýbavé chování: Při vyhýbání se některým činnostem a situacím si člověk nemůže vyzkoušet, že jeho katastrofické scénáře jsou přehnané a že ani neomdlí ani nedostane infarkt.

  • Nepřiměřené obavy: Předem vytvořené myšlenky a představy, co všechno se v určitých situacích může stát: “Pojedu-li autobusem, určitě omdlím. Nikdo mi nepomůže, nechají mě tam ležet.”

  • “Odměňující” chování okolí: Nepřiměřená, ochraňující snaha okolí pomoci. Například manžel odváží svoji ženu do práce, protože ona nedokáže cestovat, chodí za ni nakupovat apod. Na jedné straně je toto chování velmi příjemné a lidské, je patrná snaha pomoci partnerovi, který se trápí. Na druhé straně tyto pozitivní důsledky pomáhají k udržování úzkostné poruchy. Navíc každé takové ochranářské gesto snižuje sebevědomí a posiluje katastrofizaci: “Ani manžel nevěří, že bych to zvládla.”

Bohužel i negativní chování okolí často vede k udržování nebo posilování úzkosti, protože svědčí o vzbuzené pozornosti. I nadávky a kritika bývají lepší než lhostejnost a nezájem. Jindy je nemoc využívána k udržování rovnováhy ve vztahu. Pak je léčba většinou vědomě nebo nevědomě partnerem bojkotována.

Eva, 27 let.
Eva má o 25 let staršího partnera. Pro svoji poruchu je na něm plně závislá, protože bez jeho doprovodu nedokáže ani vyjít z
 bytu. V rámci terapie Eva začíná dělat expozice. Postupně sama vychází z bytu, cestuje hromadnou dopravou i na větší vzdálenosti. Partner se cítí ohrožen. Začíná se obávat. že si jeho mladá žena v nové svobodě najde i nového, věkem přiměřenějšího partnera. Proto silně naléhá na přerušení léčby.

Typické agorafobické situace
Cestování dopravními prostředky (metrem, vlakem, autobusem, tramvají, letadlem, loděmi, ale i jízda výtahem, po pohyblivých schodech a chodnících)
Nakupování (zejména v obchodních domech, samoobsluhách)
Pobyt na volných prostranstvích (náměstích, parkovištích, hřištích)
Chůze po širokých ulicích
Pobyt ve velkých sálech (kina, restaurace, výstavy, koncertní sály, divadla, skladiště, stadióny
Jízda tunely nebo chůze podchody, pod mosty či viadukty
Pobyt mimo domov, mimo známé prostředí
Pobyt doma o samotě
Čekání v řadě, davu, na zastávce
Čekání v dopravní zácpě
Pobyt v lese, u přehrady, na neznámých či osamělých místech, bez telefonu

Typické projevy panického záchvatu
Intenzivní strach či úzkost
Obavy ze smrti, zešílení, omdlení, ztráty sebekontroly
Povrchní dýchání
Pocit dušnosti a následná tzv. hyperventilace (nadměrné, příliš rychlé nebo příliš hluboké dýchání)
Bušení srdce
Bolest na hrudi
Pocení
Závratě, mdloby, slabost dolních končetin
Pocity na zvracení nebo žaludeční nevolnost
Depersonalizace (odosobnění) a derealizace
Mravenčení v prstech, předloktích, chodidlech, při zrychleném dýchání až křeče v těchto místech
Nitky v zorném poli, tzv. mušky
Návaly horkosti nebo chladu, silné chvění nebo třes

Další informace naleznete zde




Další články tohoto autora:
Ján Praško

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: