22.10. ÚVAHA: Svět a jeho problémy.
George Švehla
Nedávno jsme měli s kamarádem diskusi o politických poměrech v Evropě, USA a Austrálii a kterak se
tyto od sebe liší. Při povrchním pohledu by se zdálo, že tyto země mají společný jmenovatel, jehož
základem je euroatlantická kultura, vzešlá z židovsko-křesťanské historie. Avšak podíváme-li se na
tyto země podrobněji, zjistíme, že je zde více problémů které tyto země od sebe odlišují, než těch
stmelovacích základů, které je spojují. V USA dravý kapitalismus a chuť odstavit Husajna silou, v
čemž je podporuje Austrálie a UK. Evropa je naopak socialistická, s nechutí do ozbrojeného konfliktu
a upřednostňující politické řešení. Přitom by si jako nepamatovala jak dopadla když politicky jednala
s Hitlerem a nevěděla, že Husajn se opakovaným a impotentním deklaracím OSN jen vysmívá. Dále bychom
pak mohli rozpitvat USA, že ne všechny regiony a nebo i státy souhlasí s oficiální politikou federálu
a nebo EU, kde také nejsou všichni členové tohoto společenství zrovna šťastni s rozhodnutím Bruselu.
V Austrálii tomu je podobně. Takže nakonec to jsou jednotlivé regiony a nebo státy, kde jistý způsob
zřízení aspoň trochu funguje a nebo ne.
Třeba ve Švédsku a Dánsku funguje socialismus skoro dokonale. Ale chce to neprůstřelnou legislativu,
bezúplatnost úředníků a politiků, a poctivost řadových občanů. Jakousi morální vyspělost či zralost
všech obyvatel. Přeneseme-li stejný systém třeba do Itálie a nebo Řecka, tak tam to už fungovat
nebude. Chybějí k tomu výše zmíněné atributy. Totéž platí o zemích bývalého východního bloku,
Austrálii a USA. A toto je také důvod proč velké politické celky moc dobře nefungují a časem zajdou
jako všechny velké říše v minulosti.. Proto by snad bylo nejlepší řešení nechat relativně malé celky
aby si vedly svůj systém po svém a s velkým celkem, jakýmsi svazem a nebo federací, byly jen volně
vázány. Jak by se tento celek nazýval by bylo nepodstatné, hlavně aby fungoval tak jak by měl.
Tuším, že problém nastal už v šerém dávnověku. V posledních desetiletích je značně umocněn globální
mobilitou obyvatelstva. Marná sláva, co je morální standard a nebo akceptovatelné v místě jednom může
být zločinem a nebo v lepším případě, naprosto neakceptovatelné v místě druhém. To je dáno
historickým vývojem jednotlivých regionů, který trval mnohá staletí. A tak když se lidé těchto
různých náboženství, ras, kultur, národností a světonázorů octnou v bezprostředním sousedství, tak to
nedělá dobrotu. Stačí se porozhlédnout kolem. Každý tam kde bydlí. Pochybuji, že v místech kde je ten
"správný" etnický mix je klid a mír. Taková sousedství se spíše podobají sudu se střelným prachem.
Ano, teď budu prohlášen za rasistu, xenofoba a vůbec za politicky nekorektní individuum. Ale ať mě
někdo ukáže, kde soužití občanů různých ras, vyznání a kultur dělá dobrotu. Jistě jsou výjimky ale
nepočetné a spíše v zemích s "mladou" historií jako USA a Austrálie. Australský federál však stále
propaguje "multikulturnost". Ano, je to tak od dob kdy labouristické vlády úmyslně podporovaly
jednotlivé etnické menšiny aby se po svém "realizovaly". Tak se jim podařilo australskou společnost
rozdrobit a jim se lehčeji vládlo. Tak zde máme etnické enklávy jako malou Čínu, Vietnam, Libanon,
Itálii, Řecko a podobně, kde by normální bílý Australan páté generace a anglosaského původu žít
nedovedl a ani nechtěl. Už jen proto, že by se tam anglicky nedomluvil. Dříve se od přistěhovalců
požadovalo aby do většinové společnosti "asimilovali". Dnes to je pojem neznámý a nebo i politicky
nežádoucí. Společnosti tak schází tmel společné kultury, spirituality a národního uvědomění, kteréžto
atributy jsou k jednotě silného - ne však nutně mocného - státu zapotřebí. Nedostatek těchto atributů
je nejvíce patrný v relativně "mladých" zemích typu Austrálie, Kanady a USA. Díky globální mobilitě
obyvatelstva nejsou tyto jevy výsadou zmíněných zemí, ale začaly se v posledních desetiletích
projevovat i v Evropě. Díky milionům "gastarbaiterů" a jiným přistěhovalcům v bývalé západní Evropě a
v UK vzniklo mnoho sociálních problémů, které spíš narůstají, než aby byly na ústupu. Po pádu
totality poznávají "slasti" této zkušenosti i země bývalého východního bloku.
V Evropě nenápadně a pomalu vyvstává nová totalita. Už měla Hitlerovu, pak tu z Moskvy a nyní se
začíná klubat ta z Bruselu. Totalita byrokratů, co pod pláštíkem EU se snaží všem jejím činům nacpat
co je pro ně to "nejlepší", i když se to té které zemi zrovna nezamlouvá a nebo rovnou protiví. Těžko
bude pasovat stejný předpis Laponci co žije za polárním kruhem a třeba Siciliánovi. Toto si však páni
v Bruselu nepřiznají a z historie se nepoučí. Asi v dějepisu, když se probíral pád velkých říší
scházeli. To ovšem za předpokladu, že do té školy kde se učil i dějepis chodili. Ale zanikly velké
říše na dalekém východě, ve střední a jižní Americe, zanikla říše Perská a také Římská. A politici se
nepoučí a nepoučí. Asi na rčení, že moc korumpuje osobnost něco bude.
Nikde není ideální stav. Ale aby byl stát silný, zdravý a hlavně pro jeho obyvatele fungující, nemusí
být navíc ještě mocný. Třeba Švýcarsko. Ano, v historii to byli pěkní rabijáti a rváči. Avšak v
moderní historii, i přes vnitřní třenice, které jsou ve státě kde spolu žijí různé národnosti
nevyhnutelné, je to stát homogenní a navenek silný.
Jak tuto horkou polívčičku, kterou si země samy sobě díky neprozřetelné politice navařily ochladit,
nevím. Dějiny se nedají vracet a etnické menšiny žijící po tři i čtyři generace v té které zemi se
také nedají repatriovat tam odkud jejich předkové přišli. Také není řešením aby některá
"civilizovaná" země se snažila vnutit jiným svoje "humánní" kulturní hodnoty. Těm, co mají hodnoty
historicky jiné a této "kulturní" zemi neakceptovatelné.
Takže nezbývá, než pozorovat jak tento světový kadlub pomíchaného člověčenství bublá a doufat, že
nepřeteče a nebo dokonce nevybuchne.
George Švehla 1/10/2002
|