Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 23.10.2002
Svátek má Teodor




  Výběr z vydání
 >SPOLEČNOST: Fórum 2000 - škoda času a peněz
 >NÁZOR: Zbytečné pašalíky pro Unii svobody
 >KULTURA:?: PodeBal v tradici.
 >OHLAS: -Václav Klaus a Konec dějin v Čechách- trochu jinak.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Další žertovný virus
 >OTEVŘENÝ DOPIS: Ministru financí
 >PSÍ PŘÍHODY: Tentokrát narazila šelma na šelmu
 >ZAJÍMAVOST: Malá Tunguzska se jmenuje Bodajbo.
 >HISTORY: Water-Loo (aneb Císařovy nové hemoroidy, Díl 4., poslední)
 >VOJENSTVÍ: Příběh S. Husajna aneb Diktátor sluhou NATO (1)
 >MROŽOVINY: Muž s pilotním průkazem č. 64
 >NÁZOR: Naše Česká televize
 >EKONOMIKA: Dluhopisy neřekly ještě své poslední slovo
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Čína 750 - 1350 n.l.
 >PENÍZE: Chcete vydělat více?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
23.10. VOJENSTVÍ: Příběh S. Husajna aneb Diktátor sluhou NATO (1)
František Roček

Saddám Husajn je příkladem lotra cennějšího svatého muže - alespoň pro nás duše evropského a severoamerickém prostoru. Bylo by unavující a zbytečné moralizovat o tom, jak byly dodávány také západní zbraně a technologie do Iráku, jak byl Irák podporován i Saudskou Arábií a Kuvajtem proti Íránu, že nevadilo používání bojových plynů Husajnovou klikou proti zlobivým Kurdům a nevadil teror proti všem oponentům. Momentální zisk takřka vždy převýší opatrnost, protože ptát se: co bude zítra, je možné, je-li zajištěn dnešek. Proto v roce 1989 nevěřili arabští sousedé, že by je Husajn mohl napadnout. S Íránem to bylo něco jiného - to byli Árijci, ne Arabové, čili čert s nimi.

Američané v té době začali opouštět hrozbu přepadení Íránu vojsky SSSR. Čerstvý šéf Středního velitelství gen. N. Schwarzkopf se zaměřil na přípravu plánů pro případ útoku Iráku na sousedy. Když v roce 1990 Husajn zaútočil na Kuvajt, byl schopen Schwarzkopf jednat ihned co nejkonkrétněji. Již od prvního dne bylo jasné, že pokud by byla napadena také Saudská Arábie, byl by to pro USA důvod pro vstup do války. Přes opatrnost princů král Fahd energicky rozhodl, po jednání s Američany v Džiddě, že přítomnost amerických vojsk je nutná. Americká obrana Arabského poloostrova a jeho ropy začala oficiálně 7. srpna 1990.

Odzbrojovací proces jako řízený naivismus

Letní útok Husajna na Kuvajt v roce 1990 byl pro armády USA a NATO velmi důležitým okamžikem. Devedesátá léta, která právě začínala, se měla stát mírovým happeningem.

Odzbrojovací proces byl provázen euforií z likvidace masových armád. Byl provázen naivním oslavováním mírového procesu. Snižování stavu armád bylo pokládáno za historicky nový a trvalý jev. Ve skutečnosti se jednalo pouze o fázi přezbrojování a restrukturalizace armád. Politicky musela být iluze odzbrojování udržována co nejdéle, protože si na tom založilo existenci velmi mnoho politiků jako na novém perspektivním směru politiky.

Problém odzbrojování nebyl problematický pro tak malé státy jako ČR nebo Belgie, ale mocnosti měly své závazky v rámci zahraniční politiky nejen na svých hranicích (Rusko), ale také ve vzdálenějších částech světa (USA), v zájmových oblastech bývalých kolonií (Francie, V. Británie). Musely se vyrovnat s faktem, že konec studené války nemění nic na vzestupu ekonomické a vojenské síly regionálních mocností, jakými jsou Čína, Japonsko, Indie, a bylo vcelku jasné, že dojde postupně opět k růstu vlivu Ruska na světovou politiku. K regionálním mocnostem museli armádní plánovači přistupovat jako ke svým potenciálním protivníkům, s nimiž budou po roce 2015 možná ve válce o moc. Armáda USA a armády NATO i při odzbrojení musely být schopny o dvacet let později vyhrát nové závody ve zbrojení nebo třetí světovou válku. O tom ale veřejnost nic neslyšela.

U kterékoli armády států NATO zbrojní program s těmito parametry nesměl být politicky vůbec vysloven a finančně nebyl začátkem devadesátých let pro odzbrojovací škrty dostupný. Znamenalo to i tendence snižovat finanční toky do vojenského výzkumu a vývoje. Západní armády si přitom musely udržely kvalitativní náskok před regionálními mocnostmi. Při omezení vývojových a výzkumných prací by se postupem doby začaly možnosti budoucích protivníků vyrovnávat. Neboť regionální mocnosti pokračovaly ve svém zbrojním programu bez závazků na odzbrojení.

"Naštěstí" došlo k agresi Iráku vůči Kuvajtu a k ohrožení Saudské Arábie. Armády NATO mohly prokázat, že mají své opodstatnění. Husajn agresí vůči Kuvajtu vrátil západním armádám prestiž a dovolil jim v praxi prokázat, že uplatnění nejmodernějších vojenských koncepcí bylo velmi efektivní. Tím dosáhly západní armády obecného politického souhlasu, aby výrazná redukce ozbrojených sil pokračovala s cílem nahradit dosavadní armádu menším sborem využívajícím maximálně nejmodernější velmi účinnou techniku. Začalo znovuvyzbrojování, aniž byla narušena iluze odzbrojení. Šrot odcházel, nové armády se rodily v "hlavách" počítačů a vojenských odborníků. Další kolo zbrojení začalo nejprve na této úrovni.

Předčasný výstřel 3. světové války

Saddám Husajn uskutečnil svůj záměr o dvacet let dříve, než měl. Neměl spojenecké zázemí, nebyl součástí žádného mocenského bloku, který by chtěl převzít nad oblastí Blízkého východu kontrolu. Irák s agresivními mocenskými ambicemi sledoval vlastní (osamocený) zisk, irácká armáda měla pouze zkušenost z boje s moderními zbraněmi v podmínkách blízkých pravidlům druhé světové války - válka Iráku s Íránem. Husajn naprosto podcenil význam obsazeného území pro země NATO a G7 (ropa). Konec studené války si mylně vysvětlil jako opadnutí mocenských ambicí. Že tomu tak není, ukázaly USA a NATO v Iráku a Rusko v Čečensku. Ambice zůstaly pod národní a ekonomickou vlajkou.

V obou případech byla reakce totožná: jednalo se o ohrožení životních zájmů impéria (ropa a politický vliv), druhá mocnost (Rusko v případě Iráku, USA v případě Čečenska) měla přitom zájem, aby nedošlo k vítězství mocnosti, ale nanejvýš ke kompromisu.

V obou případech měly mocnosti možnost využít války k modernizaci armády a znovu k politickému posílení vlivu armády.

USA se zbavily v Iráku tíživých důsledků poraženeckého syndromu z Vietnamu, Rusko v Čečensku smazalo (po počátečních hrubých chybách) syndrom porážky v Afghanistánu.

První východisko z krize

Válka s Irákem v roce 1990 - 1991 byla prvním východiskem z krize identity armád NATO. Hovořím záměrně o NATO, ne pouze o ozbrojených silách USA, protože politický a odborný zisk z války měly USA i NATO jako celek. Kdo zvítězil? Technologická převaha, přesné a účinné inteligentní zbraně, detailní elektronický letecký průzkum (AWACS a JSTARS) a kosmický průzkum. Východisko z krize slábnoucích odzbrojujících se armád bylo potvrzeno bojem.

S. Husajn, diktátor na plný úvazek, se stal, aniž chtěl, sluhou NATO. Dnes se blíží okamžik, kdy tohoto sluhy můžeme využít podruhé. Cílem bude demonstrovat novou bezpečnostní a politickou filozofii USA, ale i NATO, aniž si to některé státy NATO oficiálně připouštějí při svém odporu proti iráckému tažení. Ale do roka (chtěl jsem říci měsíce) a do dne bude bezpečnostní doktrína USA modifikována i "s chlupama" do koncepce NATO…

František Roček




Další články tohoto autora:
František Roček

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: