Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 25.10.2002
Svátek má Beata




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >POLITIKA: Hlas za dres
 >MROŽOVINY: Důležitost pojistky
 >POLITIKA: Příběh S. Husajna aneb Diktátor sluhou NATO (2)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nádherně hladká plocha
 >PSÍ PŘÍHODY: Zásluha, která musí být odměněna
 >NÁZOR: Pro koho jsou obchody?
 >POSTŘEH: O ohleduplnosti
 >MEJLEM: ohlasy a názory
 >Založeno sdružení Internet pro všechny
 >PENÍZE: Jak sestavit osobní finanční plán
 >ZDRAVÍ: Kdouloň obecná
 >POLITIKA: Přímá volba prezidenta podle ODS
 >FEJETON: Dopis příteli milionáři
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Propisku nepotřebujete

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zábava  
 
25.10. POSTŘEH: O ohleduplnosti
Ivo Rýznar

Tak o posledním víkendu zprovoznili zase další kousek metra. Céčko až na Florenc.
Na jednu stranu je to fajn, i když měly náhradní autobusy na magistrále vyhrazený pruh v každém směru, v odpolední špičce býval od Nuselského mostu až na I.P.Pavlova (pro brněnské čtenáře - Slintáč) neskutečný nátřesk. Vyhrazený pruh, nevyhrazený pruh, bezohledným řidičům osobních aut, nákladních aut a zájezdových autobusů to bylo fuk.
Na druhou stranu to však má nevýhodu. Do té doby byl přestup z metra na náhradní autobus skvěle vyřešen a organizován. Na Pražského povstání bylo místa na davy lidí, nikdo se nikde nemačkal a pracovníci Dopravního podniku máváním paží simulovali práci dopravní policie. Na Florenci je to nyní jiné. Autobusová zastávka je umístěna v Křižíkově ulici. A chodník svojí šířkou není zdaleka dimenzován na takové množství cestychtivých (nejen) Pražanů.
V pondělí odpoledne jsem tam z metra na autobus přestupoval poprvé. A nutno přiznat, že zatím i naposled. Vylezl jsem z podchodu a začal kličkovat mezi personami směrem k zastávce. Ze své nadoblačné výše jsem viděl, že tam již spořádaně čeká značné množství lidí. Ti, kterým právě přijížděl jejich autobus byli namačkáni u kraje vozovky, ostatní čekající naopak spořádaně u stěny domu. Uprostřed chodníku, mezi oběma frontami, bylo báječně volno. Inu, lidé se chovají ohleduplně a nebrání v pohybu procházejícím. A protože jsem hodlal jít na druhý konec zastávky, vyrazil jsem z davu směle prostředkem chodníku.
Nebylo moc příjemné kráčet velikou louží po kotníky ve vodě...


Další články tohoto autora:
Ivo Rýznar

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: