Že Bart žere jak nezavřený, to je přírodní zákon. Tedy - nikdy se nestalo nic, co by svědčilo proti tomuto tvrzení. No a vida, najednou - už někdy v pátek večer se Bart začal ofrňovat.
To je v naší psí praxi nový jev: pes, a nechce žrát? Jenže on loudí u snídaně, oběda i večeři, a kdyby mi od huby upadla briketa, okamžitě by ji sežral! A v misce sežere maso a nechá stát zbytek rejže!
Z toho David usoudil, že je Bartova rejže nějaká divná.
Nejsem principiálně a předpojatě zaujat proti pojmům, jako je "divná rejže". Musí to ale být objektivně divná rejže, tedy - musí připadat mně stejně divná, jako Davidovi nebo Bartovi.
Nechal jsem tedy Davida čuchnout a Davidovi přišla normální. Očichal jsem ji já a neshledal jsem na ní nic nenormálního.
Jenomže ji Bart nechtěl žrát.
Napadlo mě hned to, co by asi napadlo každého: když ten padouch nechce žrát, ať nežere: necháme ho den, dva vyhladovět a pak se ukáže, že je hlad nejlepší kuchař! Do toho zavolala sousedka Miládka, že nám dala na stranu kus meruňkového koláče. Ať tedy si skáknem k plotu, že nám ho podá.
Ke kterémuž narovnání došlo, jak píše Jaroslav Hašek. Z koláče jsem měl radost, David taky a Bart jak by smet. Jenom ty meruňky mu, padouchovi, nejely.
Myslím, že to s ním není tak moc zlé.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: