Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 30.10.2002
Svátek má Tadeáš




  Výběr z vydání
 >POOHLÉDNUTÍ: Americké revoluční zachvěvy
 >TÉMA: Mýty kolem moskevského teroristického útoku
 >ČESKO A SLOVENSKO: Dvě politické story
 >MROŽOVINY: Účel světí prostředky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ve vlaku nad Prahou
 >PSÍ PŘÍHODY: Vztah vzájemného porozumění
 >ZAMYŠLENÍ: Státní svátek bez vlajkoslávy
 >EKOLOGIE: Udusí nové uhelné elektrárny život v severních Čechách?
 >ČAS: Antipecka
 >EKONOMIKA: Spíše posílení koruny
 >OHLAS: Václav Klaus a Konec dějin v Čechách - trochu jinak (2)
 >Řeka života a smrti na korejské hranici
 >MEJLEM: Protiklausovská agitka za veřejné peníze
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Čínské námořní plavby za dynastie Ming
 >ZDRAVÍ: Děda (babička) pije !

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
30.10. RODINA A PŘÁTELÉ: Ve vlaku nad Prahou
Ondřej Neff

Pro mě byla jízda železničním kyvadlem novinka, do centra se teď dopravuju tramvají, desítkou anebo "iks-béčkem", tramvajovou linkou, která kopíruje trasu B. Ivan gentleman Straka používá "kyvadlo" často, bydlí v Jihozápadním Městě a pracuje na opačné straně města na Proseku, takže mu železniční pendl přijde vhod.
Takže jsme si o státním svátku udělali společný výlet.
Byl to radostný zážitek: vlak skutečně na udané koleji stál, vypadal moderně, byl čistý - a vůbec nebyl narvaný (ve všední den je to podstatně jiné, upozorňoval mě Gentleman). Vešli jsme dovnitř.
"Jé, tady jsou schody," zvolal jsem. Slyšel to nějaký mladý chlápek a řekl s patrnou pýchou v hlase:
"No ovšem, my tu máme patro!"
Tvářil se, jako by mu souprava patřila - a věru že jsem mu ten vztah přál.
Vlak měl jet v 11.55, třicet vteřin před termínem se objevil pán s červenou čepicí a plácačkou - v Minutu M mávnul a vlak se dal neslyšně do pohybu. Přejeli jsme řeku, projeli jsme kolem Vyšehradu a pak jsme projeli tunelem - a byli jsme na Hlavním nádraží, přesně po sedmi minutách jízdy.

Toulali jsme se pak po Praze, po Žižkově a pak po smutném Karlíně, s omítkou otlučenou až do výše osudné čáry, kam dosahovala hladina.
Došli jsme až ke stanici metra Florenc. Dalo by se čekat, že spatříme pracovní ruch, že uslyšíme supění kompresorů, že budou přijíždět a odjíždět náklaďáky.
Nic se nedělo, jen parta výrostků, zřejmě zloději nebo feťáci nebo oboje, vylézala z jakýchsi vypáčených dveří. Tak tohle bylo naopak velice, velice truchlivé, to co jsme na Florenci spatřili.




Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: